Pár poznámek k antisemitismu a „antisionismu“

07. 01. 2012 | 20:02
Přečteno 4192 krát
1.
Začnu odjinud. Výprava z hvězdy 4587 v galaxii 4a5 podala po návratu tuto zprávu:
„Planeta NNN je osídlena myslícími bytostmi, které si říkají ‚lidé‘, myslí, avšak myšlení většinou nepoužívají racionálně. Zásadně se rozdělují především barvou pokožky, mnohem podstatnější je ale jejich příslušnost k rituálním skupinám.
Jedna veliká skupina se například pravidelně shromažďuje ve zvláštních budovách, většinou daleko ozdobnějších, než jejich příbytky, kde nesmějí mít na hlavě žádnou pokrývku, společně tam opakuje celé věty a také zpívá, při čemž k nim hovoří zvláštní, k tomu účelu školení ‚lidé‘ v barvitých a nepraktických kostýmech se zajímavými čepicemi; libuje si v zobrazování mrtvých a rafinovaně utrápených ‚lidí‘. Jejich zpodobeními jsou ověšeny nejen tyto shromažďovací budovy, ale i školy a příbytky. Smí jíst všechna zvířata. Smí pít opojné nápoje.
Jiná veliká skupina musí několikrát denně vystrčit konečník směrem k nebi, musí si tento konečník čistit jen levou rukou a pravou jíst; opravdu významným jejím členem se ‚lidé‘ stávají, jestliže se aspoň jednou v životě vypraví na určité místo, kde společně několikrát oběhnou meteorit, upevněný na zdi zvláštní kamenné boudy. V domech, kde se shromažďují, nesmí mít na sobě boty. Také tam nejsou žádné obrazy, ani mrtvých, ani jiných ‚lidí‘. Nesmí jíst zvíře, zvané „prase“. Ostatní zvířata jíst smí. Opojné nápoje pít nesmí, ale smí drogy například kouřit nebo žvýkat.
Další skupina si musí nechat už v dětství ustřihnout kousek přirození, její členové v domech, kde se shromaďují ke zpěvu, musí mít na hlavě pokrývku. Ani v jejich domech jsme neviděli žádné obrazy ‚lidí‘. Na jednom místě je jejich zvykem hovořit ke kamenné zdi a kývat sebou při tom. Také nesmí jíst zvíře, zvané prase, ostatní zvířata jíst smí.
Všechny tyto skupiny své počínání zdůvodňují tím, že jim to nařídila Nejvyšší Bytost. Učinila tak již velmi dávno a jinak je neviditelná.
Všechny sebou ve skutečnosti navzájem opovrhují, ačkoliv jim to většinou dost komplikuje život.“
Pohled zvenčí, povrchní, bez historie (většina náboženství je přece v podstatě historicky vzniklý návod, jak na zemi bez zešílení přežít) a filosofie – ale je to směšné, není? Jenže kolik životů to už stálo, vezměte, kolik jenom poutníků ušlapou každý rok ti nejmírumilovnější věřící na břehu Gangu? V tomto případě jde ovšem jen o organizační nedostatek, nikoliv program.


2.
Náboženství, původně snaha pochopit řád světa, náboženství, které se změní v předsudek, je jednou z nejošklivějších věcí, které nám dějiny a lidská povaha nabízejí. Všechny velké zločiny se odehrály vždy ve jménu nějaké úžasné myšlenky a víry v nějakou úžasnou Pravdu s velkým P.
Prachy se taky vždycky ukrývají pod Pravdou. Někdy i Láskou.
Pod antisionismem se nechuť k židovství skrývá nejen v téhle zemi. Česká xenofobie samozřejmě existuje a antisemitismus je její významnou součástí. ‚Antisionismus‘ každého českého xenofoba vždy těší, protože se stává fíkovým listem, zakrývajícím jeho nepěknou tvář.
Nepřátel židů jako takových (většinou ti lidé vůbec o židovství nic neví) je u nás pořád dost a dost – a s odstupem od holocaustu jich přibývá. Není divu, množí se hloupá literatura na to téma. I mně občas píše nějaký hlupák „žide“, když napíšu do Britských Listů, netuše, že jsem (asi bohužel) naprostý arijec měšťanského původu.

