Aleš Michl

20. 06.

Lekce nahodilosti z extrémně silné koruny

Aleš Michl Přečteno 12494 krát

Nikdo před rokem nečekal, že euro bude dnes na trhu za 24 korun. Devadesát procent sázkařů věřilo ve fotbalovém duelu ČR Turecko našim. A co barel ropy za 130 dolarů?

Jakou pravděpodobnost byste před rokem přisoudili možnosti, že nejdynamičtější region Evropské unie - Pobaltí - spadne letos na pokraj recese? Mávli byste třeba rukou nad tím, že Islandu právě teď hrozí finanční krize?

Zdánlivě do sebe nezapadající příklady nesou poučení: Zaslepeně koukáme na nahodilé jevy. Podceňujeme riziko jejich vzniku.

Na příkladu naší vládní politiky: Hospodářství šlape. Tak proč něco měnit... Spoléháme na rutinu. Zuby nehty udržujeme status quo. Místo reforem s vizí jen ad hoc tlumíme chyby.

Nejenom sledováním posledních minut fotbalového fiaska se dá rozpoznat, že hraní si s málo pravděpodobnými jevy může být smrtonosná taktika: Třeba Pobaltí: Estonsko a Lotyšsko měly od roku 2000 do loňska průměrný růst hrubého domácího produktu 8,8 procenta za rok. Suverénně to byly země s největší dynamikou v Evropské unii. Pro srovnání, růst ekonomiky České republiky za stejnou dobu byl 4,4 procenta a Slovenska 5,6 procenta. Ještě loni v prvním čtvrtletí byl hospodářský růst Estonska 10,1 procenta. Aktuální číslo, za první čtvrtletí letošního roku, přineslo totální obrat: růst se scvrkl na 0,4 procenta. U Lotyšska je to - zatím - mírnější propadák meziročního růstu HDP, na 3,6 procenta.

Makro čísla Pobaltí působila dlouhou dobu na první pohled super. Země ale doplatily na to, že nejsou adaptabilní na nahodilé změny. Podcenily strukturální problémy. Jako katalyzátor zapůsobil cenový šok, který nečekal třeba před rokem nikdo. Lotyšsko má v současnosti největší inflaci v Evropské unii - ceny v dubnu meziročně vzrostly o 17,5 procenta. V Estonsku je 11,4procentní inflace. Klíčové položky - potraviny, bydlení a elektřina - šokově za rok podražily o 20 až 40 procent. To totálně utlumilo spotřebu domácností. Recese je na spadnutí...

Anebo Island: Podle většiny makroukazatelů je to moderní a dynamická země. Průměrný růst HDP za deset let je 4,3 procenta ročně, obdobně jako v České republice. Island je bez problémů se zaměstnaností, rozpočtem nebo penzemi. Jenomže i tady je neadaptabilita strukturální problém. Velká a dlouhodobá nerovnováha peněžních toků vůči zahraničí. Celkové zadlužení země, jehož největší podíl nese na bedrech soukromý sektor, je na úrovni 210 procent HDP.

Pak k trestu stačí nahodilá a zdánlivá maličkost. Katalyzátorem bylo v tomto případě přeúvěrování tamních bank. Následovalo snížení ratingu a atak spekulantů. Bankám prudce podražilo zajištění vlastních úvěrů. Národní měna za rok proti euru ztratila třetinu hodnoty. Základní úvěrové sazby jsou nyní největší v Evropě, na 15,5 procenta. Inflace je na dvacetiletém maximu. Banky Švédska, Dánska a Norska musely napumpovat islandské centrální bance devizové rezervy, aby zvýšily důvěryhodnost země v očích investorů.

Shrnuto, ekonomika se i díky nahodilým jevům může snadno přetočit vzhůru nohama. Recese nás může převálcovat úplně stejně jako se to ve fotbale podařilo Turkům. Hlavně tehdy, máme-li dlouhodobé strukturální problémy, které tlačíme před sebou. Čím lepší období je před krizí, tím více to svádí k menší pozornosti a opatrnosti. Tím hlubší je pak následný pád. A většinou taky platí, že žádný jiný okamžik vám nepřipadá tak báječně skvělý jako ten těsně před krizí...

