Doba ledová v bankovních úvěrech skončila. Ochotu bank půjčovat lze odhadnout porovnáním úroku LIBOR se swapovou sazbou OIS. V první jde o důvěru mezi světovými bankami. Když si protistrany nevěří, sazba letí nahoru. Druhou ovlivňuje americká centrální banka měnovou politikou, je méně riziková. Aby to nebyla taková věda: Ty dva úroky jsou asi něco jako Ross a Rachel v seriálu Přátelé. Scházejí se a rozcházejí. Nakonec si cestu k vzájemnému souznění najdou. Jen tomu prostě předcházely rozvody a zálety – někde krize, jinde recese, chcete-li. Rozdíl v sazbách byl v září 2008 po krachu Lehman Brothers až 3,64 procentního bodu. Nyní je to 0,79, nejméně od pádu Lehmanů. Nejsme však z nejhoršího venku. Obvyklá hodnota je 0,1. Úvěry tedy budou! Banky budou mezi sebou bojovat o „dobrý“ úvěr víc než kdykoliv v minulosti. Dvě nemilé svůdnosti:
1. Popsal jsem ji v minulém blogu a týká se možnosti vytěsnění úvěru státními dluhopisy.
2. Stále roste riziko nesplácení úvěrů. Špatné firmy budou dále krachovat. Opatrnost musí být na místě – proto tedy to slovíčko „dobrý“ úvěr.