3.
Palestinský příběh je pro Západ a jeho levici už dlouho modelovým příběhem, ikonickým modelem, posterem. Má k politickému kýči, jak o něm mluví Kundera, všechny předpoklady, takřka hotovou pohádku o chudém a statečném, který bojuje proti bohatému draku a další atributy: máme zde národ (poznámka níže), toužící po svobodě, dále velmi chudý, utlačovaný lid (všichni bohatí utekli do Libanonu, Rijádu, Káhiry), rasistický aspekt (co na tom, že Arabové i Židé jsou téhož semitského původu, ani jedni to moc na vědomí neberou), nezbytný antimperialistický úhel pohledu (židy podporuje světový americký Satan), fotogenické pak přímo pastviny – zřícené domy, k nebi lající matky, čtrnáctileté bojovníky s dětskými tvářičkami pod kostkovanými šátky s kalašnikovy v prackách, vedle bezzubých staříků se slzami v očích, půvabné snědé děti na smetištích etcetera, dramatické temnooké krasavice, jež kráčejí na smrt ovinuty bombičkami - a na druhé straně zejména nepříjemného a mediálně dobře napadatelného protivníka (ohyzdní židovští bankéři s nezbytnými doutníky, výtečně propagandisticky využitelná skupina bigotních fanatiků, taky ukázněná a vycvičená armáda, která je vždycky na pohled nesympatická).
/K pojmu národ: Významný palestinský politik Zahír Músejn, člen výkonného výboru PLO v rozhovoru poskytnutém holandským novinám Trau, 31. 3. 1977, se přeřekl:
"Žádný palestinský národ neexistuje. Vytvoření palestinského státu je pouze prostředkem pokračování našeho boje proti státu Izrael za naši arabskou jednotu. Ve skutečnosti dnes není žádný rozdíl mezi Jordánci, Palestinci, Syřany a Libanonci. O palestinském lidu mluvíme dnes pouze z politických a taktických důvodů, protože národní zájmy Arabů vyžadují, abychom jako účinný prostředek boje proti sionismu vyzvedli existenci zvláštního 'palestinského národa'. Jordánsko jako suverénní stát s definovanými hranicemi nemůže uplatňovat nároky na Haifu a Jaffu. Jako Palestinec si však mohu nepochybně nárokovat Haifu, Jaffu, Beer-ševu i Jeruzalém. Jakmile jednou prosadíme naše právo na celou Palestinu, nebudeme váhat ani minutu a spojíme ji s Jordánskem."
Osudové okolnosti však samozřejmě mohou zformovat národ i ze skupiny, která původně na samostatný národ neaspirovala, což se v případě Palestinců do značné míry i stalo. Nic proti tomu./
Pozoruhodné je, že jiný daleko starší a jako národ nikdy nepopíraný lid, také bez státu a ještě hůře pronásledovaný, vystavovaný genocidě a týrání, totiž Kurdové, se zřejmě zdaleka tolik k identifikačnímu hrdinovi moderní pohádky nehodí a ikonou se prostě nestal, ačkoliv je nejméně stejně ‚pronásledován a týrán‘ – asi proto, že nemá jednoho jediného a tak pěkně vhodného draka. Jednoduše řečeno, v příběhu Kurdů chybí zlý Žid.
Ostatně, spočtěte si, kolik miliard dolarů už dostaly jako pomoc za ta desetiletí palestinské organizace (a na druhé straně, kolik Izrael) – a zjistíte, že kdyby ty peníze jen mechanicky rozdělili mezi Palestince, byla by dnes Gaza daleko bohatším místem, než je Dubaj. Na místě chyší by stál Burdž al Arab. Někdo na tom ovšem vydělává. Hádejte, kdo.

