Psychická choroba bigotnost

07. 01. 2012 | 09:58
Přečteno 8819 krát
Bigotnost je psychická choroba a antisemitismus je její nejvyhraněnější formou. Píše ve stoosmdesátistránkové psychologické eseji „Anti-Semitismus, a Disease of the Mind“ jeden z předních amerických psychiatrů Theodore Isaac Rubin, bývalý prezident Amerického institutu psychoanalýzy. V psychologické profesi se proslavil už od sedmdesátých let zkoumáním sebenenávisti jako kořene mnoha psychických poruch. Vychází z biblického maxima „milovat budeš svého bližního jako sebe sama“ a dokazuje na případu za případem, že sebenenávist a nedostatek sebeúcty je kořenem většiny chorobných projevů bigotnosti a nenávisti k druhým. Tedy i antisemitismu.

Klasifikuje je jako „psychiatrickou neorganickou patologickou maligní emoční chorobu“, kterou nelze odstranit bez důkladného chápání její „psychodynamiky“ (příčin, zdrojů, vzniku, projevů, následků, vývoje a stupňů onemocnění přes fázi neurotickou po psychotickou a psychopatickou), která v různých zemích a dobách „metastázuje“, čilí šíří se nákazou ven ze svého zdroje. Lidé trpící touto nemocí mohou být svému okolí smrtelně nebezpeční. Jako vyhraněný případ psychopatické bigotnosti uvádí Hitlera. Jeho ovládnutí a přetvoření německého národa v smrtící mašinérii vysvětluje podobným onemocněním velkého procenta Němců ve stejnou dobu. Jako prvotní zdroj identifikuje hromadnou ztrátu sebeúcty a sebevědomí, pocit ponížení, potřebu je kompensovat sebepovyšováním nad druhé, paranoiu a fobii před druhými a likvidaci druhých jako obranu před imaginární hrozbou vlastní likvidace druhými.

K jejímu diagnózování vymyslel klasifikaci „symbolová nemoc“ (symbol sickness), která se vztahuje na všechny případy chorobné bigotnosti, ale pomáhá i při diagnózování všech emočních onemocnění. Vypočítává psychologické komponenty, z nich bigotnost a specificky antisemitismus vyrůstají. Na úrovni neurotické jsou to mimo jiné úzkost, potlačený vztek, nízká sebeúcta a sebevědomí (low self-esteem), sebenejistota (insecurity) a z ní plynoucí pocit ohrožení. Ty se kombinují s obrannými prvky vyčleňování, sebevyloučení či odcizení (displacement and alienation), promítání vlastních problémů do druhých lidí (projection), racionalizace, odcizení, kompartmentalizace čili rozškatulkování reality do oddělených a nepropojených částí.

Používání symbolů je normální proces zjednodušování a klasifikování komunikace a vnímání reality. Symbolovou nemocí se stává, když se používaný symbol vzdálí od reality natolik, že začne představovat něco jiného. Tímto posunutým a odtaženým symbolem se pak realita filtruje tak, aby symbolu odpovídala. Všechno v realitě, co mu neodpovídá, se buď z vnímání cenzuruje nebo upravuje tak, aby nereálný symbol potvrzovalo. Mírná forma všech těchto neurotických prvků a posouvaní symbolů je přítomná ve všech lidech, nemocí se stává jejich zveličením a vzdálením symbolu do té míry, že s realitou ztratí souvislost.

Toto vzdálení, které Rubin nazývá „S.gap“ (mezera mezi symbolem a realitou), je počáteční stádium chorobné bigotnosti. Ta roste vzdalováním symbolu od reality do vlastní autonomie, až dosáhne stádia „minimální symbolové autonomie“, symbolizující zcela nový význam realitě vzdálený. Následuje „fragmentace“, čili odtržení autonomního symbolu od centrální mentální kontroly a logiky, vytvářející sebeklamy. Dalším stádiem je skreslení či překroucení skutečnosti (distortion) až do grotesknosti, v níž symbol může adoptovat protichůdné vlastnosti. Příklady v antisemitismu jsou představy Žida jako bohatství zbožnujícího kapitalisty, ale zároveň revolucionáře kapitalismus svrhávajícího. Zákeřného zbabělce, ale zároveň arogantního troufalce.

Symbol se tak stává obrazovkou, na kterou promítáme svoje vlastní vnitřní konflikty a sebenenávist a přesouváme je na někoho jiného, abstraktního, abychom je nemuseli sami v sobě řešit. Do té vložíme silnou „emoční investici“, která symbolu dává velkou důležitost, idealizuje si jej a přeměňuje jej ve „stereotyp“, který se upevňuje nacházením podpory v okolí, přebíráním zavedených předsudků a z kontextu vyňatých nebo vymyšlených důkazů. Těmi stereotyp přechází do dalšího stupně „obsese, nakažlivosti a sugestibility“, jimiž se posiluje a posouvá za hranici snadného návratu, protože ztrácíme schopnost naslouchat argumentům a objektivně zvažovat informace. Ty naopak bereme jako potvrzení jejich pravdivosti. Ve stylu: Když se mě někdo snaží něco vyvrátit, je to jen důkaz, že je součástí nějakého spiknutí. V této chvíli se stáváme snadno zmanipulovatelní někým, kdo nám stereotyp potvrzuje a dává nám náhražku sebeúcty tím, že nás přijímá do svého společenství podobně cítících a vzájemně se ujišťujících. Tak vznikají organizovaná totalitní hnutí. Jak roste jejich početní síla, tak roste i naše přesvědčení o pravdivosti naší vize nenáviděného symbolu a potřeba jej zničit, než zničí on nás. Neuróza se změní v psychózu, jejímž důležitým aspektem je ztráta soudnosti, soucitu a svědomí, kompenzovaná megalomanií.

