Často slyšíme, že hlavní příčinou státních dluhů jsou důchodci: je jich přece čím dál víc a žijí s důchodem (byť u nás o třetinu mizernějším než v chudším Polsku) čím dál déle. Že by to hlas státního aparátu, který se cítí ohrožen?

Státní kasa má sice letos na svém penzijním účtě schodek 40 miliard, jistěže mírně roste, jenomže plánovaný deficit státu má být 160 miliard. Tento čtyřnásobek zřejmě odpovídá problému a důchodci z něho tvoří pouze čtvrtinu. Zbytek: nestvůrná administrativa státu a počet jeho zaměstnanců, existují ministerstva, která zaměstnávají až trojnásobek lidí než před lety, a nejde jen o úředníky, ale o luxus příliš mnoha učitelů, hasičů, policajtů a dokonce i vysokoškoláků a pod.). Máme všeobecně neúnosné všeobecné zdravotnictví a hlavně zkorumpované monumentální státní zakázky.

Reforma předpokládá, že se hranice odchodu do důchodu zvýší (65) a ti mladí si musí sami něco našetřit. Důstojný (velkorysý) důchod už od státního pojištění čekat nemohou. Potud správně.

Proč ale ty nesmyslné a komplikované pilíře? Je snad známo, že konkurenční prostředí soukromých fondů (na rozdíl od úrazových pojišťoven, které čelí nepředvídatelným výplatám), pojištěncům povinného příspěvku neprospívá. Prospívá fondům, které za bankéřské platy investují do nerizikových aktiv (často jen mechanicky do státních dluhopisů) a ještě aby jejich klienty stát garantoval před bankrotem a ztrátou penze. Z principu státního zabezpečení a povinných odvodů (daní) vyplývá státní socialismus penzí. To se nedá nic dělat! Průběžné státní financování důchodů doporučujedokonce i Světová banka, protože má daleko nejlevnější režii (7%). Proč by se měl na téhle mezigenerační solidaritě přiživovat soukromý sektor, když tady nemůže nic přidat, když nemůže riskovat a zvyšovat výnosy!

Reforma (Bezděkova) předpokládá snížení pojistného a zvýšení základní sazby DPH. Bohulibý záměr! Každé snížení daní podnikatelům i zaměstnancům je na místě (podporuje investice), ale jen do jisté míry, nesmí se nikdy zvýšit celkový objem (kvóta) daní. Mám pocit, že právě tady jde o trik, aby se takové razantní dlouhodobě plánované a politicky citlivé zvýšení daní konečně prosadilo. Zdražení potravin a léků dopadne na chudé, čili především na důchodce, což je zřejmě záměrem a nikoli jen bludným kruhem reformy. Ta by měla jednoduše podpořit dobrovolné spoření státním příspěvkem, třeba jedna ku jedné. Ti co nespoří by dostali jen penzi minimální.

A proč nás tak apokalypticky straší třídně uvědomnělá neviditelná a anonymní ohrožená armáda byrokratů, že na důchody nebude, že se bude věk dožití neustále zvyšovat? Sociologie mluví jinou řečí. Teď se dožívá vysokého věku tuhá v kázni a skromnosti vyrostlá, válku přeživší silná generace udržovaná poměrně nedávnými objevy farmaceutického průmyslu. Ve skandinávských zemí se už věk dožití před pár lety zastavil. Dnešní obézní, alergické, neurotické, depresivní i jinak postižené děti (většinou jedináčci) už ani moderní medicína do důchodu nedokope.

Ekonomické předpovědi jak víme, jsou velmi ošidné a přesto trpíme jakousi prognostickou chorobou. Jsme totiž nuceni plánovat i když víme, že to vlastně dlouhodobě nejde. Budeme-li v budoucnu bohatí, bude i na slušné penze a to dnes vyžaduje podstatně odlišnou reformu než je ta důchodová.

Jsem opravdu zvědav zda se vláda finanční zodpovědnosti nezkamarádí s parazitickou třídou úředníků a opravdu začne řezat do sádla.

Pro deník E15