V českých mediích vypukla kazatelská vášeň, většina komentátorů propadá moralistickému běsnění a kritizuje populistickou vládu za odmítání uprchlických kvót, za nedostatek solidarity s Unií, za šíření xenofobie a pocitu ohrožení, za českou přízemnost, za nepochopení dnešního globálního světa a pozitivního přínosu migrantů a bezmála i za utrpení nešťastníků v blátě a zimě před slovinským plotem.
Svou kritikou politického kazatelství patera Tomáše Halíka v Echu24 (lze snadno dohledat na webu) jsem sice vyvolal jeho odpověď, ale na mé výtky se ani nepokusil odpovědět, naopak svou repliku obohatil o další hyperboly, řečeno slušně, proti těm, „kteří chtějí uprchlíky zahnat do moře, vystřelit na Mars nebo nahnat pod palbu pronásledovatelů“, a opět zanaříkal nad „čecháčkovskými zbabělci, kteří jen skuhrají na Unii a říkají, ať se postarají ti druzí.“ Svou rétoriku považuje za snahu „vyvážit extrémní zkratkovité a emocionální reakce.“ Extrém má vyvážit extrém.