Když jsme s RB týmem vymalovali byty pro Fond ohrožených dětí, říkal jsem si po šichtě: Je společenská odpovědnost firem plusem třeba pro akcie? Může zvýšit prestiž mezi investory? Jasně že to nebyl důvod, proč jsem měl kalhoty od zelené, tričko od žluté a vlasy nabílené!
Jen mi to vrtalo hlavou (analytická deformace). Vzal jsem si proto k ruce index FTSE4Good. Shrnuje vývoj akcií stovky světových firem, které jsou podle tvůrců indexu, londýnské burzy a Financial Times společensky odpovědné. Srovnám s indexem amerických akcií S&P 500 nebo světovým MSCI World a dostávám…no, žádný zázrak. Řeknu-li to pozitivně, jsou mírně horší než celek. Pragmaticky, svět by se asi musel zbláznit, aby byly investičním hitem! Věřím na společenskou odpovědnost - patří k dobré firmě. Ale neinvestuji podle ní. Je to stejné asi jako se zdravou stravou. Budeme o ní hodně mluvit. Podporovat ji. Budeme mít rádi restaurace, které ji na jídelním lístku nabízejí. Budeme si pročítat dietní recepty v časácích. Ale stejně v reálu většina z nás končí u pořádné flákoty masa.
Milí politici,
uvědomuji si, že mám výhodu, nemusím vyhrát volby. Mohu být realističtější. Ekonomiku ládujete cukrovím na dluh. Baštíme to. Dostáváme ale zácpu. Podle ministra financí bude letos i příští rok deficit veřejných financí přes 200 miliard korun. Padl návrh zvýšit daně. Říkáte tedy, občane, účet za tu žranici, kdy se nedělaly reformy, zaplatíš ty. To je stejné, jako když z tláskání přejdete na hladovku. Je lepší obezita, anebo anorexie? Je doopravdy nemožné v rozpočtu šetřit a přejít na zdravou výživu? Vždyť před stejným problémem je nyní většina firem a domácností. Každý ministr by na vládu měl za svůj resort donést dvě varianty úspor: První se škrty tři procenta z přidělených výdajů. Druhá pak s pětiprocentní úsporou. Vybere se ta, která lépe padne k propadu daňových příjmů. Pokud přiznáváte, že jste impotentní k úsporám, a zvýšíte daně, pak doporučuji předepsat si viagru.
Míša vede žebříček v prodejnosti nanuků! Pokud si teď říkáte, že jsem se už dočista zbláznil a ekonomické sloupky píši o zmrzlině… máte asi pravdu. Ale mně to stejně nedá! Proč zrovna ten Míša vede? Je tu s námi od roku 1962 (se mnou od 1977). Obal jednoduchý, ve světě rarita... Nositel Nobelovy ceny za ekonomii George Akerlof napsal v roce 1970 fantastický článek o asymetrii informací na trhu s ojetinami. Když přijdete do autobazaru, nevíte, jestli dostanete nějakou bouranou šunku narychlo zazáplatovanou, nebo zachovalého plechového miláčka. Ten, kdo prodává, ví víc než kupující. A tak už předem ohrnujete nos, jste nedůvěřiví, škemráte o slevu… Poselství Akerlofa pro 21. století je: Kvalita rozhodne. ALE nejdříve o ní trh musíte přesvědčit. A Míša to dokázal! Když si ho koupím, vím, co dostanu - 65 procent ze zmrzlinové části je tvaroh, žádný vodový cuc na kládě v čokoládě. Je odzkoušen i našimi rodiči. Co víc, nabízí kvalitu za rozumnou cenu. Ideální do recese!…
Primky už mám, teď si jdu koupit nové botasky. Třeba s nimi někdy šlápnu i na Pedro!
První polovina roku „krize“? Třeba ve sportu:
(1) Fanoušci Realu Madrid se dočkali Cristiana Ronalda. Fotbalista přestoupil za rekordních 94 milionů eur. Jeho plat se bude každoročně zvyšovat o 25 procent.
(2) Na plaveckém MS v Římě padlo 43 světových rekordů. Borci měli na sobě plavky s povrchem hladším než kůže. Zázrak stojí 15 tisíc korun za kus.
(3) Přehlížené stáje formule 1 v čele s Brawn GP vypálily rybník zpupným Ferrari a McLaren. V době, kdy noviny psaly o „krizi“, přišli „ti, kteří nikdy neměli být na špičce“, se zlepšovákem jménem difuzor. Namontovali na vůz speciální trubku (co já vím, jak to přesně popsat), zlepšili přilnavost podvozku k dráze a začali jezdit rychleji.
Jaká to pěkná sportovní symbolika! Je to jedině ta oplakávaná recese, prohraný zápas, co nám dá za vyučenou. Co odmění kvalitu, nový nápad a postaví se proti zpupnosti. V recesi poznáme rozdíl mezi dobrou a špatnou firmou. Mezi dobrým a špatným obchodním partnerem. Odpadnou ti, kteří se vezli. Plavali bez plavek. Bez nápadu. Bez kvality. Díky za to!