Náboženský fundamentalimus je největší nepřítel lidstva. Píše Michael Baigent, známý jako spoluautor historických bestsellerů o Ježíšovi a jeho potomcích a o rytířském řádu Templářů. Je odborníkem na srovnávací religionistiku a má toho náboženství nastudováno dost na to, abychom jeho varování věnovali pozornost. Tentokrát si vzal k textové analýze poslední knihu Nového zákona Zjevení Jana z Patmosu, též zvané Apokalypsa (jehož text Baigent označuje za „zapeklitý a zrádný“), ale hlavně pak její vliv a výklady současných fundamentalistických křesťanů, především v Americe. Vyslovuje podezření, že těmito výklady, které počítají s gigantickou bitvou o Izrael, se řídí i značná část americké politické elity. Tedy nejen že s tou bitvou počítá, ale chtěla by ji i urychlit a pokládá se v tom za nástroj Kristův. Demokracii pokládá za kacířství. Zaručeným (neboť prorokovaným) výsledkem bitvy je Kristovo vítězství nad celým světem a zánik všeho antikřesťanského. Toto je hlavní důvod, proč američtí fundamentální křesťané podporují Izrael. On se totiž s poznáním, že Ježíš je jeho mesiáš, obrátí na křesťanství. Poražený Islám zanikne. Této konečné bitvě se říká Armagedon, podle izraelského kopce zvaného Har Megido, kde se má bitva odehrát.

Než nad těmito obavami mávneme rukou jako nad paranoidním výplodem senzacechtivého a komerčně zaměřeného autora, připomeňme si s ním, co to vlastně ten Armageddon je. Úvodním vysvětlením také začíná Baigentova kniha Racing Towards Armageddon (Závody k Armagedonu, HarperCollins 2009), s podtitulem The Three Great Religions and the Plot to End the World (Tři velká náboženství a spiknutí na ukončení světa).

Har Megido je kopec uprostřed Izraele, v němž archeologie našla pozůstatky civilizací jdoucí zpět až do 7. tisíciletí př.n.l. Zde vypukne konec světa otevřením svitku se sedmi pečetěmi. S každou pečetí se na lidstvo vyhrnou nové a nové hrůzy a katastrofy a falešný prorok Antikrist, též zvaný bestie, povede satanskou armádu proti dítkům Božím. Poslední bitvu na Megidu vyhraje z nebe sestoupivší bojovník na bílém koni, obvykle vykládaný jako Kristus ve svém druhém příchodu na zem. Ten se svou „nebeskou armádou“ zaplaví zemi všelijakými masakry a přírodními katastrofami, v nichž „satanská vojska“ zahynou jeho neúprosným mečem a jejich velitel bude uškvařen ve vařící síře.

Této impozantně psané poeticky surreální a nepochybně symbolicky míněné fantazii doslovně věří 59 procent Američanů. Ladí i s vírou některých muslimů v příchod islámského spasitele Mahdiho, který s pomocí Ježíšovou porazí démonická vojska Džalála, islámskou obdobu satanského vůdce. Akorát že v této verzi všichni spravedliví přestoupí na islám, který bude vládnout světu z Jeruzaléma. Nějakým hromadným vražděním se mezitím vyřeší teologický spor mezi muslimy sunitským a šiítskými. A pak už budou povražděni všichni Židé a ti křesťané, kteří nebudou chtít přestoupit na islám. Bude nastolen celosvětový kalifát a všechny technologie Ameriky a Evropy přejdou do rukou muslimů. Fantazie muslimských apokalyptiků je ještě pestřejší. Egyptský autor Muhammad Daud ve svých bestsellerech fantazíruje, jak Mahdi vypouští na Izrael jadernou bombu – která však pozabíjí všechny židy a vyhne se muslimům, protože Alláh nad nimi svým větrem radioaktivitu odvane směrem k Židům
.
Židovští fundamentalisté počítají s tím, že bitvu vyhrají oni – bez boje. Mesiáš prostě přijde, postaví Solomonův Chrám, z něhož celému světu povládne víra židovská. Bez boje, to znamená v nejhorším případě to, že nebudu bojovat oni, protože to za ně jako vždy z vůle Boží vybojují jejich vlažněji věřící spoluobčané. Předzvěstí přicházejícího mesiáše už byl nedávný výskyt téměř (jen s několika bílými chloupky) dokonale červené jalovice, jejíž zrození hebrejská bible předvídá jako znamení příchodu mesiáše. Vtipálci v restauračním podnikání nelenili a „Červená jalovice“ se stala nejpopulárnějším steakhousem v Jeruzalémě.

