(Zaslechnuto v pražské restauraci)
Dozvuky Cameronova veta mohou vypadat, jako by hlavním cílem EU bylo ožebračit Británii a zničit ji jako tvrz pragmatismu proti evropským utopismům, vždy krachujícím. Co nedokázalo španělské loďstvo ani Goeringova Luftwaffe, se bruselské byrokracii daří jako po másle. Nejprve Británii připravila o svrchované vody a tím 80% rybolovu. Pak ji donutila zničit tisíce hektarů sadů, aby jí mohla prodat přebytek jablek francouzských. Nařídila masakr milionů hovězího dobytka, z něhož se britské farmářství už nikdy nezotavilo. Miliardy liber spolknou úkony spojené s dodržováním regulací EU. Německé automobilky skoupily a zavřely britský automobilový průmysl. Francouzské energetické a vodárenské podniky vykoupily britské inženýrské sítě a ždímají z britských obyvatel každoročně rostoucí poplatky, až se v letošní zimě předpovídají tisíce úmrtí důchodců mrznoucích ve svých domovech s vypnutou elektřinou a plynem.
„Dnešní neoantisemitismus není o Židech. Je o nás. Organizovaný neoantisemitismus je jako krysa v našich vnitřnostech znemožňující spravedlivá řešení klíčových světových problémů a nahrazující naději nenávistí.“
Dvaadvacet let po pádu komunismu by měl tento tvořivý a ve svých lepších chvílích i kultivovaný národ mít právo si za své pracně vydělávané peníze pořídit politiku, na jakou by se dalo dívat ne-li s potěšením, tak alespoň s pobavením. Politiku jako veřejné divadlo určitých pravidel civilizovanosti, obvyklých a ještě jakž takž dodržovaných v západní kultuře, k níž se chce hlásit. Jenže žádné právo nepřichází samo o sobě, aniž by s ním byla spojena nějaká zásluha nebo odpovědnost. Aby právo nezaniklo, musí se pěstovat.
Jeví se jen dvě logické možnosti, proč ministr Kalousek nechce ze Švýcarska do státní pokladny vrátit 12 miliard korun: buď mu na penězích nezáleží (nejsou jeho, tak proč), nebo byl v prodeji sám zapletený a má strach, že by se to provalilo. Proč vlastně? Vždyť by se mu nic nestalo, jako že se žádnému politikovi za korupci nic neděje. Obě možnosti ho eminentně kvalifikují na titul nejlepšího ministra financí Evropy. Napadá-li někoho ještě nějaká třetí možnost, sem s ní. Komu vlastně ty miliardy nakonec připadnou? Švýcarům? Ti odjakživa milují nevybrané cizí peníze. Nemá on s nimi domluvenou nějakou provizi? To by byla panečku lišácká.