Přijde další recese, nebo bankrot?

Viděl jsem tři privátní bankéřky a všechny rovnou v černých kostýmech – mám se snad připravit na nejhorší? Anebo že by četly můj minulý sloupek – o tom, že když rozpočty seškrtáme brzo, riskujeme recesi s deflací, a naopak, když pozdě, riskujeme státní bankroty a hyperinflaci? Ekonomický cyklus popisuji přes čtyři proměnné: příjem domácností, zaměstnanost, průmysl, obchodní tržby. Teď se už třeba v USA všechny čtyři otáčejí! Problém je, že ten náš finanční svět je extrémně zazáplatován. Kdysi to bývalo „levnější“: 3,5 miliardy dolarů stála v roce 1998 záchrana finančního systému poté, co zkrachoval velký fond LTCM. Nyní podle dat z Bloombergu: v březnu 2008 stála stabilizace systému po pádu Bear Stearns 29 miliard dolarů. Kolem 700 miliard padlo na podzim 2008 na záplatu za pád Lehman Brothers & spol. Takřka jeden bilion dolarů bylo v květnu 2010 odklepnuto na stabilizaci eurozóny. Každá další záplata bude větší. K tomu, aby země PIGS v příštích třech letech zafinancovaly státní rozpočet, budou potřebovat až tři biliony dolarů... Jo, asi proto se dámy tak vyfikly. Poraďte, chci si nechat ušít nový oblek, jakou barvu byste zvolili vy? PS: Růžovou na mě nedostanete.

Z Roubiniho i vuvuzely bolí hlava

Píši vám z londýnské prezentace Nouriela Roubiniho. Místo vuvuzely poslouchám doktora Zkázu. Ale vyjde to nastejno, bolí mě hlava. Utvrdil jsem se v tom, že krize, recese, jak kdo chce, jsou DNA kapitalismu. Nejsou výjimkou, ale spíš pravidlem. Tři poslední recese v USA způsobila bublina na trhu aktiv. Prostě bublifuk. Během každé bubliny se najde hodně cvoků, kteří na to skočí. Podle Roubiniho je před námi buď další recese s deflací, nebo velká inflace, anebo vlna bankrotů států. Když rozpočty seškrtáme brzo, riskujeme recesi s deflací. Jenomže do ní by šly státní a měnové politiky už s vystřílenými náboji. Když naopak škrtneme pozdě, riskujeme buď státní bankroty, nebo velkou inflaci, anebo obojí. Další možnosti asi kvůli malé pravděpodobnosti nezmíněny. Že z toho máte depresi? Stejně bude mít každý z nás do 10 let na nočním stolku krabičku antidepresiv. Píšou tady v novinách, že po trablech se srdcem se deprese stane druhou nejrozšířenější příčinou nemocnosti. Nemáte někdo tip na dobrý noční stolek? Já ho ještě nemám.

Chcete aby nám rozpočet schvaloval Brusel?

Tak jsme odhlasovali, že Brusel nám bude posuzovat národní rozpočet ještě před schválením v parlamentu, napsala agentura ČTK. Že o tom nic netušíte? Ministři financí členů EU se v pondělí setkali v Lucemburku a slovo dalo slovo... A co že to přesně dohodli? Že příště nemusíme chodit k volbám, protože naše finance za nás odsouhlasí Brusel? Anebo to bude „jen“ nějaká formalita? A odkdy to bude platit? „O detailech se nehovořilo,“ uvedl prezident EU Herman Van Rompuy.

Více »

Proč dluhy asi ještě dlouho nezastavíme

Tak jsem si myslel, že načas zaujmu schwarzenberský postoj. Že proklimbám povolební politické vyjednávání. A že si počkám na návrh rozpočtu na rok 2011, kde černé na bílém poznám, zdali nový kabinet a posléze poslanci budou mít chuť k reformám.

Hned v úterý mě probrala čísla o vývoji státního rozpočtu: Ke konci května jsme hospodařili se schodkem 95,4 miliardy korun. Byl to nejhorší výsledek za dobu existence České republiky. Na webovce www.verejnydluh.cz můžete v reálném čase vidět, jak letos každou jednu sekundu poskočí český veřejný dluh o 4756 korun. Volby nevolby, očekávám, že náš dluh se dál bude zvyšovat. Ze současných 36 procent HDP skočí do dvou let přes 40 procent HDP.