Že by se tyto tři verze mohly kdy dohodnout na nějakém míru, je těžko představitelné. Vzhledem k tomu, že jejich počty sílí (a vzhledem ke zbraním, jaké dnes mají k dispozici), ženou svět společně do záhuby. Žádná strana, upozorňuje Baigent (a zdůrazňuje to hlavně u Janova Zjevení), neponechává prostor pro soucit, odpouštění, tvůrčí svobodu myšlení. Všechny nás chtějí vrátit do dob temna, v nichž (slovy Baigentovými) „slepá víra byla důležitější než prozíravé objevy, dogmatismus byl ceněn víc než tolerance a falešné bylo důležitější než pravdivé“.

Baigent pak stránku po stránce cituje bojová kázání amerických kazatelů jako: „Tentokrát Ježíš nebude beránkem Božím, ale Lvem Judejským, který rozdupe své nepřátele až se jeho oděv zbrotí jejich krví.“ Cituje četné příklady jejich odhodlání vnést pravé křesťanství do americké politiky. A táže se, kolik amerických politiků se ideou Armagedonu už řídí. Jejich alianci s Izraelem vnímá jako pokrytectví, jehož konečným „prorockým“ cílem je obrácení Židů na křesťanství a zánik judaismu, včetně fyzické smrti těch Židů, kteří nekonvertují.

Důkazy nachází v tuctech knih těchto amerických kazatelů. Jako tento od Hal Lindseyho: „Velmi mnoho přežívajících Nežidů i Židů vloží svou důvěru v pravého Mesiáše, Ježíše Krista, který nastolí věčné Království a provede duchovní obrácení Izraele. Židé budou ohromeni mocí Ježíšovou a spatří jméno svého pravého Boha a mesiáše Ježíše Krista.“ Dramatičtěji a pompézněji fantazíruje John Hagee: „Bez varování se Ježíš Kristus zjeví v nebesích a zadští oslnivým světlem. Po celé zemi puknou hroby, jak jejich obyvatelé vzletnou k nebesům.“ Jak doslovně biblické texty berou, dává John Hagee najevo i ve své výkladu nebes jako „obrovské nemovitosti“ (zřejmě plné realitních agentů), neboť jak pravil Ježíš, „v domě mého otce je mnoho komnat“.

A tak apokalyptičtí křesťané financují v Izraeli ty nejfanatičtější ultraortodoxní sekty, které za ně „osvobodí“ Chrámovou horu občasnými demonstračními průvody ve starojudejských kněžských hábitech se slovy: „Naše úsilí neskončí, dokud islámská nemravnost na Chrámové hře neskončí a jejich okupace tohoto nejsvatějšího místa Božího a lidu Izraele a celého světa se neodstraní.“

Baigent připomíná událost z dobytí Jeruzaléma v roce 1967, kdy jeden rabín přišel za velitelem izraelských jednotek obsazujících Chrámovou horu, s těmito slovy:

„Generále, teď máme jedinečnou příležitost mešity vyhodit do povětří a máme navždy pokoj.“

Na to mu generál odpověděl:

„Rabíne, vy odtud okamžitě vypadnete, nebo vás odvedu do vězení.“

Je sice možné tyto rabíny podezírat, že na americké křesťany jen hrají divadlo, aby z nich mámili peníze, ale spoléhat na to by mohlo být riskantní. Několik pokusů o explozi mešit na Chrámové hoře izraelská policie zmařila a bdí nad nimi dál.


Máme se ale zřejmě všichni na co jeden od druhého těšit. Jak to dopadne, můžeme hádat do skonání světa. Jedna maličkost, na kterou Baigent zapomněl, jsou počty. Apokalyptických Židů je pár desítek tisíc. Apokalyptických křesťanů pár milionů. Apokalyptických muslimů pár set milionů.

Ale třeba nás ještě před zničením světa stihnou zachránit Čínané, jejichž existenci (a existenci všech ostatních) apokalyptické vnímání světa vůbec nebere na vědomí.

Psáno pro www.ceskapozice.cz