Tak jsme americkým univerzitám darovali šest milionů eur na výuku „přínosů evropské integrace“. Jen tak z hecu. Ani o to nežádaly. Ale přijaly.
Feminismus zachrání planetu tím nejkonzervativnějším způsobem: zastaví přelidňování. Co že je na tom konzervativního, ptáte se možná. Žádné strachy, i já vím, že nejklasičtějším konzervativním přikázáním je biblické „ploďte a množte se a zalidňujte zem“. Tak to Hospodin přikázal a tak nás to velební pánové všech náboženství po staletí učili. I množili jsme se hezky, množili, až jsme dosáhli dnešních sedmi miliard a množíme se dál tempem, které se během dalších dvou generací odhaduje na devět miliard. Všichni se budeme chtít mít dobře, protože mít se dobře je přece jedno z lidských práv. A mít se dobře, to znamená mít se čím dál líp. Ekonomický růst se tomu říká. Udržitelný dokonce. Devět miliard dobře se majících a ještě lépe mít se chtějících vyždímá, vysaje a zadusí planetu, vypočítala už hezká řádka odborníků. Aby se planeta zachránila, pár miliard nás bude muset zavčas pozabíjet. Prostředky k tomu má nekonečné, už to v dějinách udělala několikrát. Tu zemětřesení, tu záplavy, tu epidemie, tu válka.
Už dvacet let se rádo říká, že se všechno zlepší, jakmile vymře komunismem odchovaná generace. Že čas sám všechno napraví. Nikdo mně nechtěl věřit, když jsem dávno upozorňoval, že čas nic nenapravuje. Čas jen plyne. Neumí nic jiného. A taky se rádo říkalo, že to půjde jednoduše jako ten exodus otroků z Egypta. Že tím plahočením pouští se ta otrocká mentalita nějak vypotí. Zapomnělo se při tom na to, že tamti otroci měli kromě pouště ještě taky Mojžíše. Kdo neví, jak se s nimi nadřel a jak proti němu remcali, měl by se (ne, nebojte se, nemusíte číst Bibli) podívat na Charltona Hestona ve filmu Deset přikázání, už je snad taky na DVD.
Potřebovalo to člověka kalibru biskupa Malého v nedávném interview připomenout, že vedle té záplavy špatných zpráv by potěšilo mít občas nějakou dobrou.
Proč je v moderním životě tak těžké být šťastní, táže se Michael Foley (povoláním profesor informační technologie a autor čtyř románů) v podtitulku své první nebeletristické knížky The Age of Absurdity. A odpovídá hned na začátku: štěstí je samo o sobě absurdita, protože „když je máte, nedokážete je vnímat a když je vnímáte, nemůžete je mít.“ Je to stav jen málokdy dosažitelný. Gustave Flaubert jej pokládal za nedosažitelný a vtipkoval, že je k němu zapotřebí (cituje Foley) „stupidity, sobectví a dobrého zdraví a když chybí stupidita, ty druhé dvě jsou k ničemu.“ Pro Imanuela Kanta bylo samotné úsilí o šťastno příčinou nešťastna.