Pár dalších poznámek při pátku, únor 12. – přímá volba prezidenta, vliv seriálů na obraz lékařů, a co udělá titulek.
1.
Přímá volba prezidenta je téma, které se čas od času vrací, většinou tehdy, když je potřeba odvést od něčeho pozornost, anebo když by bylo třeba změnit ústavu, aby prezident mohl kandidovat po třetí. Osobně si myslím, že k přímé volbě nedojde, aby totiž měla smysl, muselo by s ní souviset příliš mnoho změn. Jinak pokládám přímou volbu prezidenta za dobrý nápad, který by musel přivést vlnu dalších změn, aby zůstal dobrý.
Například: přímo volený prezident má jiný mandát, než ten, kterého si zvolili členové instituce s minimální důverou občanstva - parlamentu. Měl by tedy mít i jinou sílu, jiné pravomoce. Jsme země ve velikosti menšího čínského města. Mluvíme o úsporách, uspořme tedy. Mohli bychom tedy využít změnu ústavy a razantně zmenšit náš absurdní státní aparát. Přímo volený prezident o pár desítek právníků zvětší svou kancelář a senát bude zrušen. Pojistkou bude prezidentské veto, které bude moci parlament přehlasovat jen dvoutřetinovou nebo ještě větší většinou. Tento parlament by měl mít lichý počet členů.
Přímo by měli být voleni také primátoři a starostové.
Ta myšlenka by musela projít Senátem, z toho pramení, že k ní nikdy nedojde.
2.
V bouřlivých debatách o lékařském protestu jsem uvažoval o tom, jaký vlastně byl vliv všech těch televizních seriálů na veřejný názor na lékaře. Deset let se po obrazovkách našich domácností pohybují nejméně pětkrát týdně nějací lékaři a lékařky, denně na ně zírají miliony a tyto miliony na ně pak nadávají, když se doktoři vzbouří proti poměrům.
Inu, nic z toho, o čem lékaři ve skutečnosti hovoří a proti čemu se svým protestem brání, v seriálech není – nekonečné přesčasy a únava, úplatky farmakologických firem, kulichové a absurdní nákupy přístrojů, bohatnutí firem, spravujících projekty jako je IZIP, nekonečné hádky s pojišťovnami, kdeže - naopak sledujeme jejich promiskuitu, žárlivost, intriky, manipulaci a podobné příběhy. Tak se nedivte, pánové…
3.
Co udělá jeden titulek i tady na aktualne.cz. Arcibiskup Duka: protest lékařů je neslušný. Přečteme-li text, vypadá takto:
A.cz: Mají ale lékaři z tohoto pohledu právo stávkovat a protestovat?
Duka: Určitě ano. Zdravotnictví potřebuje reformu a nepochybuji o tom, že si lékaři zaslouží spravedlivou mzdu. Víme také, že peníze se dají najít. Ale nemohu souhlasit s formou.
A.cz: Mám tomu rozumět tak, že považujete chování lékařů za neetické?
Duka: Já bych nechtěl používat výrazy etické - neetické. Určitě by bylo možné považovat to, co je spravedlivé, za etické. Existuje ale určitá forma slušnosti. Lékař sám ví, jak důležitý je způsob, jakým jedná s pacientem.
Pro mě je ten titulek příliš bulvární. Také si myslím, že bych se na místě novináře zeptal, jaký má Monsignore názor na názor Tomáše Halíka.
4.
Pro obveselení, našel jsem v počítači výroky jednoho politického pracovníka, tehdy mluvil v televizi, já to nevydržel a zapisoval si je. Říkal jsem si tenkrát, že lidé, kteří takto mluví, se klasifikují sami. Pronesl mimo jiné následující perly:
- diskutoval jsem s ním úvahu –
- skrze mou osobu s ním projednali –
- znáte mě z lidských sezení –
- udělal jsem telefonát na poslance X. -
- byl tu určitý záměr, který vznikl ve třech lidech –
- nemám vysvětlení a nebudu ho zveřejňovat.
