Tak nám zvolili Haška aneb Coming out?

29. 06. 2009 | 19:42
Přečteno 6143 krát
Tak nám zvolili Haška, chtěl jsem říci nějaké paní Müllerové, když se ke mně tato očekávaná novina donesla, ale žádná nebyla v dosahu. Ivan Hašek se stal čímsi jako Barackem Obamou českého fotbalu, jinak správněji kopané. Přimělo mě to k zvláštním úvahám.

Nejspíš víte, čemu se módním termínem říká coming-out. Dalo by se říci, že je to něco jako „s pravdou ven“. I já jako český intelektuál jsem si prožil svůj coming-out – musel jsem jiným českým intelektuálům přiznat, že se nejen dívám na fotbal, ale že mě to dokonce baví. Je to s tím fotbalem jakýsi druh hassliebe, přiznávám – baví mě, občas i fandím, zajímám se, ale zároveň na tom sportovním odvětví nacházím celou řadu ohavných vlastností, které mě popuzují. Tento kriticismus mě myslím tak trochu v očích ostatních intošů zachránil. A potom to, že i oni se dívali a fandili a to tak, že všichni.

Schylovalo se k přenosu významného utkání. Na obrazovce v hostinci zatím běžel pořad o přípravě našich reprezentantů z předchozího dne.

Sportovci odpovídali podle očekávání celkem stručně a stereotypně jako vždycky, že chtějí vyhrát a udělají pro to všechno. Někteří se snažili mluvit spisovně a byli legrační. Trenér hovořil svým nakřáplým hlubokým hlasem a pomalou vážností o čemkoliv. ‚Bude to nejtěžší zápas mé kariéry,‘ řekl, pohlédl zamyšleně před sebe, jak zvažoval slova, ‚a musíme možná změnit filozofii naší hry‘. Na otázku, co bude dnes mít na programu, odpověděl, aniž by měnil intonaci a se stejným zamyšleným pohledem před sebe, že „…dopoledne budu mít volno, potom bude oběd… asi kačena… tedy kachna… a pak budu studovat video… ta kačena bude s knedlíkem…“

Pak se blížilo utkání samo. Po hřišti pochodovaly mažoretky a reportér nás seznamoval s hráči soupeře. Asi tři byli černé pleti.

„Vidíte ty voči? Všichni jsou zfetovaný,“ pravil jeden host, autor řady odvážných hospodských hypotéz, jako například, že na Lance Armstrongovi zašili při léčení rakoviny do šourku místo jednoho varlete kontejner s neznámou drogou a proto on potom pořád vyhrával Tour de France.

Rozhodčí zapískal a bitva, jak pravil reportér, začala.

Opravdu, je to něco jako válečný film se všemi příslušnými ctnostmi i nectnostmi, počínaje nástupem armád, jež se slzami v očích zpívají válečnou hymnu a hromadnou modlitbou k příslušnému bohu za vítězství našich zbraní, jejich střety a taktickými fintami, přes v bolestech umírající reky - stáváme se potom dokonce i svědky tak zázračných uzdravení, jakých se naposledy dopouštěl myslím jen Kristus – až posléze můžeme shlédnout tragické postavy oidipovských rozměrů a jejich anticky gigantický smutek, když nevsítili, byli vystřídáni či – a to je to nejtragičtější, byli pro nějaký obzvláště ohavný podraz vyloučeni…

A fanoušci? Slavní angličtí rowdies jsou táž část britské populace, druh plebsu, kterou v časech admirála Nelsona prostě na ulicích chytali jako divoké koně, svázali, naházeli na lodě a ty, kdo se nechtěli stát námořníky, odváželi rovnou do kolonií; tam pak směli sloužit, válčit a vyvádět ve službách krále dalších patnáct let, aby se pak vyřádivší se vrátili domů – tedy přežili-li – a dali pokoj. Dnes je už nechytají, nesmí se to. Tudíž se musí vyřádit někde jinde.

Osobně bych navrhoval vytvoření zvláštních, vysokou betonovou stěnou obehnaných sektorů pro takto vášnivé fanoušky, kam by vstupovali na vlastní nebezpečí; nikdo by jim nebránil, aby si tam nosili baseballové pálky, železné tyče a jiné hračky. Hodinu po zápase by pak zbytky fanoušků odváželi do kafilérie.

