Příroda vstupuje do terapie různě. Jak tento vztah nazvat? Jde o přírodní terapii, terapii přírodou, zelenou péči, terapii s přírodou, ekoterapii, terapii v přírodě či snad přírodu v terapii? Práce s klienty v přírodním prostředí se ukotvuje či rozšiřuje mnoha způsoby. Zároveň je třeba, aby se vnořovala, vrůstala do země, cizelovala se, kultivovala či standardizovala, abychom mohli všichni hovořit o něčem podobném.

Příroda vstupuje do terapie různě. Jak tento vztah nazvat? Jde o přírodní terapii, terapii přírodou, zelenou péči, terapii s přírodou, ekoterapii, terapii v přírodě či snad přírodu v terapii? Práce s klienty v přírodním prostředí se ukotvuje či rozšiřuje mnoha způsoby. Zároveň je třeba, aby se vnořovala, vrůstala do země, cizelovala se, kultivovala či standardizovala, abychom mohli všichni hovořit o něčem podobném.

Příroda v lidském životě
Historické pátrání si můžeme rozdělit na teoretické a praktické. Při pohledu do dějin filozofie zjistíme, že snad všichni myslitelé se přírodou nějak zabývali – buď z ní utíkali, nebo utíkali k ní. Řečtí peripatetikové filozofovali za chůze v krajině, cílem stoiků bylo žít s přírodou v souladu. Praktický rozměr bytí v přírodě nacházíme v poutnictví po posvátných místech, v poustevnickém nebo mnišském životě. Lidé měli z přírody oprávněný strach, byla všude kolem nich, museli se naučit v ní orientovat, prežít. V romantismu byla nově objevena jako protiklad důsledků průmyslové revoluce, stala se zdrojem projekcí a nereálných očekávání.
Sociolog Georg Simmel spatřoval druhou přírodu v kultuře. Rodíme se do nějakých samozřejmostí. Některé z těchto daností souvisí s lidským světem a ty ostatní, které s ním nesouvisí, se vztahují ke světu přírody. Intelekt a racionalita v mnohém chrání subjektivní život před drtivou silou velkoměstského života. Příroda nás však zpomaluje, přivádí k sobě, ke svému prožívání, ke své zranitelnosti i odolnosti.
V současnosti, kdy raketovým tempem roste urbanizace a počet megaměst – tedy sídel s více obyvateli než celá Česká republika –, se někteří filozofové jako Andreas Weber nebo David Abram uchylují k domorodým etnikům pro k inspiraci, jak zůstat s přírodou v kontaktu. Jak být znovu se sebou samými, ačkoli nás současný styl života nejen od přírody, ale také od nás odvádí.

Cesta jako iniciace
Příroda je vždy nutně spjata s pohybem a cestou. Každý z nás kráčí svým směrem, začíná i končí v jiném bodě. Máme svůj osobní růst. Někdo roste jako osamělý strom na skále, někdo ve smíšeném lese a někdo na palmové plantáži. Carl Rogers, který se v dospívání – dřív, než se přiklonil k psychoterapii – intenzivně věnoval víře a náboženství, napsal, že za smysl svého života považuje pomáhat lidem, aby rostli, rozvíjeli se a žili spokojenější život. Následně si uvědomil, že se to nemusí odehrávat jen v kostele, a začal se naplno věnovat psychologii. Analogicky se domnívám, že pomáhat lidem růst, rozvíjet se a žít spokojeněji nemusíme jen v terapeutovnách, ale i mezi stromy.

Dovolte mi Vás pozvat na konferenci: Příroda v nás III. Konference Příroda v nás III. se věnuje přírodě v různých kontextech duševního zdraví ať už se jedná o pracoviště, podporu kolegů, vztahy, spirituální přesahy, mezní situace na moři a traumata. Naším cílem je diskutovat vztah člověka a přírody, stejně jako vliv současných klimatických proměn na naše vnější i vnitřní prostředí. Propojíme vědecký přístup a výzkum s praxí a zkušeností odborníků a odbornic z oblasti psychoterapie, filozofie a mindfulness. Těšit se můžete na rozmanité přednášky a workshopy. 

Vystoupí: Marek Orko Vácha, Eliška Remešová, Martin Mahler, Rudolf Krautschneider, Roksana Táborská, Jan Bím, Martin Halíř a další.

https://www.terapiemezistromy.cz/konference-2023/
https://goout.net/cs/priroda-v-nas-2023/sztbgyv/