Zde pak přebírají řídící úlohu další aspekty jako „přehnané a nutkavé hierarchické úsilí“, v němž sami sebe posouváme nahoru na pomyslném hodnotovém žebříčku. Následuje „konformita a závislost“ na autoritě, dogmatu, skupinové filozofii a potřeba stále většího sebeklamu. Silnou úlohu hraje další prvek „závist“, která může vést až k útoku a okrádání osob, na než se nás symbol vztahuje. Přes další fáze „znecitlivění, odlidštění a odosobnění“ až do „nevědomí“, že konáme něco nespravedlivého či nemorálního. Lidé trpící symbolovou nemocí to nevědí a pokládají svůj stav za normální a normativní. Pak už stačí trocha „vzteku a intenzity“ a jde se spravedlivě vraždit.

Tyto prvky jsou poznatelné v každé chorobné bigotnosti a Rubin je ve své eseji rozvádí do detailních až dramatických aspektů. U západního antisemitismu konkrétně pak navíc objevuje ještě dva pozoruhodné prvky, které mnohé překvapí a budou se na první pohled zdát přitažené za vlasy. Jedním je potlačovaná (a nevědomá) nenávist vůči Kristovi za to, že nedokážeme žít podle příkazů a příkladů, které na nás nakládá. Objevil ji už Nietsche. Vědomí či podvědomí, že Kristus vzešel ze Židů, pak přesměruje naši nenávist z Krista (na něhož si troufat nesmíme) na Židy jako obětní kozly. Jinými slovy (a podle biblického obrazu) na ně naložíme svoje hříchy a vyženeme je do pouště. Tím, připomíná Rubin, se nesnaží kritizovat křesťanství, nýbrž jeho neurotický výklad, zastírající křesťanské kvality odpouštění, soucitu a lásky k bližnímu.

Druhý prvek je sexuální a jeho pochopení bude od nás vyžadovat velkou hloubku sebechápání. Rubin mu říká „homosexuální panika“. Vychází ze statistického zjištění, že téměř každý prožil chvilky sexuálního zmatení, ať už ve snech nebo letmé atrakci k osobě téhož pohlaví. U některých lidí to vyváří paniku a obavy, zda nemají homosexuální sklony. Takoví panikáři, připomíná Rubin, jsou často, z vlastní nejistoty, největšími homofoby. Jako historický příklad uvádí nacistickou perzekuci homosexuálů, která byla výsledkem homosexuálních sklonů mnoha nacistů a Hitlerova masakru velitelů SA, kteří byli praktikujcí homosexuálové. Pochopitelné a často viditelné. Jak to ale souvisí s antisemitismem?

Člověk postižený symbolovou chorobou antisemitismu si do svého symbolu Žida promítl všechny slabosti (soucit, svědomí, nebojovnost, kompromis, atd.), které vnímá jako zženštilé. Protože je nenávidí v sobě, potlačuje je a pěstuje si místo nich přehnané vlastnosti mužství jako sílu, bezcitnost, kázeň a krutost. Těmi pak ve svém symbolu Žida drtí svoje vlastní ženství.

A jak chorobnou bigotnost léčit? V jejích vrcholných fázích těžko – Hitler se dal vyléčit už jen porážkou ve válce. V počátečních a mezičlánkových fázích účinkuje motivace k užitečnému tvoření, které nám posiluje sebeúctu a sebevědomí a osvobozuje nás od strachu z porážky, z pocitu ponížení a potřeby se mstít. (Tak, připomíná Rubin, se po druhé světové válce léčilo Německo). Informovaností o faktech, kde začíná skreslování informací. Navracení k realitě pokaždé, když se jí naše symboly vzdalují. Vzděláváním o jiných ideových systémech a kulturách a jejich výsledcích. Odpouštěním, sebeodpouštěním a napravováním křivd. Pěstováním židovsko-křesťanského svědomí, soucitu, humanismu. Otevřeností k jiným idejím než jsou naše, se sebejistotou, že je dokážeme zvládnout a že nás proto neohrožují a s vědomím, že člověk mentálně, emočně a morálně roste a učí se ne jen potvrzováním vlastních idejí, nýbrž i konfrontací s jinými, které jej nutí k tvořivému myšlení a produktivnímu životu.

Psáno pro www.ceskapozice.cz

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy