Okurkové téma, výslovnost jmen a přechylování týchž, ale zabýval jsem se jím zejména při olympiádě před televizorem.

Asi nejen já.

Zábavný problém je například přechylování.

Tomu se věnujeme v blozích i tisku často. Ani na olympiádě nebyly zřejmě vydány univerzální pokyny, takže zatímco na Eurosportu Štěpán Škorpil zvolil přechylování a říkal „startuje Ši-ven Jeová“ či Serena Williamsová, na ČT panoval zmatek a svévole a táž čínská závodnice se jmenovala Ješven, startovala však vedle Alýsie Kautsové (Alicia Coutts) a Katinky Hosszu – poslední zřejmě podle vzoru Petrů.

Proč si jen Číňanka zasloužila domácí výslovnost?

Ostatně, kdyby to bylo podle toho, jak jim říkají doma, musela by se maďarská plavkyně jmenoval Hosszú Katinka.

Proč nepřipravovat pro cizí novináře návody na čtení našich jmen?

Hlasatelka, jež v německé televizi s gustem přečetla, že „Silbermedaille gewann der Tscheche Fafrinek Rádylek“ učinila, co dovedla, nikdo jí nepomohl.

Dodnes hrají v Německu a přeneseně i v Americe dámy, jež se prý jmenují Líziki a Vozňáki. A při tom by stačilo, kdyby jejich tatínci napsali jejich jména v německé/anglické transkripci – Lisitzki a Wozniatzki.

Režisér Růžička se za své krátké aktivity jako asistent režie v Německu jmenoval Rucika a jelikož tam nebyl dost dlouho, vůbec na to nereagoval, což samozřejmě velice popuzovalo jeho nadřízené. Kdyby jim přinesl přepis Ruzhitschka, bylo by to po něj na pohled asi šílené, ale Němci by s ním neměli problém.

Kdysi jsem v Německu potkal sympatického Poláka, který žil v Německu dvacet let a můj přítel mu říkal Herr Nafrakala. Při bližším ohledání se zjistilo, že se jmenuje Navracaľa. Můj návrh, aby se napsal Nawratzalla, odbyl mávnutím ruky – už si zvykl.

Třebas by to měl Berdyk nebo Berdyš také udělat včas.

Mně by prospělo, kdybych se pro český průměr psal Kényzmark.