Ještě nikdy za třicet let, co čtu The Economist, ten úžasně informovaný a s velkou erudicí psaný časopis, jsem nezažil takovou snůšku nepravd a protimluvů.

Řeč je o islámské imigrační vlně, kterou bych nazval existenční krizí, protože ji unijní politici ne-chtějí zarazit. Co to znamená, že se v Unii letos (zřejmě do července) objevilo „pouhých 270 000 nelegálních přistěhovalců, zanedbatelné číslo vzhledem k půl miliardové populaci Evropy,“ když německý ministr zahraničí předpokládá nejméně 800 000 v samotném Německu a Angličané 500 000?

Podle eurostatu přijala Unie (2013) 1,7 milionu cizinců, loňský rok byl opět rekordní a letošní bude už superrekordní. Liberální Economist pod titulkem „Pusťte je a dejte jim práci“ argumentuje, jako by nevěděl, že pologramotnou, nepřizpůsobivou imigraci evropské státy zaměstnat nemohou, sami mají problém s nezaměstnatelnou nekvalifikovanou mládeží, ve Španělsku téměř 40 procent. „Ara-bové jsou mladí a stárnoucí Evropa získá vitalitu“, pěkně děkuju, to už snad nestojí za komentář.

„Studie prokazují“ (která?), dočítáme se dále, „že přistěhovalci zakládají firmy a dopouštějí se méně těžkých zločinů než domácí populace.“ To je jistě pravda o Polácích v Anglii, ale řeč je o Sýrii, o Africe a Afghánistánu. A co ona velká ghetta v Malmö, Amsterdamu i Paříži, kam se policajti bojí strčit nos. Polovina vězňů v Anglii a ve Švédsku má muslimský původ, ač většina nejspíš ke své škodě nikdy nenavštívila mešitu. Potěší jen jedna věta, „že ne všichni, kteří mají z vývoje obavy, jsou bigotní.“ Jaká úleva! O něco dále se dovídáme o tragické situaci 16 000 Somálců, kteří žijí už třicet let v Helsinkách. Třicet osm procent mužů nezaměstnaných a jejich děti silně pokulhávají ve škole za svými spolužáky. A to má Finsko vynikající školy a přistěhovalci tam nežijí v kriminálním ghettu.

Nezodpovězenou otázku, proč si máme nechat zničit domov, článek naznačuje: „Všechny národy EU uznávají svou legální povinnost umožnit všem lidem, kteří mají oprávněné obavy z pronásledování, udělit azyl.“ Ano, ano, skutečně tahle utopie v dokumentech Unie je. Občanů se nikdo neptal, uzákonili to politici, kteří stejně jako redaktoři Economistu vyznávají politické ná-boženství, kult univerzálního lidstva, pro něž se máme obětovat stejně, jako pro svůj národ. Mluví o solidaritě, jako by nevěděli, že lidský soucit má svou hranici. Už půl století trvá absurdní politika otevřených hranic Evropy a má pokračovat. Zbývá ještě malá naděje, že dříve než začnou řádit pogromisté, se probudí realisté a idealistům to překazí.