Není to tak dávno, co tu existovala jakási strana důchodců bojující za jakési životní jistoty. Dnes je k nedohledání. Škoda, protože důchodců v proporci k ostatní populaci přibývá a bude přibývat dál. Přestaňme jim ostatně říkat důchodci, protože dnes už ani není jisté, jak dlouho ještě budou pobírat nějaký důchod. Takže senioři.

Jejich zájmy se žádná strana nebude moci zabývat, prostě proto, že na to nebude mít. Budou se tedy za ně muset rvát sami. Aby mohli uspět, musí přestat bažit po životních jistotách, protože žádné životní jistoty neexistují. Museli by přijít s programem, který by jim pomohl tím, že pomůže všem ostatním, včetně státu, čímž rozumějme včetně zkorumpovaných politiků, byrokratů a kmotrů.

Jak by takový program fungoval, vymyslelo v Británii seniorské hnutí pod názvem „Patriotic Retirement Plan“, což by se nejspíš přeložilo jako „vlastenecký plán odchodu ze zaměstnání“. Není to sice politická strana, jen takové volné hnutí internetových vtipálků, ale jeho politický program přichází pět minut před dvanáctou. Vychází z toho, že zachraňuje-li stát banky před krachem subvencemi z kapes daňových poplatníků, nepomáhá tím nikomu a ničemu kromě bank a bankéřů, kteří to utratí na vysokých prémiích svých manažerů, jak se ukázalo v Británii v uplynulých dvou letech.

Plán se sice vztahuje na Británii, ale mohl by se snadno uplatnit celoevropsky a bleskurychle zachránit Evropu před hrozícím krachem. Probíhal by přibližně takto:

Propustit ze zaměstnání všechny osoby starší 50 let a dát jim (ne bankám) každému nezdanitelné odstupné milion liber (v jiných zemích ekvivalentní částku v tamních měnách, v korunách by to bylo 30 milionů). Výměnou za to by byli na zbytek života vyřazeni ze zaměstnání a směli by být ekonomicky činní jen jako nezávislí živnostníci, podnikatelé nebo instruktoři mládeže, které by tím uvolnili pracovní místa. Peníze by museli ponechat ve své vlastní zemi (žádné finanční ráje), uložit v místních bankách a investovat do místních projektů. Toto jedno mávnutí proutkem by vyřešilo bankovní krizi, nezaměstnanost a podnikatelské investice.

Dejme tomu tři roky by každý z nich musel nakupovat důležité základní zboží lokální provenience, pokud existuje, místo konkurenčního zboží odjinud (elektronicky snadno kontrolovatelné, nákup konkurujícího zboží cizí provenience automaticky znevýhodněn pokutou nebo přirážkou). Toto druhé mávnutí proutkem by oživilo lokální ekonomiky, rozšířilo domácí výrobu, posílilo zaměstnanost a masivně obohatilo stát vyšším výběrem daní bez zvýšení daňové sazby.

Všechny peníze, které by takto stát vybral, by musel použít na splacení všech dluhů (nebude je potřebovat na žádné sociální zabezpečení) a na modernizaci infrastruktury, čili další oživení ekonomiky. Kdyby tyto daně ještě nestačily, zavést povinnost utrácet měsíčně stanovené minimum za cigarety a alkohol.

Co by kdo ještě chtěl vymýšlet vlastenečtějšího?

S takovým programem by nějaký senior nemohl nevyhrát příští volby, neprovést kýženou reformu EU a nestát se gigantem celoevropského formátu a laureátem Nobelovy ceny za ekonomiku.

Vyšlo v MFDnes