Alex Koenigsmark

28. 03.

Proč je mi sympatický Barack Obama

Alex Koenigsmark Přečteno 3800 krát

Teď, po roce, kdy sedí ve svém křesle a pár dnů před podpisem další odzbrojovací smlouvy ausgerechnet v Praze, mi přišla do ruky fotografie, na Baracka Obamy v projekčním sále: na nose má brýle 3D a usmívá se. Má vyhrnuté rukávy a na zápěstí hodinky, které nevypadají příliš drahé, i když za dva dolary taky asi nebudou - rozhodně vypadají skromněji, než Bémovy. Také se při pozorování televize nedusí preclíkem, což je milé.

Ten muž je mi sympatický. Tím víc, kdy vidím, jak obtížný je jeho úkol.

Nedělám si iluze o tom, že není spojen s nejrůznějšími korporacemi a kartely, jinak by se samozřejmě v politice USA neudržel. Ani on si jistě nedělal iluze, že se mu podaří během několika měsíců mávnutím kouzelného proutku všechno vyřešit. Ale nabídl ruku, nikoliv kruciátu.

/Ostatně, vzpomínáte si, jak se Václav Havel kdysi nabízel, že by vyřešil palestinský problém? Svět to tehdy elegantně a decentně přešel bez komentáře. Jenže promluví-li americký prezident, je to něco jiného (ačkoliv ještě nedávno byla pravděpodobnost, že se americkým prezidentem stane černoch asi stejná, jako že se prezidentem Československé socialistické republiky – na věrnost této ostatně tehdy VH přísahal - stane disident), jelikož za ním stojí jaksi nesouměřitelná síla. /

Že na Obamova klidná a vstřícná slova reagoval například Irán klasicky podle teorie, že v té části světa (a jest jedno, že Íránci nejsou Arabové) platí názor, že vstřícnost a snaha jednat je vždy projevem slabosti, jistě nepřekvapilo ani jeho.

NedělSympatický je mi především proto, že se s jeho příchodem zásadně změnila atmosféra.

Vzpomeňte na ty americké filmy, kde vystupují duchové, fantomy a jiné nadpřirozené bytosti, ať jsou to komedie nebo horory či pouze blbosti. Vždycky mě dojímalo, že se Američané snažili duchy či zjevení především zastřelit. Vždy znovu a znovu, ačkoliv se jim dostalo tak či onak informace, že to nemá smysl, vytahovali kolty a na záhrobní bytosti pálili ze všech úhlů a samozřejmě bezvýsledně. Jejich mentalita jim však tak velela.

Právě odmítnutí tohoto kovbojství, střely na duchy a prostoduché morálky Divokého Západu, která tolik vyhovuje vyléčeným alkoholikům, k nimž v nočních hodinách hovoří cosi, vydávající se za Hospodina, je zásadní Obamovou zásluhou v mých očích. Zmizely nálady křížových válek, minulých válek, řeči o posvátných posláních a podobné kecy. Ztratilo se obnovené černobílé vidění, které tolik, tolik vyhovuje jak šíbrům, tak těm, kdo jsou raději šíbováni, než by mysleli.

Vojny jenom zdědil. Nicméně bych se na místě těch, kdo nabízenou ruku nepřijali, asi bál více, než za kovbojských časů.

10. 03.

Vážený pane řediteli pražské městské policie,

Alex Koenigsmark Přečteno 3393 krát

mám pro Vás návrh, který vám vynese - tedy městské policii, ne Vám osobně - spoustu peněz. Jezdím teď každý všední den do nemocnice na Bulovku a denně zažívám stále stejnou pozoruhodnou scénu, respektive scény.

Na Nábřeží kpt.Jaroše vedou směrem k letenskému tunelu dva pruhy. Pravý pruh pro pokračování po nábřeží Eduarda Beneše, levý k odbočení na Štefánikův most. Oba směry jsou přikázané. Jakmile je jen trochu špička, řítí se levým, k odbočení určeným pruhem, desítky automobilů, které se na světlech a za světly začnou cpát do pravého pruhu, což je zejména stmívá-li se nebo sněží či prší, vytváří pozoruhodně nebezpečné situace. Čím dražší auto zahlédnete v levém pruhu, tím spíše se můžete vsadit, že tímhle zakázaným způsobem předjíždí nás pitomé, ukázněné řidiče. Troubí se, drcá se, naráží se, nadává se...

