„V první řadě je nutné, aby se co nejvíc Romů začlenilo se do společnosti. To pro ně znamená mít dobrou práci, dostatečné vzdělání a sebevědomí na splnění vlastních ambicí. Nejsem si ale jistá, jestli samotní Romové mohou tyto věci posunout dopředu, podle mě je to spíše otázka přístupu státu a jeho politiky. A zdá se mi, že se situace v Česku natolik zhoršila, že nějaké kulturní akce nebo projevy tomu teď těžko pomůžou.“ Soňa Pavelková, romská modelka


Přišlo to jako blesk z čistého nebe.

„Jednoho dne, bylo to shodou okolností v den výročí Jana Husa, došlo mezi Romy k zásadnímu zlomu,“ vypráví Karel Holomek IV., místopředseda Hnutí MY SAMI.

„Prostě nám už praskly nervy a přestali jsme očekávat od státu, že to nějak udělá. A pak to šlo ráz na ráz. V takzvaně krizových centrech vznikly skupiny romských bezpečnostních dobrovolníků, kteří dozírali na pořádek a klid, obcházeli čtvrti a domy, a kde našli nepořádek nebo hluk, obyvatele napomenuli a přiměli je uklízet, uklidnit se a tak dále. Začali jsme zakládat romské školky a jesle ve vybydlených domech a přiměli jsme rodiče, aby tam děti posílali a přiváděli. Dnes se tam snaží dostat své děti i příslušníci majority… Uspořádali jsme několik vzdělanostních soutěží o ceny… Samozřejmě to zpočátku nebylo lehké, ale autorita jednotného romského hnutí MY SAMI byla tak velká, že to trvalo jen několik dnů, než jsme například přesvědčili lichváře a majitele domů, že je třeba něco obětovat pro změnu postavení celé menšiny… Že jsme také samozřejmě bleskově zúčtovali se záškoláctvím a drobnými zloději, ani nemusím vyprávět.

Následovala rychlá akce nazvaná ‚Víc romských učitelů znamená víc romské inteligence‘, jež aktivovala stovky našich lidí ke studiu pedagogických oborů, a díky tomu jsme získali i celou řadu jak státních, tak evropských grantů. Nu a pak jsme se rozhodli k svému nejspektakulárnějšímu kroku – totiž shromáždit prostředky v celostátní romské sbírce (odmítli jsme jakýkoliv příspěvek státu a příslušníků majority) a vykoupit vepřín v Letech a zbudovat tam jak památník a muzeum, tak centrum romských dějin a kultury. Dokázali jsme to nečekaně rychle, právě s pomocí bývalých lichvářů a dalších někdejších sobeckých zbohatlíků, ale zejména díky tomu, že jsme si všichni uvědomili, že je pro nás daleko důstojnější a víc nám dodává sebevědomí, úctu většiny a umožňuje nám to daleko rychlejší pokrok… Dnes se zdá, že MY SAMI by mohlo v příštích volbách mít kolem osmi procent…“

Pak zazvonil budík.