Dobře poradit je vskutku umění. Stejně jako dobře naslouchat. Poradenství je skvělý džob, zejména v dobách nejistoty. Kdopak by se netěšil z dobré rady či zaručeného receptu? Poradci jsou dnes takřka na všechno. Manželství, finance, vzdělání, manažerství, politika. Stejně tak existují ale i poradci na barvu koupelny z hlediska zaručeného harmonického života, na nákup psa s tím, aby ladil s páníčkovým temperamentem, dále na oblékání, líčení, vaření, usmívání, mluvu a stále častěji i na dýchání. Oblíbení poradci jsou ti, kteří radí, jak se chovat v různých životních situacích, aniž by člověka vůbec potkali. Stručně řečeno, dnešní doba má poradce na všechno. Tedy skoro na všechno. Jedinou výjimkou jsou – volby. Ano, je to tak. Nemáme volební poradce, nebo alespoň nevím, že by takováto volná živnost existovala. Bylo by to sice sezónní zaměstnání, ale v některých letech by to sypalo celoročně. V Česku například letos.

Politické strany pochopily tento deficit a pokusily se vyjít „díře na trhu“ naproti tím, že si ostošest zadávají výzkumy veřejného mínění. Že jsou všechny nezávislé, akurátní, nezkreslené a důvěryhodné, to se rozumí samo sebou. Snad jedině jednotlivé datové soubory by dokázal vnést světlo do mystiky, jež tento vrchol demokratické praxe obestírá. V Delfách měli orákulum, které předpovídalo to, co bylo potřebné. Tyto věštírny zhusta sloužily jako nástroj ovlivňování veřejného mínění a nálady ve společnosti. Stejně tak činí i novodobé orákula – výzkumní agentury. Už v minulosti záleželo na zadavateli. Nejinak je tomu dnes. Proto politické strany sázejí na osvědčený model. Navíc i média nalezla v této praxi zalíbení. Předvolební diskuse na obrazovce probíhají v režii nezávislých agentur. Že mnozí nemají šance? Nezávislý výzkum si přeci může objednat kdokoli!

Pokud však nejste fanoušci předvolebních výzkumů, jste nahraní. Kdo se má dneska v těch volbách vůbec ještě vyznat. A tak jsem dospěla k zásadnímu názoru: potřebuji poradce. Jen se podívejme: všichni najednou chtějí bojovat proti korupci. Super. Všichni chtějí bojovat proti státnímu dluhu a snižovat deficit. No to je skvělé! Všichni najednou objevili novou mantru: nezaměstnanost. Jedni bojují za pracovní místa, jiní nebojují, ale zato chtějí, aby se z nezaměstnaných stali podnikatelé. Zajímavé. Ovšem všichni chtějí najednou šetřit, ovšem bezbolestně, všichni chtějí zvyšovat vzdělanost a kvalitu života…, ale kde na to vzít, když nakupujeme zbytečnosti pro armádu v tajných zakázkách a plánujeme ekologický supertender, místo abychom ekologickou zátěž nechali likvidovat současným majitelům a pak je daňově zvýhodnili? Běžný volič, který to ještě nezabalil, tápe. Kdo je vlastně ten, který to tentokrát myslí alespoň trochu vážně? Do května zbývá pár týdnů. Pak může být pozdě. Sliby skončí a bude se servírovat realita. Teda alespoň na dobu plus mínus nadcházejících čtyř let. Pak se pravděpodobně všechno roztočí nanovo.

Když se podívám na jednotlivé představitele politických stran, nemohu se ubránit jisté otázce. Stejně tak hloupé jako vlezlé: co jste dělali dosud? A proč jste se nezasadili o to, aby se v této zemi lépe hospodařilo? Měli jste přeci dlouhodobě všechny možnosti ve svých rukou. Nevyznám se v tom, potřebuji poradit. Nebo by snad stačil jednoduchý test na webových stránkách. Soubor dotazů by pomohl občanovi se zorientovat ve spletitých nabídkových katalozích politických stran.

Například:
„Občane, chceš mít výhody a nechceš moc vědět, kde na to vezmeme?“ nebo „Občane, chceš podnikat z veřejných zdrojů bez ohledu, co bude výsledkem podnikání?“ nebo „Občane, je ti jedno, jak a čím na chalupě topíš? Podobné otázky by mohly ukázat, jak to vlastně skutečně s našimi preferencemi. Na druhou stranu si uvědomuji ošidnost podobného testu. Kdo ví, jestli bychom, my voliči, tu skutečnou pravdu unesli.