Fotbal umí suplovat politiku; je také kolektivní psychoterapie, cosi jako býval kdysi dudlík s makovým odvarem pro řvoucí nemluvňata. Před léty, pamatuji se, hrála v nějaké kvalifikaci v Bratislavě s naším československým socialistickým týmem Anglie a zápas prohrála, fanoušci pak táhli hlavním městem Slovenska a skandovali: Všeci sme to videli, Anglicko je v prdeli.

V prdeli byli ve skutečnosti ovšem ti chudáci naši fanoušci, ale na celý večer se mohli cítit lépe – tak vidíte, týto Angličania, čo jim boli platné libry, svoboda a hrdá historie, když jsme jim to dali dva jedna, my, my ubožáci, žijící za ostnatým drátem, bez koruny, my smrdící si bez deodorantů a slušného auta…

Fotbal se hodně podobá politice i tím, že podvod je v podstatě dovolen. Jde o výhru, vítězství znamená vše a nesmíte se jen nechat chytit. Cožpak by se mohla lhavá, primitivní a negramotná fetující figura, svůj životní úspěch dosáhnuvší gólem proti pravidlům rukou, stát milionářem a světovou hvězdou ještě v nějakém jiném oboru lidské činnosti? Na druhou stranu, mohl by se nevzdělaný hysterický psychopat (jako Adolf Hitler, abyste mě snad nepodezřívali z politické odvahy!) prosadit jinde než v politice?

Ale to nejpodstatnější na fotbale se přece vůbec neodehrává na hřišti! Každý, kdo měl někdy co do činění s organizovanou kopanou, ví, že občasné korupční aférky jsou jenom vrcholek ledovce, že podobně jako v politice světí zde účel prostředek; o tom všem se mluvívá mezi insidery s vědoucím a tichým úsměvem, zatímco navenek se prohlašuje, že nic takového prostě neexistuje.

Kdysi, když se objevily půvabné nahrávky rozkošných dialogů jiného Ivana H., než dnešního hrdiny, proslulé později i na jevištích, vzpomínám si, byl dnes slavný Ivan H. poprvé tázán v televizi, co si o tom druhém Ivanu H. a jeho aféře s voly (proslýchalo se, že oslovení Vole bude na fotbalovém svazu zavedeno jako oficiální) a kapříky myslí, pravil, že nemá zatím přesné informace, ale může říci, že ten Ivan H. „fotbalu prostě rozumí.“

Tehdy jsem si říkal, co to je „rozumět fotbalu“? Znamená to chápat pravidla a zákony hry, nebo je to příliš jednoduché? Nu, za b) je správně.

Většina politiků také prostě rozumí politice. Většina vysvětlení jakékoliv aféry kteréhokoliv politika z kterékoliv strany se vždy podobá odvážné teorii obviněného fotbalového rozhodčího, že desítky a desítky kapříků, kteří připluli a které měl rozdělit tomu a tomu, byli prostě opravdoví kapři, vylovení právě z rybníku.

Politika i kopaná vskutku nejsou vůbec jen to, co vidíme na hřišti, naopak, převážná a důležitější část je neviditelná jako ten příslovečný ledovec. Na každého junáka, neobratně a zmateně pobíhajícího po trávníku, připadá celá řada bafuňářů, posluhů, domovníků, organizátorů, prodavačů párků, agentů a další drůbeže, existenčně na něm závislé, respektive ani ne tak na něm, jako na existenci „klubu“. Na každého viditelného ministra, poslance či předsedu taky připadá celá drúza „jeho lidí“, spjatých podnikatelů a podnikatelských skupin, opričniků a bojarů, podržtašků a jejich manželek, tchyní, švagrů a přátel, kámošů, příznivců strany a sponzorů…

Obávám se, že ani sedm procesů a prezidentů to podstatně nezmění, vždycky budou ty stovky existencí záviset na tom, aby klub zůstal ve třetí lize a vždycky se najde nějaký klub uprostřed tabulky, kterému bod či dva ani nepomohou ani neublíží a vždycky se najde někdo s nastavenou dlaní, jestliže se najde někdo, kdo je ochoten do ní něco vložit – kdo „prostě fotbalu rozumí“.

