Chvála laskavého islámu
Holandského politika Geerta Wilderse, souzeného za urážky islámu, se zastali i čeští muslimové. Je to čin noblesní a statečný. Potvrzuje mou teorii, že Češi, bez rozdílu vyznání, jsou v hloubi duše husité, toužící po spravedlnosti a alergičtí na perzekuci a ideologický útlak.
Wildersův proces je útokem na principy západní justice ne ani tak v tom, zač je souzen, nýbrž hlavně v tom, že žalobu na něho nepodává státní prokuratura. Ta sama žalobu podat odmítla, s argumentem, že jeho výroky byly součástí legitimní politické debaty. Žalují ho přímo soudci, kteří mu navíc zmítnutím několika svědků znemožnili účinnou obhajobu. Technicky se tím dopouštějí perverze ústavy a nastavují evropskému soudnictví (staro)novu cestu, na níž se nesoudí podle zákona a ústavy nýbrž podle ideologického přesvědčení.
Podobnou ukázkou byl nedávný proces v Británii, v němž soudce zprostil viny skupinu vandalů, která zdevastovala jednu továrnu a k činu i úmyslu se hrdě přiznala. Osvobozovací rozsudek hájil tím, že pachatelé byli oprávněně rozhořčeni, že továrna prodává výrobky do Izraele, známého to utlačovatele palestinského lidu.
Mezitím na „wildersovské téma“ – a podobně neústavně – probíhá podobný proces v Rakousku. Tam se politoložka Elisabeth Sabaditsch-Wolff o stíhání za „vzbuzování nenávisti vůči náboženské skupině“ a „urážku náboženství“ dověděla ne od soudu, nýbrž z médií a jejímu právníkovi prokuratura dlouho zdržovala informace, proti čemu konkrétně ji má hájit. Měla to ale spáchat loni v přednášce „Islamizace Evropy“, v níž přednesla ze svého mnohaletého pobytu v islámských zemích důkladně dokumentované příklady fungování islámského práva šariá v praxi: Deklasování žen, násilí vůči nim, vražd „ze cti“, perzekuce jinověrců, kruté středověké tresty za drobné přečiny nebo za odklon od islámu. Dokumentovala, jak šariá proniká do práva evropského natolik, že už v některých zemích de facto platí souběžně se zákony evropskými.
Paní Sabadisch-Wolff trvá na tom, že nenapadá muslimy a dokonce ani islám jako náboženství, nýbrž se snaží Evropu bránit před „islámem politickým“, jehož představitelé se netají tím, že chtějí zlikvidovat sekulární demokracii a nahradit ji totalitním režimem. Hovořila prý jako „klasický konzervativní libertarián“ za lidskoprávní organizaci Pax Europa, která důsledně odmítá přijímat extrémisty pravé i levé. „Nehájím sama sebe,“ vysvětlila, „dělám to za miliony lidí na Západě, jimž záleží na svobodě, svobodě slova, lidských právech.“
Podobných procesů můžeme čekat víc. Spravedlnost milujícím muslimům, jako jsou ti naši husitští, to poskytne příležitost bránit spolu s ostatními svobodu i pro ten svůj laskavý islám před tím nelaskavým. Vysvětlit, jak zlepší život lidstva. Spravedlností pro všechny? Laskavostí k bližnímu? Ekonomickou prosperitou? Svobodou projevu, vyznání a bádání? Úctou a láskou k životu? Učenější vědou a krásnějším uměním? Větší tvořivostí? Menší korupcí? Smyslem pro humor? Viditelnou ženskou krásou? Všeobecně veselejší náladou? Nebo něčím, co nás ještě ani nenapadlo?
Jak? A podle jakých konkrétních příkladů, prosím.
Vyšlo v MFDnes
Wildersův proces je útokem na principy západní justice ne ani tak v tom, zač je souzen, nýbrž hlavně v tom, že žalobu na něho nepodává státní prokuratura. Ta sama žalobu podat odmítla, s argumentem, že jeho výroky byly součástí legitimní politické debaty. Žalují ho přímo soudci, kteří mu navíc zmítnutím několika svědků znemožnili účinnou obhajobu. Technicky se tím dopouštějí perverze ústavy a nastavují evropskému soudnictví (staro)novu cestu, na níž se nesoudí podle zákona a ústavy nýbrž podle ideologického přesvědčení.
Podobnou ukázkou byl nedávný proces v Británii, v němž soudce zprostil viny skupinu vandalů, která zdevastovala jednu továrnu a k činu i úmyslu se hrdě přiznala. Osvobozovací rozsudek hájil tím, že pachatelé byli oprávněně rozhořčeni, že továrna prodává výrobky do Izraele, známého to utlačovatele palestinského lidu.
Mezitím na „wildersovské téma“ – a podobně neústavně – probíhá podobný proces v Rakousku. Tam se politoložka Elisabeth Sabaditsch-Wolff o stíhání za „vzbuzování nenávisti vůči náboženské skupině“ a „urážku náboženství“ dověděla ne od soudu, nýbrž z médií a jejímu právníkovi prokuratura dlouho zdržovala informace, proti čemu konkrétně ji má hájit. Měla to ale spáchat loni v přednášce „Islamizace Evropy“, v níž přednesla ze svého mnohaletého pobytu v islámských zemích důkladně dokumentované příklady fungování islámského práva šariá v praxi: Deklasování žen, násilí vůči nim, vražd „ze cti“, perzekuce jinověrců, kruté středověké tresty za drobné přečiny nebo za odklon od islámu. Dokumentovala, jak šariá proniká do práva evropského natolik, že už v některých zemích de facto platí souběžně se zákony evropskými.
Paní Sabadisch-Wolff trvá na tom, že nenapadá muslimy a dokonce ani islám jako náboženství, nýbrž se snaží Evropu bránit před „islámem politickým“, jehož představitelé se netají tím, že chtějí zlikvidovat sekulární demokracii a nahradit ji totalitním režimem. Hovořila prý jako „klasický konzervativní libertarián“ za lidskoprávní organizaci Pax Europa, která důsledně odmítá přijímat extrémisty pravé i levé. „Nehájím sama sebe,“ vysvětlila, „dělám to za miliony lidí na Západě, jimž záleží na svobodě, svobodě slova, lidských právech.“
Podobných procesů můžeme čekat víc. Spravedlnost milujícím muslimům, jako jsou ti naši husitští, to poskytne příležitost bránit spolu s ostatními svobodu i pro ten svůj laskavý islám před tím nelaskavým. Vysvětlit, jak zlepší život lidstva. Spravedlností pro všechny? Laskavostí k bližnímu? Ekonomickou prosperitou? Svobodou projevu, vyznání a bádání? Úctou a láskou k životu? Učenější vědou a krásnějším uměním? Větší tvořivostí? Menší korupcí? Smyslem pro humor? Viditelnou ženskou krásou? Všeobecně veselejší náladou? Nebo něčím, co nás ještě ani nenapadlo?
Jak? A podle jakých konkrétních příkladů, prosím.
Vyšlo v MFDnes