Co bude dál? Kdoví. Lepší otázka je, jak to změnit. Jde nárůst dluhu vůbec zastavit, jak slibují politici? Ano, ale má to pět podmínek.

1. Potřebujeme silnou vládu. Budeme tedy opravdu mít nový kabinet se širokou podporou voličů, nebo ne?
2. V téhle zemi se musí přestat při výběrových řízení krást. Je třeba zprůhlednit zakázky… nebudu moralizovat, víme to všichni…
3. Co nejdříve je třeba reformovat výdaje státního rozpočtu. Jde o to, aby nepopulární kroky přišly co nejdříve po volbách. V druhé půlce mandátu je politik nikdy neudělá. Navrhuji ihned seškrtat provozní výdaje všech ministerstev o 10 procent...
4. Komunikace. Je třeba vše vysvětlit národu, férově získat pro navržené reformy média. Většina lidí musí kroky pochopit a poznat v reálném životě, že to funguje. Možná někomu přijde tenhle krok snadný, ale vzpomeňte, jak politikou zatočily zdravotnické poplatky.
5. V neposlední řadě potřebujeme mít štěstí na ekonomický růst. Jedině tak se konečně zastaví nezaměstnanost, zlepší se výběr daní a my si vyděláme na placení úroků.

Všech pět podmínek se musí sejít naráz, jinak zadlužení nezastavíme. Pokud chceme dluh „jen“ zbrzdit, můžeme si dovolit jeden z těch bodů vynechat. Máme na to, nebo ne? Dosud tady byla čitelná stranická ideologie. Teď ty velké partaje dostaly ve volbách kopanec a budou se měnit. Nováčky zase nemám přečtené. V životě jsem od čelných představitelů VV nečetl žádný odborný názor, ekonomickou studii, Nevím, co od nich čekat. Proto si myslím, že ten, kdo teď obchoduje na trhu v eufórii s vidinou tvrdých pravicových reforem a stopky zadlužování, bude zklamán. I když, rád se nechám překvapit – nicméně body 1 až 4 jsou stále v ohrožení.

No a co s bodem 5, s tím, že nám musí hrát do karet ekonomický růst? Teorie veřejných financí nám dává odpověď, jak velký růst HDP potřebujeme ke zkrocení dluhů: Předpokládejme, že naše dluhopisy budeme nabízet v průměru s tříprocentním reálným úrokem, s inflací pak kolem pěti procent. Předpokládejme dále ambici politika splnit slib a zastavit zadlužení někde na 40 procentech HDP. Primárním deficitem pak nazvěme celkový schodek státního rozpočtu bez úroků z dluhu.

Pak, pokud český politik sníží primární deficit státního rozpočtu například na dvě procenta HDP (loni to bylo 4,6 %), budeme k tomu ještě potřebovat úchvatný růst HDP o 8,5 procenta, aby došlo ke stabilizaci dluhu na 40 procentech HDP. Ano, zdá se to šílené, ale je to prostě tak…

Pokud snížíme náš primární deficit státního rozpočtu na jedno procento HDP, pak budeme stále potřebovat velký růst HDP o 5,7 procenta ke stabilizaci dluhu na 40 procentech HDP. Krutá matematika!

I pokud do dvou let vyrovnáme (není to ale stále neslušné slovo?) primární rozpočet, stejně navíc k zastavení dluhů, respektive k profinancování naskakujících úroků, potřebujeme růst HDP alespoň o tři procenta.

Asi je vám jasné, že pravděpodobnost, že se podaří zastavit zadlužování v tomto volebním období někde na 40 procentech HDP, je malá. Těch pět bodů splnit naráz je ambiciózní plán, protože jsme to prostě s dluhy rozjeli ve velkém nezávisle na časech zlých anebo dobrých. Je ale jasné, že je nutností to zkusit. Protože pokud se znovu vykašleme na všech pět podmínek, pak nás čeká řecký salát anebo maďarský guláš.