/pozn. byl to Zdeněk Doležel, když jeho případ ještě mířil k soudu/
Přímá volba prezidenta je téma, které se čas od času vrací, většinou tehdy, když je potřeba odvést od něčeho pozornost, anebo když by bylo třeba změnit ústavu, aby prezident mohl kandidovat po třetí. Osobně si myslím, že k přímé volbě nedojde, aby totiž měla smysl, muselo by s ní souviset příliš mnoho změn. Jinak pokládám přímou volbu prezidenta za dobrý nápad, který by musel přivést vlnu dalších změn, aby zůstal dobrý.
Například: přímo volený prezident má jiný mandát, než ten, kterého si zvolili členové instituce s minimální důverou občanstva - parlamentu. Měl by tedy mít i jinou sílu, jiné pravomoce. Jsme země ve velikosti menšího čínského města. Mluvíme o úsporách, uspořme tedy. Mohli bychom tedy využít změnu ústavy a razantně zmenšit náš absurdní státní aparát. Přímo volený prezident o pár desítek právníků zvětší svou kancelář a senát bude zrušen. Pojistkou bude prezidentské veto, které bude moci parlament přehlasovat jen dvoutřetinovou nebo ještě větší většinou. Tento parlament by měl mít lichý počet členů.
Přímo by měli být voleni také primátoři a starostové.
Ta myšlenka by musela projít Senátem, z toho pramení, že k ní nikdy nedojde.
2.
V bouřlivých debatách o lékařském protestu jsem uvažoval o tom, jaký vlastně byl vliv všech těch televizních seriálů na veřejný názor na lékaře. Deset let se po obrazovkách našich domácností pohybují nejméně pětkrát týdně nějací lékaři a lékařky, denně na ně zírají miliony a tyto miliony na ně pak nadávají, když se doktoři vzbouří proti poměrům.
Inu, nic z toho, o čem lékaři ve skutečnosti hovoří a proti čemu se svým protestem brání, v seriálech není – nekonečné přesčasy a únava, úplatky farmakologických firem, kulichové a absurdní nákupy přístrojů, bohatnutí firem, spravujících projekty jako je IZIP, nekonečné hádky s pojišťovnami, kdeže - naopak sledujeme jejich promiskuitu, žárlivost, intriky, manipulaci a podobné příběhy. Tak se nedivte, pánové…
3.
Co udělá jeden titulek i tady na aktualne.cz. Arcibiskup Duka: protest lékařů je neslušný. Přečteme-li text, vypadá takto:
A.cz: Mají ale lékaři z tohoto pohledu právo stávkovat a protestovat?
Duka: Určitě ano. Zdravotnictví potřebuje reformu a nepochybuji o tom, že si lékaři zaslouží spravedlivou mzdu. Víme také, že peníze se dají najít. Ale nemohu souhlasit s formou.
A.cz: Mám tomu rozumět tak, že považujete chování lékařů za neetické?
Duka: Já bych nechtěl používat výrazy etické - neetické. Určitě by bylo možné považovat to, co je spravedlivé, za etické. Existuje ale určitá forma slušnosti. Lékař sám ví, jak důležitý je způsob, jakým jedná s pacientem.
Pro mě je ten titulek příliš bulvární. Také si myslím, že bych se na místě novináře zeptal, jaký má Monsignore názor na názor Tomáše Halíka.
4.
Pro obveselení, našel jsem v počítači výroky jednoho politického pracovníka, tehdy mluvil v televizi, já to nevydržel a zapisoval si je. Říkal jsem si tenkrát, že lidé, kteří takto mluví, se klasifikují sami. Pronesl mimo jiné následující perly:
- diskutoval jsem s ním úvahu –
- skrze mou osobu s ním projednali –
- znáte mě z lidských sezení –
- udělal jsem telefonát na poslance X. -
- byl tu určitý záměr, který vznikl ve třech lidech –
- nemám vysvětlení a nebudu ho zveřejňovat.
/pozn. byl to Zdeněk Doležel, když jeho případ ještě mířil k soudu/