Strážníka jsem tam ještě neviděl - což svým způsobem chápu, špatně by se tam hledalo místo, kde by nutili nafoukané přestupitele zastavit a mohli je zinkasovat. Navrhuju Vám, abyste prostě na tu křižovatku umístili dvě tři kamery a inkasovali následně. Tipuju výnos pro městskou policii cca na 100.000 Kč denně.

A ani nechci procenta za tip. Těším se na Vaši reakci.

01. 03.

Vzpomínka na starou pohádku o Kubovi a skromný návrh

Alex Koenigsmark Přečteno 2857 krát

V roce 2006 se v Lidových novinách Josef Klíma ve svém sobotním sloupku zmínil o komsi, kdo tvrdil – ironicky – že africkým fotbalistům pomáhají šamani různými kouzly. Napsal jsem tehdy glosu, jmenovala se Šamani, šamani…

„No, moje babička, dej jí pan bůh věčnou slávu, zase pověrčivě klepala na stůl a když se někdo moc těšil, kárala ho, aby své těšení nezakřiknul. Když to propojím, začínám si myslet, že šamani existují, ne však v Africe, a nepropichují voskové figurky jehličkami, ale píší do novin, používajíce babičkou citovanou techniku zakřiknutí. Píší do novin Lidových.

Před zimní olympiádou (2006) vyšla v tomto deníku povídka Pohádka o Kubovi. Redaktor Cibula se pokusil napodobit Otu Pavla a vylíčil, jak Jakub Janda získal zlatou medaili. Když jsem to četl poprvé, měl jsem dojem, že se jedná o posměšnou a hodně nepovedenou parodii, nicméně nikoliv, bylo to míněno vážně. Jakmile si tu pohádku Jakub Janda přečetl, vzala ho taková deprese, že se na olympiádě naprosto vytratil. Víceméně z můstku jenom spadl.

Poučeni tímto úspěchem, vydali v Lidových novinách přílohu s titulem Mistři světa, nahoře pravda označenou jako „fikce“ a vylíčili v ní – tentokrát kolektivně - vítězné tažení českého týmu šampionátem až na sám vrchol. Před utkáním s Ghanou si naši fotbalisté tu pohádkovou přílohu bohužel také přečetli a od té doby se jim slabostí motaly nohy.

Mám pro investigativní novináře takový návrh – jděte po těch šamanech, Klíma měl pravdu... To nemůže být samo sebou! Moje babička pravda měla obvykle radost, když na její slova došlo, ale tentokrát by nejspíše poznamenala něco tom, jak tom vypadá, když blbost kvete...“

To tedy z roku 2006 na úvod a pro připomínku.

Závěr bude stručný: proč to nezkusit obrátit, prosím? Proč z toho neudělat princip a metodu? Navrhuji, aby před příštím mistrovstvím světa v čemkoliv či olympijskými hrami vždy redakce Lidovek vypracovala speciální přílohu, která by se jmenovala Jak Kuba o kalhoty přišel, Festival průserů, anebo Hůř jsme ještě nikdy nedopadli, případně To ale byla katastrofa, kde procítěně popíší, jak naše reprezentace totálně vyhoří, nejen, že dopuje, ale zfetuje se, všechno vzdá, kde nevzdá, doběhne poslední a ještě ke všemu závodí opačným směrem, cestou podrážejíc ostatním nohy.

Pokud šamanské pravidlo platí, skončí po článku následující šampionát naším strhujícím úspěchem.

I když, něco mi říká, že taková správná česká nátura stejně udělá něco na truc. Třeba zapomene doma tatranky a to ji úplně rozhodí.

Archiv článků: březen 2010

Proč je mi sympatický Barack Obama

Vážený pane řediteli pražské městské policie,

Vzpomínka na starou pohádku o Kubovi a skromný návrh

Blogeři abecedně