Právě tak si myslím, že by leckterý český politik i klidně po anglickém vzoru při prvním náznaku skandálu odešel, kdyby na něm ovšem nezávisely všechny jeho blechy – a ty mu to nedovolí, jelikož by pak popadaly na zem, zchudly a musely by si hledat jiného psa. Podle některých názorů v politice a fotbale vlastně prý ani tak nevadí ty skutky, k nimž podle všeho docházelo vždy a docházet bude, jako ty blbé řeči, kterými z nás dělají také blby.

A potom mě napadá ještě něco, o čem snad napíšu nějakou detektivku: je snad něco ideálnějšího pro temné rejdy tajných služeb, než fotbal, zejména ten internacionální? Hraje se přece všude, hranice nezná, točí se v něm tak veliké peníze, že nějaké to přeprání nebo utajené financování něčeho, o čem se nemá vědět, že se to financuje, se vytratí už při přestupu jednoho jediného dražšího útočníka, jak by mohla nějaká tajná, ne však ilegální instituce odolat? Já vím, to je určitě absurdní…

Přenos pokračoval. Našim to nešlo. Reportér hovořil rychlým hlasem a říkal pozoruhodné metafory. O jednom našem útočníkovi řekl, že vyrazil jako bílá raketa a rozpřáhl svá chapadla. Doufám, že měl na mysli nohy. Sportovní novináři mají svůj vlastní slovník – například slovo „geniální“ ve sportovním žargonu znamená zhruba „zdařilý“ nebo „šikovný“. Slovo „obrovský“ znamená zhruba „rozpoznatelný“, na příklad „obrovské zkušenosti“ značí, že už to jmenovaný mladík jednou, dvakrát, možná i třikrát hrál.

Soupeř dal gól. V hospodě zavládl smutek a zlý host do nastalého ticha opakoval, že ten černoch je zfetovanej.

No a proč by vlastně nebyl? Rockeři také nejsou placeni za to, že jsou zdrávi. Jsou placeni za muziku, dojem, hluk, image a společenskou roli. Jestliže máme během fotbalového zápasu tytéž pocity, jako když jsme vyhráli válku, s tím rozdílem, že se skoro nikomu nic nestalo, není jedno, zda to dosáhli bojovníci po dvou deci nebo po dvou prášcích? Doping není nic než korupce a korupce je jen jistý druh souboje s konkurencí. Je snad lobbing něco jiného? Deset milionů za „poradenství při převzetí banky“ není přece nic jiného, než malý, milý úplatek… Průhlednost je jednou z podmínek normálnosti. Když se může jedno, mělo by být povoleno i druhé.

Kdysi jsem napsal – vlastně, píšu to pořád! – že je prazvláštní, jak jsou průmysloví a finanční magnáti kdykoliv ochotni vypláznout dvacet milionů na jedenáctku neobratných jinochů, aby tito, neschopni celé hodiny trefit branku, mohli hrát na předposledním místě v lize, požádáme-li je ale o dvě stě tisíc na divadlo, ukáže se, že je to moc a musí se spořit. Tehdy se jeden manažer (dnes je rád, že není zatím zavřený) rozhněval a nebýt skladatele Merty, který mě omluvil, že jsem trochu tupý a prostě tomu nerozumím, asi by mě byl zcela zavrhl. Stejně nám nakonec na divadlo nic nedal.

Dodnes se však tato má tupost nijak nezměnila – stále si myslím, že kdyby dva ti fotbalisti dostávali měsíčně o padesát tisíc míň, pořád by ještě byli placeni skvěle a mohlo by se uskutečnit zajímavé divadlo. Já vím, to, co jsem napsal výše, mě samo vyvrací…

Náš tým vyrovnal. Reportér skoro nadšením zešílel a prohlásil o jinochovi, od jehož stehna se míč odrazil do branky, že je něco mezi Žižkou a Karlem IV. Během oslav vyrovnávacího gólu jsem si říkal, jak musejí ve fotbalových časech závidět političtí reportéři svým sportovním kolegům. Kdyby i oni mohli aspoň jednou promluvit ke svým politikům jazykem plným vášně a vznosných metafor… Tedy kromě nadávek, to jim jde už dnes.

Pak dali gól naši, bylo to dva jedna. Na obrazovce se radovali unavení, zpocení a špinaví, ale šťastní hráči. Připadlo mi, že to jsou docela normální kluci, kteří by možná hráli fotbal i jen tak. A možná, napadla mě hodně kacířská myšlenka, líp.

Hodně štěstí, pane Hašek. Leč bojím se, že coming-out bude těžký.



Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy