Aleš Michl

19. 02.

Dno přede mnou, dno za mnou

Aleš Michl Přečteno 6150 krát

Opět jsem po půlroce vařil písmenkovou polévku. Dá se nad ní přemítat o budoucnosti. Když si z ní vylovíte »W«, získáte nejpravděpodobnější obrázek o ekonomice. Tedy sešup dolů - recese - oživení - zpátky do recese - a zpět vzhůru. Může se ale stát, že těch dvojitých véček budeme muset spořádat hned několik po sobě. Co když to bude ještě jinak? A vůbec, je dno před námi, anebo za námi? Inu, jak se to vezme...
V Ekonomu 30/2009 a v blogu Recese jako lžíce písmenkové polévky jsem ukázal, jak se vyvařuje po analyticku. S polévkovými písmenky »I«, »L«, »U«, »V« nebo »W« si s trochou představivosti můžete pohrát jako se scénáři vývoje ekonomiky.
Škoda že se nevyrábějí i těstovinové matematické symboly. Hned po tom dvojitém véčku by se ve vývaru vyjímala odmocnina. Finančník George Soros nedávno v Davosu uvedl, že on přemýšlí o vývoji ve stylu obrácené odmocniny. Tedy sešup dolů - oživení, ale jen zhruba do půlky toho, na co jsme byli zvyklí - a pak dlouhá stagnace, plahočení.
Nikdo teď nedokáže přesně předpovědět, kdo anebo co změní svět. Věřím ale v to, že má smysl dělat si scénáře ekonomiky. Proto do vás cpu ten vývar. Ano, také mám raději telecí řízek od Zdeňka Pohlreicha nebo pražskou šunku od Tomáše Karpíška, ale co z toho chcete vyčíst?
Vážněji, co třeba tento řetězec faktů a myšlenek o české ekonomice:
3. čtvrtletí 2008: Lehman Brothers na dně
4. čtvrtletí 2008: Maximum v rizikové prémii na mezibankovním trhu
1. čtvrtletí 2009: Koruna vůči euru na dně a akcie na dně
2. čtvrtletí 2009: Průmyslová výroba na dně, pak HDP na dně
4. čtvrtletí 2009: Inflace na dně

A co třeba dále takto:
2. čtvrtletí 2010: Tržní úrokové sazby na dně
3. čtvrtletí 2010: Nesplácené úvěry u firem na maximu, spotřeba domácností na dně a pak HDP podruhé v útlumu v duchu »W«
4. čtvrtletí 2010: Oživení mezd
1. čtvrtletí 2011: Nezaměstnanost na maximu
2. čtvrtletí 2011: Nesplácené úvěry u domácností na maximu
4. čtvrtletí 2011: Deficit státního rozpočtu na maximu
... pak někdy lepší časy, pokud nezbankrotuje stát ...
... a pak příští krize...

Berte to jako myšlenkové pochody. Neříkám, že to na sto procent takto bude. Ale zdá se mi to jako nejpravděpodobnější scénář. Co si z toho vzít? Není dno jako dno. Mezi dnem akcií a dnem v ekonomice byly čtyři pět měsíců zpoždění. Mezi dnem v průmyslu a maximem v míře nezaměstnanosti může být prodleva až deset dvanáct měsíců. Bankéři by měli zpozornět při rozdílném maximu v problematických úvěrech firem a domácností...
Proto se může stát, že z polévky budeme dlouho lovit dvojitá véčka. A to hned v několika lžících po sobě. Anebo to bude ta Sorosova obrácená odmocnina. Ony ty dva scénáře jsou si v duchu podobné (neplatí pro hnidopichy). Nemusíte se mnou souhlasit. Ať je to ale, jak chce, doporučoval bych podobné myšlení, řetězec různých maxim a minim v ekonomice, dostat do mozku. Budete vědět, jaká dna máme za sebou a jaká dna, rizika stále ještě před sebou. Můžete si lépe připravit scénáře ekonomického vývoje a napasovat je na firemní hospodaření či rodinný rozpočet.

PS: K řetězci myšlenek na téma ekonomická dna mě navedla výborná prezentace ekonoma Tomáše Holuba z České národní banky - viz www.cnb.cz "Setkání ČNB s analytiky«.

Psáno pro můj oblíbený Ekonom (vydání z 18/2/2010).

11. 02.

