Radovat se kdysi nad koncem (který někteří považovali za vítězství) studené války, bylo rozhodně pošetilé. Velice brzy – po desítce let, což je z historického hlediska něco jako deset sekund – přišli ti moudřejší ekonomové, filozofové a politici na to, že se věru nebylo z čeho radovat a že je nutno přemýšlet o tom, jak se ke studené válce co nejrychleji vrátit.

(No, někteří, ti ještě o něco moudřejší ekonomové, filozofové a politici tuší, že bohužel není tak jisté, že vždycky zůstane studená a tak se zase tolik neradují. Kromě myši v džungli, viz níže, existuje pěkné přirovnání se psy. Dva velicí psi, každý na jedné straně plotu, vrčí, zuří, pobíhají, slintají a štěkají na sebe s vražedným výrazem, to znáte. Takhle vyváděl náš briard Alan s vlčákem souseda Patočky, až jednoho dne náhle zjistili, že jeden díl plotu chybí a stanuli proti sobě. Oba ztichli, dívali se na sebe a pak se vrátili za plot, kde na sebe znovu začali štěkat a vrčet. Ovšem příteli se na procházce s dogou jednou stalo, že za takovým plotem pobíhal takový Saakašvili, jakýsi teriér a když zjistil, že z nějakého důvodu odstranili kus plotu, na dogu se vrhl. Kamarádova doga ho odhodila do potoka a další zábavu majitelé oběma zakázali. Ale kdyby za plotem byla taky doga a stejně blbá, mohl to být pěkný masakr. Tak to jsou rizika studené války.)

Studená válka však přináší výhody ekonomické, psychologické a také vědecké. Studená válka je společensky prospěšná, povzbuzující a zklidňující, , politicky zdravá, ekonomicky nesmírně užitečná, podporuje rozvoj vědy a umění, posiluje a zvyšuje národní sebevědomí a HDP.

Přirovnejme situaci člověka bez studené války k situaci myši v džungli: Nejobtížnější situace pro průměrného myšího jedince je žít v nepřehledném, barvitém světě, plném záhybů, skalin, dutin, zátočin a záhadných živých bytostí, volných prostor a stínů, ve světě, které je nutno nepřetržitě hodnotit, vybírat si mezi nimi, volit, hledat cesty a východiska – a to všechno zároveň v situaci, kdy musí hledat vlastní identitu, smířit se s tím, že je myš, analyzovat situaci myši, hledat pro sebe různá zlepšení a cestičky ke kouskům sýru – to všechno je nesmírně namáhavé, stresující, bolestné. Přemýšlet bolí.

Mnohý čtenář si pomyslí, že si dělám legraci; mýlí se však. Myš v džungli není šťastná. Myš je šťastná, když má klid a žrádlo.
A svět taky: Bez studené války celá průmyslová odvětví trpí tuberkulózou a úbytěmi a bývají to ausgerechnet ta nejvýnosnější. Státních zakázek ubývá, když popletení politici podepisují dohody o odzbrojení a nešíření zbraní, jsou ohrožena pracovní místa, výzkumníci ochabují a ztrácejí motivaci. To se pak dotýká i hospodyněk, pro které vynálezci superraket potom nevymýšlejí jaksi na vedlejší koleji nelepivé materiály na smažení koblih. Někdy jsou tyto vedlejší výrobky všechno, co po nich zůstane. Studená válka je pravým ekonomickým požehnáním.

Kdysi, když ve filosofickém ústavu akademie věd podepisovali nesouhlas s Chartou 77 a někteří nerozvážní pracovníci se odvolávali na to, že jsou státem placeni za myšlení a tak by chtěli odsouzeníhodný materiál nejprve číst, pronesl ředitel, akademik Radovan Richta, mimochodem předtím autor termínu „socialismus s lidskou tváří“, zásadní myšlenku: „Cože, vy chcete používat vlastní rozum? Ale tím vystavujete špatné vysvědčení své politické loajalitě! Když nevím, tehdy straním!!!“
Právě, největším přínosem studené války je duševní blaho, jelikož stranění je nesmírně pohodlné a příjemné a na rozdíl od myšlení vůbec nebolí. Samozřejmě i nám občanům, kteří jsme spíše objekty politických aktivit, ale zejména politikům, jimž je potom jasné, kde je nepřítel a pokud jim to jasné není, brzy politiky nebudou.

Studená válka je také pravým požehnáním pro média. Cvičí žurnalisty v obratném omílání stále téhož, nutí je myslet dialekticky (taky vám informace z pekingské olympiády tak trochu připomněly kdysi skvělého Cyrila Smolíka či jak se jmenoval, který vždy říkal „ano, pozlacené londýnské paláce a obchody plné úžasného zboží, ale na ulicích tuláci a hladové děti ve vedlejších uličkách“?) dovolí snáze naslouchat hlasu majitelů novin, či jiným spřáteleným hlasům, mohou psát a komentovat, aniž by ztráceli čas nudným zjišťováním skutečností… Předem vědí, na jakém krajíci jsou namazáni. A pokud je nějaké máslo semtam žluklé, no bože.

Ekonomika vzkvétá, protože se stává součástí fronty. Nelepivé materiály pro pánve se pravidelně proměňují, okrajové chudé země, kde chybí plot, jsou výtečnými odběrateli speciálních materiálů a pivo se tudíž nezdražuje.

Potřebujeme studenou válku. Budeme pak blaženi jako zlý pes za plotem – tam za plotem jsou jiní zlí psi a my na ně štěkáme, oni na nás a my máme svoje žrádlo a oni zase svoje a mezi námi prima plot, takže se nekousneme a na naše žrádlo nikdo nemůže. A páníčkové si mastí kapsy a hádají se, kdo má většího... psa.