Lidé, kteří nejsou schopni nebo ochotni ověřovat informace, se rádi vymlouvají na to, že žijeme v době postfaktické. Žalostné je, když se na tom všem podílejí vědci. Následujícím textem reaguji na článek čtveřice autorů Cvrčka, Herbena, Štětky a Trlifaje Aprílový žert rektora Zimy? publikovaný na Deníku Referendum a následně ve stejném znění v blogu Pohled zblízka, který zpochybňuje moji habilitaci a obsahuje, stejně jako jejich předchozí výzva rektorovi Univerzity Karlovy, nepravdy o mé osobě i účelově překroucená fakta.

Dovolím si je vysvětlit a uvést na pravou míru.

Habilitovala jsem se na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy (dále též FTVS UK), se kterou dlouhodobě spolupracuji, například výzkumně jako členka Rady programu Progres Q19. Můj přínos nejen v oblasti komunikace, ale i ve sportu, je doložitelný od roku 2000 do současnosti, stačí projít můj životopis.

V úvodním komentáři k souboru prací, které tvoří mou habilitaci, jednoznačně vysvětluji, proč jsem ze své bibliografie vybrala právě práce, které v ní jsou, a ne nějaké jiné, ač jsem měla na výběr, neboť v publikační činnosti jednoznačně překračuji na docenturu ve společenských vědách na UK potřebný počet článků, knih nebo kapitol v knihách či sbornících. Jasně také v komentáři k habilitační práci objasňuji propojení mezi sportovními a komunikačními studii.

Moji práci posoudili 3 renomovaní oponenti, z nichž jména dvou z nich, amerických profesorek Janet Wasko a Lindy Fuller, zná v jejich oboru na rozdíl od drtivé většiny těch, kteří teď v „malé české kotlině“ kritizují délku jejich posudků (na kterou přitom není žádný předpis ani doporučení), skutečně celý svět. Všichni tři oponenti moji dosavadní práci i osobnost ocenili a doporučili jmenování docentkou.

Členy mojí habilitační komise byli nezpochybnitelní odborníci jak v oboru kinantropologie, tak komunikačních studií a ve svém stanovisku vyzvedli interdisciplinaritu mojí práce. Stanovisko komise bylo jednomyslné 5:0. S nikým z oponentů ani členů komise mě nepojí nic, co by bylo možné označit za střet zájmů.

Splnila a překročila jsem, někde dokonce velmi výrazně, všechna kvantitativní i kvalitativní kritéria kladená na habilitační řízení ve společenských a humanitních vědách na UK. Odborných ohlasů mojí práce, z nichž většina je zahraničních, jsem doložila 63, což je dokonce o 23 víc, než je třeba na jmenovací, tedy profesorské řízení. Studenti celkem pětkrát za sebou vyhodnotili můj kurz jako nejlepší mezi magisterskými našeho institutu, jedna moje doktorandka již dokončila úspěšně studium (dva další jsou těsně před dokončením). Jeden z mých článků byl publikován v časopisu v prvním kvartilu Web of Science, několik v prvním kvartilu Scopus, jsem úspěšná v mezinárodních organizacích, jsem recenzentkou renomovaných zahraničních odborných časopisů i konferenčních příspěvků významných konferencí.

Moje listopadová online habilitační přednáška na téma Výzkum ve sportovních komunikačních studiích byla veřejná, dopředu oznámená na home page FTVS UK mezi hlavními aktualitami. Že se tím její veřejnost naplnila beze zbytku, je zřejmé z toho, že se jí hosté skutečně zúčastnili, a mezi nimi i Václav Štětka. Nejen „obyčejný“ spoluautor v úvodu avizovaného článku, ale také hybatel celé následné výzvy.

Habilitační přednáška Vědeckou radu FTVS UK zaujala, odpovídala jsem na řadu odborných dotazů týkajících se mimo jiného i propojení komunikačních a sportovních studií. A do diskuze se zapojil i Václav Štětka s dotazy, jak spadám do kinantropologie, proč se nehabilituji na vlastní fakultě, a snažil se zpochybnit expertízu oponentek. Na všechno bylo panu Štětkovi odpovězeno mnou, členy vědecké rady i habilitační komise – habilitovat se na vlastní fakultě, kde jako děkanka vedu vědeckou radu, která by o mně rozhodovala, by byl střet zájmů. Dále se Václav Štětka dozvěděl, že kinantropologie se vnitřně dělí na dvě oblasti, z nichž jedna je společensko-vědní, v rámci té se habilituji a mohu, neboť můj výzkum i moje další působení jsou interdisciplinární. K oponentkám přečetl předseda habilitační komise jejich stručné biografie z webu, které jejich expertízu jasně prokázaly. V následném hlasování Vědecké rady FTVS UK jsem obdržela 21 hlasů 21 přítomných členů.

Vědecká rada FTVS UK jednomyslně doporučila moje jmenování docentkou kinantropologie rektorovi naší univerzity. Jednomyslná stanoviska nebývají častá a jsou vždy pro uchazeče velkým oceněním, dobře situaci znám i z Vědecké rady Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, kterou vedu. Výsledek 3:0, 5:0 a 21:0 znamená habilitaci nespornou. A ještě nikdy nenastala situace, že by jednomyslné stanovisko vědecké rady některé z fakult bylo zpochybňováno lidmi z jiných fakult, kteří v drtivé většině mají v daném oboru nulovou expertízu. Zároveň se představitelé FTVS UK lednovým dopisem panu prorektoru Gerlochovi, který mělo vedení univerzity při svém rozhodování k dispozici, proti výzvě, abych nebyla jmenována docentkou, důrazně ohradili a uvedli řadu výroků v ní obsažených na pravou míru.

Chápu, že většinu lidí napadne otázka, jak je možné, že výzva rektorovi UK vznikla, když pan Václav Štětka byl přítomen na mé habilitaci a všechny jeho otázky byly na místě zodpovězeny. Vysvětlení, bohužel, neleží v rovině odborné, ale lidské. Před šesti lety jsem měla jako ředitelka Institutu komunikačních studií a žurnalistiky výhrady k fungování jeho výzkumné skupiny a následně jsem mu neprodloužila část pracovního úvazku. Od té doby projevuje nebývalý zájem o mou osobu a všechny mé aktivity, které se snaží s mimořádným nasazením systematicky skandalizovat, a snaží se poškozovat mou pověst. Stejně jako je tomu nyní v případě habilitace, se před několika lety pokoušel zabránit mému jmenování děkankou Fakulty sociálních věd UK.