4.
Samozřejmě, že i stát Izrael se v rámci válečného stavu dopouští celé řady chyb. Už v něm soudili celou žadu válečných zločinců. Nicméně v žádném případě nepoužívá děti a civilní obyvatelstvo jako živé štíty, neukrývá arzenály pod nemocnicemi a školami a nevysílá pološílené mladíky nabité dynamitem, aby vyhazovali do vzduchu palestinské kavárny a autobusy se studenty a dětmi. Jenže je to tak jednoduché, že, mučedníci přicházejí rovnou do nebe, jak je obecně známo…
Nechci řešit neřesitelné, tj., jestli stát Izrael měl či neměl vzniknout, jestli se nemělo nebo nemělo židům už před 150 lety znemožnit se v Palestině usazovat. Stejně jako Kosovo prostě Izrael vznikl a žijí v něm – a v Palestině – miliony lidí, kteří mají osudy a právo na život. Ovšem porodní babičky a rodičky se od počátku špatně domlouvaly.
Jestliže se třeba Stéphane Hessel, omluvitelný samozřejmě řekněme pokročilejším věkem, díky němuž nehledá příčinné souvislosti, rozčiluje nad Palestinou ze svých důvodů, já navrhuju, abychom se rozčilovali především nad arabskými politiky, kteří tuto téměř neřešitelnou a statisíce lidí ničící situaci svou tupou rigorózností a bigotností vytvořili a svět do ní zavedli a udržují ho v ní. Kromě několika logicky a neideologicky uvažujících skutečně velkých mužů, jako byl prezident Sadat, se nikdy nezajímali a nezajímají o postavení lidí, obyvatel, konečně, vždyť je Allán odmění na onom světě.
Sadat, který přinesl mír a relativní blahobyt, je pro většinu islamistů i našich „antisionistů“ spíše zrádcem. O vrazích typu Habbáše nikdy s takovou nechutí nepíšou.
V arabské tradici je i jiný psychologický přístup k realitě, který má své historické příčiny – kdysi, asi v roce 1957, například došlo k zajímavé akci, četl jsem o tom v knize Petera Scholl-Latoura Allah ist mit den Standhaften. V jedné vesnici na tehdy jordánském území sídlila jednotka protiizraelských partyzánů, která vyhodila do vzduchu židovskou školu – prázdná ta škola nebyla. Izraelci zasáhli – u vesnice nečekaně přistálo několik helikoptér s vojáky, středisko teroristů po přestřelce obsadili a také vyhodili do vzduchu; přestřelku přežila z teroristů jen hrstka jednotlivců. Po několika hodinách helikoptéry, když už ze střediska nic nezbylo, zase odlétly. Přeživší teroristé a místní obyvatelstvo začali jásat, střílet do vzduchu a oslavovat.
Co oslavovali? Přece vítězství, Izraelci totiž nezůstali, ale poprvé v dějinách odněkud odešli, to znamená uprchli, stáhli ocas, ukázali slabost, podle názoru ‚mučedníků‘ tudíž prohráli. Událost je prý považována za první vítězství palestinské guerily a je oslavována každý rok.
Tento názor na sílu a slabost, doprovázený navíc učením o ‚takíji‘, možností lhát nevěřícím (jako všechny poučky islámu má i ‚takíja‘ stejně jako ‚džihád‘ mnoho definicí, někdy – podle interpretů – velmi odlišných, od nevinných až po velice agresivní), nemůže nikdo, kdo chce řešit nějaký problém, opominout. Je to prostě rozdílnost kultur.
Rady mírotvůrců by byly většinou směšné, kdyby nebyly nebezpečné. Někdy na začátku snesla špatná slepice mizerné vejce. Ale: Jak se tehdy měli židé s Araby dohodnout? Nejvyšší jeruzalémský muftí v době druhé světové války vášnivě podporoval Hitlera a miloval ho. Nebyl sám, dramaticky protižidovská byla v té době víceméně celá arabská sféra, zároveň logicky protibritská. Možná se jim dnes někdy po britské správě zasteskne, ale z vlastní zkušenosti víme, oč milejší je vlastní bordel, než oktrojovaný úklid. Také ve vlastním bordelu krademe především „my“, kdežto v úklidu „oni“.
Obrovská převaha arabských států byla už jen z pohledu na mapu očividná… Navíc židy hluboce opovrhovali a - Alláh akbar - bůh byl přece na jejich straně… Jak by byli mohli na vznikající Izrael nezaútočit? Druhý den mělo být po válce. No, nebylo.
Nasserova úvaha v roce 1967 byla stejná. Výsledek byl ještě horší. A teď chceme, aby Izrael prostě ustoupil, aby nastavil i levou tvář? Aby spravedlivě a sportovně reagoval na raketu, která „jen“ zabije stařenku v Hebronu pouze diplomatickým protestem? Co s takovým protestem asi nějaký funkcionář Hamásu udělá? Použije ho levou rukou.

5.

Toto je fotografie jednoho z humanistických pomocníků z té slavné turecké lodi.
Fotografie z lynče plukovníka Kaddáfího sem ani přikládat nemusím, máte je v dobré paměti.
Dovedeme si jistě dobře představit, jak by asi vypadalo tažení těchto humanistických pomocníků poraženým a dobytým Izraelem, aspoň já si ho dovedu představit – anebo možná ani nedovedu.
Neschvaluju žádné jednoduché a brutální řešení, které si vždycky odnesou hlavně nevinní. Právě proto si ale myslím, že Izrael je a bude součást naší, evropské a civilizované části téhle planety. Zrovna tak by jím měli a mohli být i Palestinci.
Pan Abbás řekl, že neuznání Izraele a válka s ním v roce 1948 byla chyba. Byla to nejen chyba, byla to pitomost – tím obracím známý politický axiom. Jenže někomu se hodila.
Myslím, že právě proto by i ‚levice‘, bez ohledu na ideologii kýče, měla vykonávat tlak na Araby, aby si k jednacímu stolu sedli a chtěli se dohodnout. Uznat Palestinský stát bez mírové smlouvy je čiré mnichovanství.
Tlak na Izrael už existuje a existoval vždycky. Stačí se podívat na mapu.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy