Řádný, rozumí se konzervativní občan, slušné socialisty vynechávám, protože si pletou stát s dluhovou unií, je teď už pořádně vyděšen. Volil pravou rukou, jak zněl slogan jedné strany, doufal totiž, že se konečně uskrovní přebujelý a korupční stát, a jediné, co mu teď financministr a vláda nadělují, je všeobecné, jednotné a téměř univerzální zvýšení daní (finanční a pojišťovací produkty i hazard zůstávají nezdaněné), a to hlavně na úkor důchodců, postižených a celé kultury.

Poslouchal jsem bodře rozmáchlé přiopilé nic neříkající floskule Velkého Mystifikátora na veřejném slyšení na Nové scéně Národního divadla, jak nás všechny zdražením všeho naučí šetřit na důchod a říkal si, tak takhle vypadá zdanitelná budoucnost českého národa. Místo inteligentního diskursu a vzdělání, které je základem prosperity, vystačíme napříště s bulvárem. Místo skromnějšího státu, budeme mít jen nižší, protože ještě více zdaněný výkon hospodářství. Podle jazyka je poznáte, povzdechl si můj soused, když jsem cosi mrzutě zabrblal. Co po něm chcete, vždyť tenhle člověk snad v životě nečetl žádné literární dílo a sám přiznává, že lež považuje za legitimní nástroj politiky? Na Západ od nás by musel okamžitě podat demisi a my se s ním tady bavíme.

A co ta druhá vládní strana reformního úsilí, která kdysi nevypadala, že je na jedno použití, a také slibovala nikdy nezvyšovat ekonomiku požírající daňovou kvótu? Zapomněla snad už, že druhým největším nepřítelem hospodářského růstu je korupce státního provozu zakázek, dotací a subvencí, nemluvě o zákonech, jež na úkor jedněch zvýhodňují jiné a pokřivují spravedlivý (byť nedokonalý) trh. Jestliže se na trhu někteří podnikatelé snaží okrást zákazníka, tak podnikatelský stát se naopak velice rád sám nechává okrádat, je to pohodlnější a docela příjemné. Proto také ministra Vondru vůbec nemohlo zajímat, za kolik opravdu stojí stamiliónové zakázky státu, cožpak se jako letitý státní úředník někdy musel zajímat o nákupní ceny? Na to jsou tu jiní – není-liž pravda? Ze státního přece krev neteče, taková je štábní kultura státního provozu a kdo chce dělat kariéru, musí s vlky jíti…

Jak vidno máme korupci hned dvojí a obě systémové. Nejen podplatitele a zloděje, ale také ty, kteří absolutně nechápou, že jsou nákupčí za naše peníze. Kolikrát jsme všichni slyšeli, že je potřeba něco nahonem utratit, aby se to nedejbože nepropadlo ve státním rozpočtu. Nebo, že se nestihne výběrové řízení, když věc spěchá. Či, že tu je v malém státě jediná firma. I tihle dobráci jsou zodpovědni za svůj nadhled a nemají nás co přesvědčovat, že mají svědomí čisté (nepoužívané)! Teprve tehdy bude u nás dobře, až tihle kavalíři pochopí, že peníze nemají téct, ale mají se propadat.

Staré liberální Rakousko, jak píše v pamětech Stefan Zweig, nevybíralo daně, ale něco jako tuzér a přesto to fungovalo, mohli bychom dnes dodat. Jenomže cesta zpět od sociálního a zkorumpovaného státu ke svobodné solidární společnosti bude dlouhá trnitá a trudná. Obě naše vládnoucí státostrany zřejmě už svůj zápas o konzervativní politiku (pokud tu vůbec byl) nadobro prohrály. A proto není divu, že se zraky posledních vlastenců upírají k demiurgovi na Pražském hradě, který nás už jednou zachránil – před eurem.

LN 30. 03. 2011