Myslím, že to podstatné nejsou detaily o tom, zda ten a ten záběr se měl uveřejnit, protože na něm američtí vojáci omylem zabili civilistu a jiný neměl, protože na něm záměrně zabili někoho jiného, asi zlého.

Wikileaks nemají nic společného ani s listovním tajemstvím, nikdo jim žádný soukromý dopis nesvěřil. Zásadní otázka je, zda internet svět otevře, anebo zatemní.


Čína se také pokoušela (a asi ještě pokouší) nějak internet zcenzurovat, částečně se to daří, ale je zřejmé, že to dlouho nepůjde. Budoucnost patří tomuto nepřehlednému, ale svobodnému (relativně) světu – nevím, je to médium či jak se internet má nazývat. Zakladatel a šéf Facebooku Mark Zuckerberg prohlásil, že soukromí je přežitek dvacátého století.

Většinou čeští žurnalisté, spíše tedy příznivci Spojených Států, protestují a tvrdí, že něco musí zůstat tajné. Vlastně nevím. Co? V tom, co vyšlo najevo přes WL, vlastně žádná opravdová tajemství nejsou, pomineme-li, že prý prozrazují jména tajných spolupracovníků v Afghánistánu. Dobrý argument byl, už si nepamatuju, kdo to napsal, někdo v Lidových novinách, že svět bez tajných depeší vyhovuje jen šíleným státníkům, kteří jsou „co na srdci, to na jazyku“, jako je třeba Ahmadínežád, ze kterého můj word dlouho dělal Ahmadí neřáda.

Opravdu skvělí státníci zřejmě nikdy neříkají, co si myslí.

Podstatné je, že předvedly, jak se svět internetem změnil. Ukázaly, že nic není zadarmo a nedostupné a tak, jako kdysi změnil svět tisk, který otevřel svět textu, slova a informací všem, stačilo se naučit číst a psát, tak tento svět potřebuje jen, aby se naučil s počítačem. Dříve nebo později budeme mít počítač na zápěstí nebo přímo v hlavě. Jedno je ale jasné: svoboda slova bude pořád důležitější, protože moc dnes nereaguje na kritiku ani na protesty, reaguje však na zveřejnění svých vlastních řečí a tajnůstek. Viz kauza Drobil & spol. – nebýt jejich vlastních řečí, mohlo by se o nich psát horem dolem a oni by prostě chvilku počkali. Ostatně způsob, kterým to pan Michálek vynesl, je velmi „wikileakslike“ a zaplať pánbu zaň.

Možná bude pak možné si cokoliv ověřit. A všichni kmotři světa se potom vrátí k ústním rozhovorům a stisku ruky, protože všechno ostatní bude naprosto veřejné. Neříkám, že se na to těším a nejspíše to za mého života ještě tak daleko nedojde. Ale myslím si, že je to další krok, který nutně musí přijít.

Mohla by to nakonec být docela dobrá doba. Kdysi vyšel v Punchi takový vtip: Po ulici jdou dva muži, domorodce a turista. Na rohu sedí žebrák s cedulkou JSEM LÍNEJ, o zábradlí se opírá dívka s nápisem na tričku KURVA, na domě, evidentně bance, je nápis LICHVA, strážník, který si točí pendrekem, má na zádech nápis ÚPLATNÝ FÍZL… turista žasne a domorodec říká: „Možná to není nejlepší ulice, ale rozhodně je upřímná.“

Je možné, že za to jednou budeme WL děkovat. Zatím by se opravdu mělo uvažovat o tom, že Julian Assange je dobrý kandidát na Nobelovu cenu míru.

/Literární noviny -blog/