Všichni demokraté by měli být proti finanční ústavě
Existuje mnoho ekonomických důvodů, proč nezavést fiskální brzdu. Ať už kvůli libovůli jejích parametrů, neflexibilitě ve výjimečných situacích, schopnosti navždy omezit proticyklickou a investiční funkci veřejných financí, nemožnosti objektivně stanovit optimální úroveň zadlužení... nebo i kvůli technicky primitivnímu hodnocení objemové jednotky (dluh) v závislosti na ročním toku (HDP). Jeden důvod by ale měl vyčnívat nad ostatní. I v očích ekonomů. Fiskální brzda totiž vytvoří obrovský demokratický deficit.
Jedná se o geniální technokratické řešení v nedostatečně demokratickém režimu, jakým je dnes bohužel mezivládní Evropská unie. Proto se evropští lídři tak často uchylují k neovlivnitelným radám a agenturám založeným na ekonomických pravdách (rozuměj dogmatech). Proto je Evropská centrální banka tak fanaticky fixovaná na svůj samojediný mandát cenové stability.
Ač je na evropské úrovni fiskální brzda "znouzeneřestí", na národní úrovni je pouze nástrojem, jak se vyhnout demokratické diskreci lidu. Osvícenecký absolutismus je velice populární mezi těmi, kteří věří, že jsou chytřejší než průměrný volič. I osvícený diktátor je však diktátor a žádná objektivní a trvalá pravda v ekonomii neexistuje. Neexistují ani dokonale Pareto efektivní opatření. Každá ekonomická politika je ve svém způsobu redistribuční a normativní. Někdo na ni vydělá, druhý prodělá. Jediný, kdo má legitimu rozhodnout, která z nich je "dobrá" a která "špatná", jsme my všichni.
Můžeme vytvářet další rady moudrých, které nám řeknou, jaká je nejlepší úroveň daní (NERV), nebo kdy máme jít do důchodu (Bezděkova komise), vždycky si ale musíme uvědomit, že jejich návrhy nebudou neutrální, nýbrž ideologické a hlavně redistribuční. Nejen z důvodů ekonomických, ale i z těch ústavně právních a demokratických bychom měli být proti fiskální ústavě.
Komentář vyšel jako příspěvek do Macháčkovy výměny na serveru iHNed.cz
Kontaktovat autora můžete na twitteru: @AlesChmelar
Jedná se o geniální technokratické řešení v nedostatečně demokratickém režimu, jakým je dnes bohužel mezivládní Evropská unie. Proto se evropští lídři tak často uchylují k neovlivnitelným radám a agenturám založeným na ekonomických pravdách (rozuměj dogmatech). Proto je Evropská centrální banka tak fanaticky fixovaná na svůj samojediný mandát cenové stability.
Ač je na evropské úrovni fiskální brzda "znouzeneřestí", na národní úrovni je pouze nástrojem, jak se vyhnout demokratické diskreci lidu. Osvícenecký absolutismus je velice populární mezi těmi, kteří věří, že jsou chytřejší než průměrný volič. I osvícený diktátor je však diktátor a žádná objektivní a trvalá pravda v ekonomii neexistuje. Neexistují ani dokonale Pareto efektivní opatření. Každá ekonomická politika je ve svém způsobu redistribuční a normativní. Někdo na ni vydělá, druhý prodělá. Jediný, kdo má legitimu rozhodnout, která z nich je "dobrá" a která "špatná", jsme my všichni.
Můžeme vytvářet další rady moudrých, které nám řeknou, jaká je nejlepší úroveň daní (NERV), nebo kdy máme jít do důchodu (Bezděkova komise), vždycky si ale musíme uvědomit, že jejich návrhy nebudou neutrální, nýbrž ideologické a hlavně redistribuční. Nejen z důvodů ekonomických, ale i z těch ústavně právních a demokratických bychom měli být proti fiskální ústavě.
Komentář vyšel jako příspěvek do Macháčkovy výměny na serveru iHNed.cz
Kontaktovat autora můžete na twitteru: @AlesChmelar