...je monumentální, dalo by se říct, že teď máme vládu národního zklamání. Neuplynul ani rok, co byl slyšet po Praze jásot, že máme konečně (a poprvé) vládu s parlamentní většinou proti socialistům a komunistům (118:82), že odešli z politiky tzv. dinosauři, zdiskreditovaní a navíc nechutní ficoidní vůdci nekomunistických stran. Radost zavládla, že je tu konečně silná vláda finanční zodpovědnosti, která provede důchodovou reformu a zastaví růst státního dluhu (40 % HDP) a vymýtí (v rámci možností) astronomickou korupci státních zakázek, jež řadí Česko někam mezi Horní Voltu a Pobřeží Slonoviny. A možná, doufali mnozí, že budeme mít i vládu euroskeptickou (v rámci možností), která odmítne alespoň euro a jeho dluhovou unii i povinnost zvyšovat podíl energie z větrných a slunečních plantáží do hospodářsky sebezničujících 20 %.

Půl roku od voleb a už se ukázalo, že vládní koalice není vůbec pravicová (natož konzervativní), že se neumí domluvit a že jsou její reformy při nejlepším zmatené a při nejhorším škodlivé, a korupcí zcela prožraná strana občanských demokratů, kterou dávno opustil její zakladatel a dnešní prezident, že není schopná se zbavit starých klientelistických návyků.

ODS hned po volbách utvořila proti vedení vlastní strany ve většině krajských měst koalice se socialisty, které tvoří páteř korupce a to především v Praze, kde vybuchly nevídané mnoha tisícové demonstrace, protože pražské tunely i „tunely“ stály miliardy. A sotva musel podat demisi jeden ministr (symptomatické, že zůstal místopředsedou strany), už tu byl skandál druhého ministra, který velkoryse prošustroval (zřejmě nekradl) ve svém předchozím působení většinu z půlmiliardových nákladů na české předsednictví EU a svou pokryteckou omluvou rozzuřil parlament a oslabil sebe i premiéra a jako politická mrtvola dlouho nevydrží.

Za donedávna velmi oblíbeným knížetem Karlem ze Schwarzenbergů se ovšem skrýval jeden z politických dinosaurů, nekorunovaný vůdce strany, kterou vymyslel a teď jako staronový financministr prosazuje daňovou reformu, která naštvala snad všechny lidi dobré vůle. Kníže, jak říkají Pražané, se z ministra zahraničí stal ministrem v zahraničí. A reforma státních financí není ani pravicová ani levicová – je prostě jen hloupá a netaktická, protože je paušální a symetrická. Nikdo nepochybuje, že je nutné oddalovat odchod do důchodu třeba až na hranici 67 let, což se už postupně děje. Protože to zřejmě nestačí a v rozbité společnosti plné vdov, bezdětných a rozvedených povede k bídě a novým sociálním výdajům státu, je nutné, aby mladí začali šetřit na důchod. Ale místo, aby byl podstatnou dotací posílen existující institut tzv. připojištění, který by přilákal milióny střádalů, jimž bude zhodnocení vyplaceno až za třicet let, takže státní kasa získá dodatečné peníze na dnešní důchodce, tak se vymyslel pilíř nový – 3 % převod z povinného pojištění do soukromých podílových fondů, jestliže k němu střadatel přidá další dvě procenta. Takový fond při drahých nákladech pojišťoven a dlouhodobém cyklu nevydělá ani na inflaci a místo rizikových investic bude investovat jen do nízkoprocentních státních obligací. Stát tak dostane své ztracené peníze sice výpůjčkou zpět, jenomže se mu zvýší dluh jako při průběžném financování. Téměř žádné západní fondy od roku 1945 nedokázaly zhodnotit inflaci, protože jsou dlouhodobé (40 let) a trpí ekonomickými cykly. Ano, na akciích se na krátkodobé vlně rostoucí ekonomiky vydělat dá, ale po ní nastupuje vždy pád a inflace. Přihlásí se zřejmě málokdo.

A šalamounský financministr chce z proklamované solidarity s budoucími důchodci zvýšit paušálně DPH (potraviny, knihy, tisk i postižení!) na 17, 5 %, čili celou souhrnnou daň. Je to sice menší zlo než zvýšení přímých daní, ale hospodářství každé celkové zvýšení daní škodí, proto nevolíme socialisty.

Český stát nepotřebuje další daně, potřebuje zeštíhlet. A radikální ministr už pomalu balí své kufry do Bruselu.
Tam také neznají jinou medicínu na rakovinu byrokracie. A na Pražském hradě už netrpělivě čeká dlouholetý demiurg české politiky, aby založil novou pravicovou a konzervativnější stranu.

Pro časopis Týždeň