Znáte písmenkovou polévku? Když z ní vylovíte "I", "L", "U", "V" a "W", tak si s trochou představivosti můžete krásně pohrát se scénáři vývoje ekonomiky. Přijde další pád? Deprese? Nebo je už to nejhorší za námi?
Písmenko "I" - čtu z něj sešup volným pádem dále dolů. Byl by to katastrofický scénář. Z dluhů by zbankrotovaly jak USA, tak eurozóna. Pravděpodobnost je dejme tomu jednoprocentní.
Druhé na řadě je "L". Po pádu jako by signalizovalo dlouhou stagnaci. Je to zřejmě hlavní scénář Světové banky. Parafrázuji-li její poslední zprávu: "Recese bude dlouhá. Daleko hlubší, než jsme si mysleli třeba letos v březnu. Výhled je nezvykle nejistý." Dávám pravděpodobnost deset procent.
"U" a "V". V obou případech jde o recesi. V prvním o delší, v druhém o kratší. Vše začalo v Americe. Poslední vrchol ekonomického cyklu byl prosinec 2007. Počítám-li správně, jsme v devatenáctém měsíci útlumu. V průměru za období let 1854 až 2001 trvala recese sedmnáct měsíců.
Když se dívám na "U", což je sešup dolů, pak delší recese a zpět vzhůru, mohlo by to odpovídat scénáři Warrena Buffetta. Tvrdí, že to nejhorší už je za námi. Nepřijde ale rychlé oživení, k růstu se budeme propracovávat pomalu. Pravděpodobnost 30 procent.
Optimističtější je "V". Se zhruba dvacetiprocentní pravděpodobností může ekonomika běžet ve stylu sešup dolů, kratší recese (řekněme do dvaceti měsíců) a zpět vzhůru. Nebylo by to sice úplně přesné "V" jako třeba v roce 2001 (tehdy recese trvala "jen" osm měsíců), ale něco v podobném duchu. Je to scénář většiny burziánů, dívajících se na akciovou jízdu od počátku března 2009.
Filozofie za písmenkem "W" je sešup dolů - recese - oživení - zpátky do recese - a zpět vzhůru. Můj favorit. S pravděpodobností 35 procent. Asi by to odpovídalo tomu, co říká profesor New York University Nouriel Roubini. Ekonomika může na konci 2010 anebo v roce 2011 spadnout opakovaně do recese kvůli enormnímu nárůstu zadlužení a slabé zaměstnanosti.
Jak písmenka nerozvařit? Na problémy, které nyní máme, jsme si zadělávali přes deset let. Říkám teď všem klientům: Jsme v nové realitě, a to, na co jste byli zvyklí, se již opakovat nebude. Je třeba se změnit. Začít od píky. Nechtít hned teď všechno rychle zpět.
Ať už to bude to "U", "W" nebo jiné písmenko (s nadsázkou, matrixové "O"?), musíme se pokorně vrátit k základům.
Peníze se dostávají do ekonomiky přes stát, investory a banky. Vláda musí lépe investovat kapitál - do infrastruktury, zdravotnictví, školství, energetiky a vědy. Její plýtvání nemá obdoby. Nesmí podporovat populistické myšlenky typu šrotovného.
Zahraniční investoři jsou opatrnější. Když ale uvidí, že se nám dá věřit a že nezemřeme na dluhy, tak pro ně budeme zase atraktivní a přinesou kapitál.
I banky jsou opatrné. Je ale nesmysl, že nebudou úvěrovat. Je to úplně stejné, jako kdyby pekař na recesi zareagoval tím, že si sedne a nebude péct housky. Anebo že kuchař nebude dělat polévku (písmenkovou).
Dejte na mě, do vývaru patří písmenka, žádné nudle! A nerozvařit! Pořád to máme ve svých rukách - je ale třeba pochopit novou realitu a postavit tuto ekonomiku na kapitálu.
(Psáno pro Ekonom)
Figurína oběšeného vědce na okně jednoho z ústavů Akademie věd v úterý symbolizovala, jak je mezi částí profesorů chápána reforma financování vědy a výzkumu. Reforma má tři pilíře: (1) Objem peněz na vědu zůstane stejný. Pokud započítáme EU fondy, tak se příští rok dokonce zvýší z 25 na 38 miliardy korun. (2) Mění se však střeva. O více peněz se bude soutěžit. Méně dostanou instituce předem. Dobrý vědec dostane za výsledky více peněz. Špatný vědec nikoliv. (3) Nyní na základní výzkum dáváme 60 procent peněz. Na aplikovaný 40 procent. Začneme to pomalu přetáčet, jsme za světem pozadu.
