Můj Obama, moji šmoci aneb Jsem levý či pravý?

1.
Je opravdu zábavné pozorovat proměnu novinářských názorů – jestli něco takového existuje a nikoliv jen his masters voice, hlas jejich pánů. Barack Obama se z původně oblíbeného a zajímavého politika pomalu proměňuje v nepřítele. A nedá-li nám vytoužený radárek, nebudeme v nejčtenějších polobulvárcích číst nic jiného, než lautr nadávky. Proč se novináři tak pěkně přeorientovali? Správně by měla otázka znít Cui bono, cui prodest? Na to ať si každý odpoví sám.
Mně je naopak Obama stále sympatičtější.

2.
Můj oblíbený šmok se ve své rubrice v MFD celkem oprávněně vysmál výzkumu, podle něhož je Obama vlastně Přemyslovec a pak poslušen his masters voice, obrátil vše šikovně proti levici. „Skoro každý, kdo ve světě něčím je, byl původně Čechem. Newton, Einstein i Pamela. To vysvětluje, proč je u nás doma tolik blbců. Chytří jsou dávno pryč,“ napsal a měl pravdu, ti, co zde zbyli, píší teď komentáře do našich deníků.

3.
Připadá mi, že pád jakékoliv vlády je prostě pád vlády, který nemá s mezinárodním renomé země nic společného. Winston Churchill vyhrál druhou světovou válku a mezi jednáním v Jaltě a Postupimi prohrál volby a místo něj dokončil jednání Clement Atlee. Jsem si jist, že Winstona a jeho příznivce to velmi popuzovalo a připadali si podraženi, uraženi a zklamáni. Mnozí z nich jistě soudili, že je to ostuda Anglie. Ale nebyla, byl to prostě pád vlády.

Daleko větší ostudou byla nevtipná Entropa. Daleko větší ostudou je, když nevychovaný novinový pisálek hloupě urazí v opilství Günthera Grasse.

Naše vláda padla, podobně jako Churchillův kabinet, stejně, jako vznikla. Churchillova vznikla a zanikla volbami, naše změnou stanoviska několika poslanců. Zatímco „tak čistý člověk“ Melčák (cituji premiéra) a Pohanka, nebo spisovatel Wolf či veselá postava Snítilého byli tzv. konstruktivní podle jedněch a korupčníci podle druhých, proti vládě hlasovali konstruktivní poslanci se svobodným názorem a zrádci či korupčníci podle druhých. Chápu, že se to leckomu nelíbí, ale ostuda to není. Je to prostě pád vlády, něco normálního.

Sarkozy či Merkelová bude prostě telefonovat někomu jinému, kdo nebude posílat Obamu „to the hell“.

Ukazuje se, že bylo a je velikou chybou, že naše partaje nebyly a nejsou schopny vytvořit v Evropě normální institut státního tajemníka, náměstka ministra, který není dosazen politickou stranou, je nadstranickým odborníkem a na ministerstvu zůstává, ať se ministři mění třeba šestkrát ročně. Teď by se velice hodil.

Osobně bych byl nejraději, kdyby nám úřednická vláda, vytvořená nejlépe Akademií věd, vládla asi tak patnáct let. Nebo raději dvacet.

4.
Zkoumal jsem, zda jsem levý či pravý. Je to těžké. Kdo mě čte více, ví, že níže psané není stoprocentně vážně míněno, ale víc než padesátiprocentně ano.

1. Myslím, že Ivan Langer má pravdu. Policie nemá strašit na fotbalových stadionech. Fotbal hrají peníze proti penězům, hráči jsou prodáváni jako nanuky a slouží k vzniku zisku. Je to prostě zábavní průmysl. Jestliže majitelé sníží platy neobratných jinochů s míči ze tří set tisíc měsíčně na dvě stě, budou vzhledem k tomu, co předvádějí, i tak přeplaceni a kluby budou mít na kvalitní ochranku.

2. Myslím si, že banky by dnes měly být naopak znárodněny. Za ty peníze, které do nich státy rvou, by je prostě měly zabavit. Všechny ty hedgefondy a ostatní kulišárny, které způsobily současnou krizi, jsou v podstatě jen vznešeně se ksichtící zajímavé formy lichvy a podvodu. Kšeftování s penězi zavrhoval už Kristus a věděl proč. Udělat z těch lidí elitu, když by měli prostě jen poslušně a za běžné platy realizovat užitečné přesuny peněz, je hloupé.

3. Myslím, že primátorka Chomutova to dělá dobře.

4. Myslím, že už v ústavě má být jedno procento na kulturu jako mandatorní výdaj, samozřejmě se sankcemi, pokud to někdo nedodrží.

5. Myslím, že v sociální oblasti je možné mnoho uspořit. Například vázat všechny dávky na nějaké veřejné práce. Dva dny v týdnu si hledej práci, tři dny dělej třeba šest hodin denně něco pro město, obec, stát, jinak budeš dostávat jen poukázky na tři jídla denně. Vaření těch jídel bude taky veřejná práce.

6. Myslím si, že zemi by velmi prospěla daň ze zbytečného luxusu. Napadlo mě to kdysi, když jsem si četl jak celebrita (zajímavé, jak se to slovo změnilo v označení snobského poloblba) Leoš rozbila své ferrari a znovu včera, když jsem pozoroval asi devatenáctiletého aknéistu v džínech Boss, bědujícího nad pětilitrovým kabrioletem bavorákem, který se mu podařilo opřít o strom. Chceš synu ferrari za několik milionů, tak jeden přidej na stavbu silnic a dálnic. Vidím to asi tak na čtyřicetiprocentní luxusní přirážku na předměty, přesahující víc než třikrát průměrnou cenu podobného předmětu – tj. u aut nad milion a půl, u kabelek nad patnáct tisíc atd.

7. Naopak bych odměňoval dobré a úspěšné podnikatele, kteří zaměstnávají hodně lidí a prospívají světu, výrazným snížením daní z příjmu.

Tak nevím.