Nejprve anekdota. Před asi dvanácti léty přijel do České republiky jeden z náměstků ministra vnitra mongolské vlády. Zajímal se o nějaké obchody ve svém oboru a mimo jiné se chtěl také seznámit s vězeňstvím a českou penologií obecně. Myslím, že to byly Valdice, které mu ukázali.

Na zpáteční cestě mongolský generál ponuře mlčel, a když se ho konečně otázali, jaké má dojmy, odfrkl a pravil: Co to bylo? Lázně? U nás zavíráme lidi do vězení proto, aby se tam už nikdy nechtěli vrátit, ne aby si tam pěkně odpočinuli.

Úvaha se teď může odebírat různými směry. Nabízí se kupříkladu banální, tzv. humanistická reakce: nejstrašnějším trestem je přece odnětí svobody samo, to odtržení od nejbližších… Může následovat oblíbený argument o tom, že ani ty nejpřísnější tresty od zločinu neodradí, jak je statisticky prokázáno. Nežijeme ve středověku, i zločinci jsou lidské bytosti. Atd.


A jak je tomu v případech, kdy zločinec nemá žádné nejbližší, kdy je na kriminál zvyklý a je mu v něm docela dobře? Kdy nudící se lupiči jen cvičí, zlepšují si figuru a čumí na telku?

Nedávno jsem četl rozhovor s velitelem jedné americké věznice, který zakázal ve své věznici jak pornofotky, tak televize v celách a zrovna tak posilovny a činky. Nevím, nač potřebují větší svaly, řekl, proč by ode mne měli odcházet ve výtečné fyzické kondici, ještě vybavenější pro páchání násilných činů než předtím. Nevím, proč by se měli dobře bavit a proč by neměli pracovat. Práci pro své vězně vždycky našel. Buďto pracovali v dílnách přímo ve vězení, anebo například třídili na skládkách odpad, někdy jim odpad vozili do věznice a roztříděný odváželi; jindy opravovali silnice a podobně. Jestli se jim chce, se jich netázal. Když nesehnal vůbec žádnou práci, opravovali a uklízeli věznici samotnou. Nikdy je nebili, fyzicky netýrali, dostávali slušnou a výživnou stravu... Ani jeden se k němu už nikdy vrátit nechtěl. Určitě to bylo nepříjemné a ‚nemoderní‘ vězení…

S tím odpadem je to myslím dobrý a inspirativní nápad pro naše věznice, kde se ta práce pro vězně pořád nedá najít...

Znáte to – a jistě jsem to i zde už několikrát popsal, cituji to často: samozřejmě, že lhát a týrat zatčené je nechutné – ale celé kino nadšeně zahýká, když drsný detektiv (třeba Dirty Harry) velmi drsně pojedná odporného a provokujícího grázla a když ten bolestně kvičí, ujistí ho, že si klidně může jít stěžovat, protože přece upadl v průjezdu.

Není pěkné bít ženy, ale když Mitchum v ‚Sbohem, lásko‘ dá ošklivé megeře, která ho týrá, facku, až tato spadne se židle, zažil jsem i potlesk v biografu.

Nejspíše to je případ od případu, quod licet Jovi, non licet bovi – jak publikum nenávidělo hrubé dozorce ve Frajeru Lukovi…
Jsou to trochu spojité nádoby. Když sedmkrát vykradený podnikatel posléze střílí za odjíždějícími lupiči, má problém, protože už odjížděli - vnucuje se ironický dotaz, zda měl střílet, když přijížděli. Když skautští vedoucí doběhnou dva grázly, kteří močili dívkám na stany a prováděli další roztomilosti, svážou je a hodí do kopřiv, komedie se opakuje. Kdo má mít před zákonem jednoznačnou přednost?

Padl rozsudek nad Andersem B. Někdo je rád. Mě to naplnilo nechutí a spíše pocitem, že jsme si znovu zatloukli další hřebík do rakve. Co ho čeká? Třípokojová cela s vlastní televizí, minifitko… Považuje se sám za politického vězně a byl prohlášen za „normálního“. To mu rozsudkem potvrdili. Nemá žádné blízké, od nichž by se mohl cítit „odtržen“. Vyhrál. Ani pracovat nebude muset. Je slavný. Časem - jsem si jistý, teď říkají, že ne, ale za pár let - si bude psát se stovkami obdivovatelů po celém světě, zejména, až zase nějaký jiný, pro změnu třeba fanatický islámský magor někde zabije spoustu lidí.

Kdyby aspoň musel přebírat odpadky.

Nejde o to, jestli je "nenormální" a ví, co dělá. Podstatná je také dehonestace jeho "myšlenek a idejí". Myslím, že mělo být jasně řečeno, že jen nechutný ubohý šílenec může udělat něco takového, jako on, že je to dílo hlupáka a cvoka – a všichni další jsou také jen a jen ubožáci a patří do nepohodlného a nepříjemného ústavu. Nejde o zneužití psychiatrie.