Když jsem se v červnu vdávala, přibrala jsem si úředně jméno Němcová, čímž jsem stávající rozšířila na Němcová Tejkalová. S manželem jsme se nicméně dohodli, že budu i nadále kromě úředních dokumentů a společných záležitostí užívat svoje „dívčí“ příjmení. A jsem ráda. Život s dvojím příjmením totiž není úplně snadný, i když většina momentů je spíš vtipná než k naštvání a rozhodně vím, že je na světě aspoň 4,9 miliardy lidí s daleko těžším životem :-).

Úmyslně jsem se rozhodla pro přechýlenou variantu. Němec Tejkalová zní sice víc „cool“, ale v mém případě k tomu nevidím nejmenší důvod. Na druhou stranu jsem nejen na úřadech zjistila, že to je díky řadě celebrit, které se pro tuto variantu rozhodly, známější a srozumitelnější než dvě přechýlená příjmení. Doložím historkou z nákupu letenky. Pořizovala jsem si letenku na listopadovou konferenci v Curychu a kvůli platbě naší fakultou jsem to musela řešit po telefonu, ne po internetu, jak jsem zvyklá. Takže jsem si v hlučné kavárně špatně opsala rezervační kód a slečna si mě musela vyhledávat podle příjmení. „Tejkalová, Alice Tejkalová, a je to letenka do Curychu,“ hlásila jsem. Pak jsem si uvědomila, že jsem vlastně původně udala už nové příjmení v pasu: „Ne, promiňte, Němcová Tejkalová, já už budu mít v pasu nové příjmení.“ A slečna povídá: „Aha, dobře, takže Tejkalová, křestním jménem Alice. A Němcová je křestním jménem jak?“ Ani jsem se nesmála, protože jsem se styděla, jak to celé komplikuju.

V mojí bance mě zase slečna na přepážce po pěti minutách marných pokusů ujistila, že dvě příjmení se mi se jménem na kartu určitě nevejdou. Budu tam mít tedy pouze obě příjmení. To jsem nechtěla, tak jsem se zeptala, jestli nestačí, když mají moje celé jméno v databázi a na kartě budu dál jen Alice Tejkalová. „Vidíte, to je dobrý nápad,“ ocenila mou vynalézavost slečna a řada čekajících lidí, které jsem tušila v křesílkách za mnou, si oddychla. „Nad tím jsem nikdy nepřemýšlela, ale to je praktické, takhle si nechat svoje původní příjmení, pak nemusíte měnit kartu,“ řekla mi ještě s úsměvem na rozloučenou a já měla radost, že dělám emancipační práci i na místech, kde bych to nečekala.

Naopak na druhé kartě jsem smířeně podepsala automaticky vygenerovaný náhled na jméno Alice Němcová a převzala si po týdnu originál výlisek se jménem Alice Tejkalová. „Samotného mě zajímalo, jak to nakonec dopadne,“ usmíval se úředník. „Myslel jsem, že tam stejně budete mít jen ta dvě příjmení, ale takhle jste spokojená, ne?“

Když si manžel vyzvedl novou občanku, nadšeně mi hned telefonem hlásil, že jsme se mu do ní vešly všechny, a já jsem moc ráda. To by mi tak ještě chybělo, abych se nevešla do občanky vlastnímu manželovi.

P. S.: Pro případné ofenzivní diskutující: Mám co na práci, ale nebaví mě psát pořád vážná témata a upřímně, mě je v takovémhle horku nebaví ani číst.