Piplat se v politice mezi svátky míru, naděje a šťastného přejídání by bylo nemravné, tak se místo toho zase na chvilku popipláme v jídle. Zdravém, pestrém, chutném, vyváženém a střídmém, do kterého se raději pusťme hned od nástupu nového roku, než nám z těch tučných, škrobovitých a cukernatých svátečních hodů začnou pukat cévy. Totiž tom středomořském, které letos v listopadu dostalo od UNESCA punc „nehmotného kulturního dědictví lidstva“.
Otázka, zda je vydavatel Wikileaks Julian Assange tím či oním, pilně zaměstnává komentátory na celém světě.
Proč jsou dnes lidé tak agresivní? Ptala se nedávno kolegyně na této stránce. Už jsme se s tím všichni setkali a už by nám stálo za to hledat odpověď.
Nerad pouhý týden po události sýčkuji, ale 28. listopad 2010 jednou možná budeme slavit jako další z řady „vítězných“ dat ve stále se opakujících náporech totality na svobodu. V ten den totiž začalo ve všech členských státech EU platit na první pohled nezpochybnitelně rozumné a humánní „Rámcové rozhodnutí Rady číslo 2008/913/JHA z 28. listopadu 2008 o boji proti určitým formám a projevům rasismu a xenofobie prostřednictvím trestního zákona.“