Kéž by ekonomika nebyla jako šunka

Aleš Michl Přečteno 6490 krát

Jen aby českou ekonomiku nepotkal osud pražské šunky. Jeden z nejúspěšnějších českých restauratérů Tomáš Karpíšek se rozhodl vzkřísit tradici pražské šunky. Původní recept velí připravovat ji od kosti, z lehké vepřové kýty. Přidala se sůl, cukr, ledek a přirozeným zráním vzniklo božské aroma a chuť. Dneska se chemickou cestou celý ten proces přeskočí. Úřad průmyslového vlastnictví v roce 2007 přiklepnul Karpíškovi na sousloví „pražská šunka“ ochrannou známku. Proti se postavily velké masny. Vlekly se spory. Úřad před pár dny vzal své rozhodnutí zpět. Nelze prý zaregistrovat všeobecně známý produkt, i když to předtím šlo. Neřeším, kdo má pravdu. Nicméně není šunka jako šunka. Na krámě bych rád viděl kvalitní pražskou šunku připravovanou zdravě podle tradice. Nejznámějším výrobcem býval Antonín Chmel, který měl v 19. století firmu v Praze nad Nuselskými schody. Na něj navázala za první republiky První akciová továrna na šunky a uzenářské zboží. Ta dnešní proti tomu nemá správný říz, jak by dosvědčil můj děda. A tak si říkám, zda to s tou českou ekonomikou neskončí jako s tou šunkou. Věřím na ideu vzkřísit hospodářství a postavit ho na kvalitě a tradičním průmyslu. Nesmíme připustit, aby jakýkoliv populistický politik, ať už napravo nebo nalevo, po volbách místo kvalitní šunky s reformním a pořádně štiplavým křenem servíroval opět jen uplácané šunkofleky na dluh.

05. 02.

Město, kam míří lidé místo jitrnic zadarmo

Aleš Michl Přečteno 5004 krát

Bláhový, zavázal jsem se minule, že napíši nejpozitivnější sloupek na světě! Neboť jsem tady nesčetněkrát popisoval různé hospodářské svízele. Takže, viděl jsem město, ve kterém se jen málokdo fláká a pomlouvá. Spokojenost obyvatel s politikou je tam aktuálně na 83 procentech. Ne, není to žádné Orwellovo 1984 ani čapkovská Továrna na absolutno.
Město začínalo z nuly. Začínalo s dluhem a teď jej platí přebytkovým rozpočtem zpět. Když nepřijde povodeň nebo hurikán, ekonomika rozumně kvete v průměru o dvě či tři procenta za rok. Není to žádná idyla, je to tržní prostředí se vším všudy. S bankroty podniků a třeba i propouštěním. Daně nejsou ani nízké, ani vysoké. Pravidla hry jsou ale jasně daná, nemění se každým dnem, měsícem, rokem. Tak „jednoduchá“ politika s vizí měřit všem stejným metrem přitahuje více a více pozemšťanů. Stěhují se z okolí zmítajícího se asi v krizi nebo co. Přicházejí i z krajů, kde jsou jitrnice zadarmo. V tom městě je malá pravděpodobnost srážky s blbcem. Ale úspěch si musíte zasloužit, odpracovat si ho.
A teď už končím s hraním Simcity a vypínám PlayStation…

01. 02.

Roubiniho konzerva v krizi krizí

Aleš Michl Přečteno 5005 krát

Výběr z hroznů: (1) 1825–1826 krize s epicentrem v Británii. V bankrotu Řecko, Portugalsko. (2) Panika 1907 aneb run na banky od Ameriky až po Evropu. (3) Velká deprese 1929–1938. Hrůza! Následovala válka. (4) Dluhová krize 80. let – pád dluhopisů, kolaps kurzů měn, velká inflace… (5) 1997–1998 a asijská krize, tamní finančnictví vzhůru nohama. (6) Velká recese 2007–???, to si ještě pamatujeme, nebo ne? A dál? Co zasedmé, zaosmé...Což třeba takto: (7) Dluhová krize 10. let? (8) Rozpad eurozóny? Schválně si dejte do grafu vývoj úročení dluhopisů Řecka v. Německa za posledních deset let a budete koukat... (9) Krize krizí v letech X,Y…? Krize přicházejí a odcházejí… Že té skepse máte dost? Ještě mě neodepisujte, příště napíši nejpozitivnější sloupek na světě!
P. S.: Profesor ekonomie Newyorské univerzity Nouriel Roubini teď s oblibou říká: „Pokud se obáváte globálního ekonomického zhroucení, bylo by na místě předzásobit se zbraněmi a konzervami, jež ve svém srubu skutečně účelně využijete.“

Archiv článků: únor 2010

Dno přede mnou, dno za mnou

Kéž by ekonomika nebyla jako šunka

Město, kam míří lidé místo jitrnic zadarmo

Roubiniho konzerva v krizi krizí

Blogeři abecedně