INFORMACE
Hostinec U Vopičky je nenápadné místo, skryté za rohem ve vedlejší uličce na Malé Straně, nepříliš navštěvované cizinci. Proto se v něm schází ponejvíce stálá společnost. Tvoří ji Hamánek, který pěstuje nutrie a jejich masem se většinou živí a zlé jazyky tvrdí, že jím i páchne, dále nezaměstnaný básník Šušma, prodavač ušanek z Karlovy ulice Penížek, který své chlebodárce upřímně nenávidí a raději by umrzl, než by si narazil na lysou hlavu své zboží; také zlý trafikant Olek Krákora, který by chtěl být prezidentem, ale nemůže, jelikož byl kdysi komunistou, pravidelným návštěvníkem je též Blahoslav Brejžek, který uvádí jako své zaměstnání „zástupce vedoucího mobilní hygienické jednotky“, což, jak říká lidově Hamánek, znamená „závozník u hovnocucu“. Blahoslav Brejžek se kdysi, chtěje se pochlubit, na pohlednici z Thajska v rychlosti podepsal Bl.Brejžek a do té doby mu přívětiví štamgasti říkají jedině Blbrejžek. Pivnici navštěvuje také invalidní důchodce Zlomeček, jenž občas tragicky podniká a často přichází někdejší zaměstnanec OPBH Churaň, který privatizoval dva domy a zřídil v nich penzión a restauraci, jež je ovšem i na něj samotného moc drahá. Jestliže ho chtějí štamgasti potěšit, nazývají ho Čuraněm anebo něžně Pátá Bé. Oblíbeným hostem je ing. Babička, jenž ač inženýr, zpívá na Karlově mostě s harmonikou a snaží se každému vnutit svá CD. V hostinci zpívat nesmí. Tu a tam přichází i novinář před důchodem Strmoles a také šlapka Kačka, řečená Hroch, jedna z mála hostů, které jejich práce baví. Hostinskému se říká Vopička podle hospody, ale jmenuje se Novák

O FINANČNÍ KRIZI

„Mám návrh na řešení světové ekonomické krize,“ pravil básník Šušma, usedaje s fernetem v ruce.

„Tak to nám teda vysvětli,“ žádal politický komentátor Strmoles. Byl vzteklý, protože nějaký sprosťák v intelektuálním týdeníku označil jeho komentáře za typické myšlenkové armatury. Strmoles si našel, že armatura znamená výztuž a asi dva dny mu bylo do pláče.

„Problémem současného světa je bankokracie,“ řekl Šušma. „Je to stejné jako s úřady, vždycky po nějaké době odlidští a změní se v něco jako sfingy nebo Scylly a Charybdy. Banky zbožštěly do „nadnárodních korporací“, za nimiž jako zázrakem se ztratili lidé. Jenže všechny ty korporace přece někomu patří!“

„Jasně,“ řekl Hamánek, „spikleneckým sdružením a tajnejm službám.“

„Prd,“ odvětil Šušma, „ Náleží mužům a ženám, kteří také mají konečníky a slepá střeva a vyrážku a trpí hamižností, závistí, mindráky,impotencí, frigiditou a snobstvím.“

„No jo,“ pravil Blbrejžek, „vlastně to někomu patřit musí, že jo.“

„A to, že se jejich Goldmany & Sachsy změnily v očích blbé veřejnosti v něco jako olympské božstvo, jim jistě nesmírně vyhovuje, ale je čas s tím skončit,“ dokončil Šušma.

„Haha,“ zasmál se Strmoles, „ty nechápeš základní principy ekonomických zákonů. Samozřejmě, že veliké korporace žádné majitele nemají. Jsou vlastnictvím bank a ty jsou zase vlastnictvím těch korporací.“

„Já,“ nedbal jej básník, „navrhuju takový soubor opatření. Všechny burzy budou na rok zavřeny, ratingové agentury na pět let zrušeny. Všechny banky obsadí ozbrojená finanční policie a všichni ředitelé půjdou sedět na základě zvláštního zákona, na čím vyšší židli, tím déle. Dluhy řeckého typu se všechny sníží o polovinu – akcinářům bank stejně nehrozí hlad ani bída, jen na úrocích za ty roky už vydělali hromadu peněz, jak si každý snadno spočítá…“

Strmoles začínal plakat.

„Tuhle jsem ostatně četl rozhovor s nějakým lumpem,“ vstoupil do debaty Hamánek, „kterej se těšil, jak na burze a okolí na příští krizi zase parádně vydělá. Prej na tom není nic nemorálního, říkal. Že by tak chytrej byl jenom tento grázl? Ani omylem, musí jich být desetitisíce. A ani nutrií kožíšky si nekupujou.“

„Souhlas,“ vykřikl Blbrejžek, „jak říkala jedna z mých prababiček, i papež má jen jednu prdel, čímž chtěla naznačit, že některé hranice nemůže překročit žádný člověk, například sedět na dvou posvíceních nebo jet zároveň na dvou jachtách. Myslím si, že jedna jachta je pro jednu prdel až dost.“

„Ano!“ volal Šušma. „Transakce bank budou zdaněny, jak se to ostatně navrhuje už dnes, a navíc zisky ze spekulací zdaníme zvláštní 70% daní - stejně te výdělek dá nejmenší práci. Bude zakázáno prodávat dluhy, také budou zakázány úroky z úroků. Uzákoněno bude, že žádná vložená částka se v bance nesmí zmenšit. Nemusí narůstat, ale nesmí se zmenšovat.“

„Šílenství,“ křičel Strmoles.

Všichni v hostinci se však k Šušmovi přidávali, takže Strmoles byl osamělým bojovníkem proti většině.

„Nechápete, že ohrožujete základní lidské svobody a především tu nejvyšší demokratickou a humanistickou hodnotu, kterou je majetek?“ rozčiloval se.

„A jakej majetek máš ty?,“ zeptal jsem se.

„Já?“ vzdychl Strmoles, „já? Vždyť přece víš, my novináři jsme ve skutečnosti chudí, za majetek bojujeme jen z idealistických příčin, my prostě v trh věříme. Vilu a auto mi koupil tchán, který byl shodou okolností ředitelem banky, ale díky imunitě, kterou nabyl později, je v klidu. Stejně už si nic nepamatuje.“

„Netěš se,“ řekl Šušma, „že my taky na všechno zapomeneme. Ledaže bys nám všem koupil fernet. Korupce je všude.“