K vědě, kterou miluji: Když jsem přijel v prosinci do Filadelfie na univerzitu Wharton, mohli se tamní profesoři přetrhnout v publikacích, jak pomoci ekonomice. Zřídili i speciální web. Totéž Harvard Business School, navíc denně dostanete i newsletter s tipy. Londýnská LSE představila speciální sérii přednášek v čele s nobelistou - co je třeba teď udělat, jak řešit problémy. A třeba pražská VŠE? Ta má na webu mezi „nepřehlédněte“ oznámení o uzavření knihovny, a že v létě bude kurz marketingu médií… V takové konkurenci se přece Akademie věd nemusí bát o to, že by nic nevysoutěžila? Anebo ano?
PS
Wharton on the Financial Crisis
On the Global Economic Crisis - Harvard Business School
LSE Live - LSE Public Lectures and Events
Co myslíte, o čem je nejčtenější článek na Bloombergu v letošním roce? Bloomberg nebo Reuters má každý obchodník, portfolio manažer, analytik na světě. Jejich zprávy, které každou sekundu vyskakují na obrazovce, hltá jak malinký český analytik AM, tak i šéfové největších fondů. Pokud je nějaké téma nejvíce čtené, pak přece musí stát za to. Finanční svět zřejmě zasáhlo do černého. Proto se ptám. Co třeba nějaké zprávy o konci/nekonci ekonomických trablů? Ale kdeže. Něco o politice americké centrální banky? Ne. Anebo výroky prezidenta Obamy, zástupců G8? Samá voda. Krach General Motors? Rostoucí nezaměstnanost všude na světě? Ale, ale... Redaktorka Bloombergu Elena Logutenkova to trefila parádně. Její článek je o bonusech. Vévodí letošnímu žebříčku nejčtenějších zpráv na světě. Je to o tom, jak hrstka bankéřů ke štěstí přišla, když jim švýcarská UBS nabídla bonus o 260 procent vyšší, než co za rok svému zaměstnavateli vydělali. Skutečnost, že lidé budou chamtiví, vystrašení nebo pošetilí, lze předpokládat. V jakém to půjde pořadí, však nepředpovíte, řekl onehdá guru finančního světa Warren Buffet. Doplňuji: Krize přicházejí a odcházejí, jen člověk zůstává pořád stejný.
PS
http://bit.ly/3g76ic
„Vzhledem ke světové finanční krizi, a tím i vyšší výpůjční potřebě vlády, byly překročeny vyhlášené cíle,“ uvedlo včera české ministerstvo financí. A tak se nám za půlrok zvýšil státní dluh o 138 miliard. Alois Rašín při schvalování rozpočtu na rok 1919 poznamenal: „Pánové, bez rozdílu stran, nehleďte na to, zda to, co máte odhlasovat, odpovídá vašim psaným programům. Ptejte se jen na jedno: zda blaho republiky vyžaduje takový deficit, který zde máme.“ Státní pokladna byla i tehdy ochromená. Jenomže bylo po první světové válce a rozpadu říše. Opoziční poslanec sociální demokracie Bechyně na Rašínovu řeč odvětil: „Mně je zcela jasno, že ne rozdělení na strany a třídy, nýbrž jako národní celek musíme pečovat o to, aby z hospodaření našeho státu pokud možno co nejdříve schodek zmizel.“
Během měsíce od založení webovky verejnydluh.cz jsem dostal desítky e-mailů a příspěvků do diskuse. Ozvali se jak voliči levičáci, tak i pravičáci – a oni mluvili povětšinou shodně a vyzývali k úsporám! Kdy to dojde politikům? Holt je pohodlnější sedět v poslanecké lavici a zadlužovat se. Možnost utrácet nás rozmazlila. Čekáme na průšvih, který nás semkne?
Pokud jste četli novelu Malá Dorritka od Charlese Dickense z roku 1855, postavu Bernarda Madoffa znáte jako pseudofinančníka Merdleho. Když si vygooglujete Charlese Ponziho, poznáte pyramidu v další verzi. Tentokrát z počátku 20. století. Čeká na nás ještě mnoho takových vykuků. Nic s tím nezmůžeme. Co ale udělat můžeme, je zabránit, aby se sama naše ekonomika neutopila v principech Ponziho nebo Madoffa. Zrádné schéma funguje takto - vezmete peníze nových klientů a z nich berete na odměny pro ty, kteří přišli před nimi. Hra funguje, dokud každá další generace klientů je početnější, respektive přináší více peněz než předchozí. Vemte si třeba náš důchodový systém. Penzisté dostávají peníze vybrané z daní pracujících. Pokud populace stárne, máme problém. Obdobně naše dluhopisy jsou spláceny jen a jen novými dluhopisy. Madoff je signál pro celý systém ekonomiky. Berme to jako nakopnutí do zadku něco zlepšit, pobídku k reformám. Nikdy nemůžeme dopustit to, na co chtěl upozornit Dickens - že poctivý a čestný člověk nemůže v soudobé společnosti vyniknout. Nemůže uplatnit své nadání a schopnosti, neboť většinu energie spotřebuje k boji o udržení holé existence.