02. 06.

10 let eurozóny - Jeden hot a druhý čehý

Aleš Michl Přečteno 7057 krát

Dva citáty:
1. "Je to velká hra a nejistota. Nejsem optimistou." Milton Friedman, nositel Nobelovy ceny za ekonomii v rozhovoru o vzniku eurozóny pro rádio Australia ze 17. července 1998.

2. "Jsem pyšná i šťastná z toho, že realita prokázala, že jeho (Friedmanův) pesimismus byl chybný." Gertrude Tumpel-Gugerell, členka prezidia Evropské centrální banky na rakouské konferenci 6. května 2008.

Když v květnu přesně před deseti lety špičky Evropské unie odkleply na summitu v Bruselu vznik eurozóny, asi nikdo nečekal, že euro bude dnes proti startovní pozici o padesát procent silnější než dolar.

Na finančním trhu má důvěru. Kontrakty v euru jsou stejně standardně a bez problémů přijímány jako v americké měně. Za těch posledních deset let se v technické rovině stala evropská měna brilantním úspěchem.

Co ale reálná dimenze? Průměrná inflace v eurozóně za posledních deset let byla 2,1 procenta. Ve Velké Británii to bylo 1,6 procenta, v Americe zase 2,7 procenta. Růst HDP byl v letech 1999 až 2007 jak v Americe, tak i v Británii vyšší - rozdíly jsou ale v průměru do 0,6 procentního bodu.

Nevidíme tedy žádné drama. Obecné makroekonomické hodnocení se tedy liší od technického vnímání. Jestliže se díváme na ta čísla, nezdá se euro jako záruka většího či menšího ekonomického růstu. Obdobně nezaručuje ani rychlejší či pomalejší inflaci.

Ověřit to však přesně ekonomickým modelem s ohledem na krátké časové řady a nízké množství ekonomických cyklů nelze (viz můj minulý blog anebo článek pro HN "Slovenský přechod na euro", 5. 5. 2008).

Podíváme-li se ale více do hloubky makroekonomického pohledu, přijdeme na dva zásadní závěry:

1. Euro nepomohlo členům klubu se strukturálními problémy ekonomiky.
Průměrný roční růst produktivity práce eurozóny za posledních deset let činil loudavých 0,8 procenta. Za stejnou dobu to bylo v Americe i ve Velké Británii více než dvojnásobně víc - 1,8 procenta. Na tento růst produktivity přitom v historii členové eurozóny také dosáhli - v letech 1980 až 1990. Patenty, inovace a ukázkové příklady spolupráce škol s podniky hledáme stále spíše za oceánem než na našem kontinentu. V žebříčku nejkonkurenceschopnějších zemí sestaveném Světovým ekonomických fórem jsou na prvním místě také Spojené státy americké.

2. Euro přálo připraveným.
Srovnejme učebnicové příklady: na pokraji recese stojící Itálie, anebo naopak dynamika Irska. Podívejme se na nemovitostní krizi ve Španělsku a srovnejme to se stabilitou sektoru v Rakousku. Když jste sám ve specifickém útlumu, pak vám prostě klub nepomůže změnou měnové politiky - v tomto případě snížením úrokových sazeb. Co zbývá? Buď jste trhu svými pravidly nechali dostatek volnosti a motivace na přizpůsobení, anebo věříte na "fiskál". Ale pokud v tom nemáte pořádek, stejně to nepomůže.

Takto o přijetí eura uvažuji i v souvislosti se Slovenskem nebo Českem. Jestliže se dívám na těch posledních deset let, je možné prohlásit: euro za nás reformy neodpracuje.

Je-li naší vizí vzdělanostní společnost a strategickými cíli zabezpečené penze, konkurenceschopnost českých produktů, produktivita našich firem a jí odpovídající růst mezd, pak se na euro spoléhat nemůžeme.

Díky za recenzi mého minulého euro-slovensko-50:50 blogu!

Tento blog vychází z komentu pro HN.

Archiv článků: červen 2008

Lekce nahodilosti z extrémně silné koruny

10 let eurozóny - Jeden hot a druhý čehý

Blogeři abecedně