Kdybyste mě natáhli na skřipec, tak přesně nevím, kam politici ekonomiku zavedou. Snad tady konečně bude vláda se silnou podporou voličů. Ale přiznejme si, ty nováčky nemáme vůbec přečtené. Takže nejlepší je teď zvolit Plzeň a počkat si na návrh rozpočtu na rok 2011. Tam uvidíme černé na bílém, zda to politici myslí s reformami vážně. Vizí by mělo být do čtyř let vyrovnat rozpočet aniž by se zvyšovaly daně. Jinak nevím, jak ty dluhy budu jednou své dceři vysvětlovat…
Jelikož je to teď na trhu dluhů o důvěře, tak záleží na tom, zdali národní dluhopisy drží našinci, nebo cizinci. Selský rozum říká: pravděpodobnost, že při riziku cizinec ukáže zemi s dluhy prostředníček, je vyšší než u našince. V Řecku dluhopisy odpovídající 99 % HDP drží cizinci. V Portugalsku vlastní zahraničí dluh 60 % HDP. Španělsko má lepší bitevní pozici - 27 % HDP dluhů vlastní nerezidenti. Japonci mají dluh přes dvě stě procent HDP, ale cizinci jim financují „jen“ malou část -14 %. Proto ještě nepadli, záplatují to úspory národa. A co Češi? Nerezidenti drží koláč dluhopisů v hodnotě asi osm procent HDP. Když k nim „spekulativně“ přičtu domácí subjekty z většiny kontrolované zahraničním kapitálem, tak drží české dluhy za 28 % HDP. Zájem o české dluhopisy letos asi bude. Nicméně vláda si asi bude muset připlatit na úrocích - ať už bude mířit spíše na našince nebo cizince. Je půlka května a zatím máme vydáno pouze 20 až 25 % dluhopisů z toho, co vláda podle mého odhadu bude muset letos nabídnout. Zbytek roku bude krušný, trh si s námi pohraje, což může být ta lepší varianta…
„Half-Way-to-Hell Club“ se říkalo devatenácti dělníkům, kteří během třicátých let minulého století spadli ze stavby mostu Golden Gate u San Franciska. Před smrtí je zachránila napnutá nouzová síť. Eurozóna je v podobné pozici. Nouzovou sítí jsou hlavně Němci, na jejichž vůli a peněženkách záleží. Titulní strana německého časopisu Focus Money, který se rozdával na symposiu v St. Gallenu, hlásá: „Ich will meine D-Mark zurück!“ - „Chci zpátky svoji marku!“ Co když začne většina Němců takto přemýšlet? Právník ECB Phoebus Athanassiou publikoval studii "Withdrawal and Expulsion from the EU and EMU", kde konstatuje, že neexistuje mechanismus, jak donutit člena opustit eurozónu. Je tu ale možnost vyjednat „dobrovolný“ odchod z EU. Varianta opustit euro není podle něj ve smlouvách zmíněna, a proto je jedinou možností, jak se zbavit eura, odejít i z EU. Má-li pravdu, pak teď jde o více než euro, hraje se o osud Evropské unie. Spekulativně, budou-li chtít Němci marku a dají-li ruce pryč od integračního procesu, na který tak vehementně tlačili, pak by podle právního výkladu měli opustit EU. Budou-li tlačit nepohodlné členy od eura, klub Evropská unie padá také. Nebudou-li usilovat ani o jednu z těchto variant, budou nejvíc platit... Ať tak či tak, řešení bude každopádně hodně drahé a i vy to pocítíte, i když vám politici budou tvrdit opak. Nechutná to hra!
Jak je možné, že OP Prostějov krachl? Sázím malé pivo na to, že podnik nepohřbila ekonomická „krize“. Ani globalizace. Ani konkurence. Ani Čína, ani Vietnam. Sázím na selhání manažerů a akcionářů v posledních pěti deseti letech. Neměli vizi dělat kvalitní a značkovou konfekci doplněnou obleky na míru: (1) Vykašlali se na péči o značku. Všechny své obleky mám z Prostějova. Nechal jsem si je ušít na míru. A jsou perfektní. Tamní výroba musela šlapat. Nesmyslnou visačku Bernhardt jsem ale strhnul – chtěl jsem tam mít OP Prostějov. (2) Na „no name“ produkt z běžné konfekce nasadili vysoké ceny. A prodávali ho v prodejnách, kde se zastavil čas. Buď měli šít v Asii a prodávat levně, nebo zůstat v Česku a stavět na kvalitě. (3) Nezvládli ekonomiku firmy a boj s kurzem koruny. Podnik s obratem v miliardách vše projedl nebo prospekuloval na kurzu. Podle oborové asociace je u nás pět set padesát fungujících textilních a oděvních firem, které mají dvacet a více zaměstnanců. Když se chce a umíte to, tak to jde. Prostějovu to „jen“ nedocvaklo. Škoda.
Co říkáte na pobočku Tatra Banky v Bratislavě?