Český národ je požehnaný mezi národy, neboť z něho vzchází nový Spasitel. Spasitel křesťanství, církve, národa a demokracie. Musí být přinejmenším znovuzrozením bratra syna Božího, jehož Otčím jej k nám musel seslat, aby zde vysvětlil, co je hřích a co znamená pojem „bez hříchu“. Jak jinak by mohl vědět se stoprocentní jistotou přesahující víru, že na rozdíl od všelijakých hříšných Mojžíšů, Šalamounů a Davidů, kteří se jako my všichni „pohybovali po sinusoidě“, byl Bohočlověk Ježíš jedinou bytostí zcela bez hříchu?

Získal k tomu zjevně od Otčíma český Spasitel i pravomoc měnit Jeho zákony a zrušit (pro začátek) Přikázání nevyslovovat falešná obvinění. To mu dovolilo nařknout katolického preláta Tomáše Halíka z podvodného přisvojování kněžského vysvěcení a podvodného profesorství, za což necítí potřebu se omluvit ani poté, co jej ze lži usvědčila i jeho vlastní církev. Ta sama zřejmě jeho otčímské poslání na Zemi přijímá, jinak by jej za takový přestupek vůči Desateru v nejlepším případě pokárala, v nejhorším na něho podala žalobu za nactiutrhání. Na to si však netroufl ani sám pomlouvaný prelát a místo toho Spasitele uposlechl a zařadil na jeho výzvu do své liturgie protiďábelskou modlitbu, aby Spasiteli dokázal, že věru není ďábel, za něhož jej Spasitel pokládal.

Téměř (nebo že by přece jen zcela?) bezhříšný a svým božským posláním sebejistý český Spasitel Petr Hájek zatím vykonává jen funkci světskou, pouhého prezidentského vicekancléře. Nepochybně mu však brzy připadne i funkce církevní, jakmile celou církev pročistí od kacířů, ekumenistů, bludařů, modernistů, relativistů, falešnověrců, ďáblistů, zednářistů a kýčových daljalámistů, kteří „rozřeďují a relativizují církevní nauku“ a nad nimiž mu Otčím dal pravomoc vyslovovat rozsudek a rozhodovat, který z nich má či nemá právo církev zastupovat. To jsou, rozumějme, ti v církvi, kteří se bludně domnívají, že místo náboženských válek a perzekucí by bylo rozumné a demokratické tu a tam poklábosit i s lidmi věřícími v Boží tvoření jen trošičku jinak než náš Spasitel uznává za správné. Nebo chraňpánbůh i s lidmi nevěřícími. Či dokonce se naučit vycházet nejen s hříšnými politiky, ale i ďábelskými médii, která „se děsí katolické církve ze ztráty svého vlivu“ a proto „lžou, lžou, lžou, ďábel lže, lže, lže“, aby tím „stírala rozdíl mezi pravými a falešnými náboženstvími“, stala se „mediokracií“, vytěsnila „to, čemu se říkalo demokracie“ a „vyobcovala ze společnosti ostatní“, útočila na naši „prvotní signální soustavu“ a hrála na „naše iracionální emoce a instinkty“.

Propadla tomuto kacířství tolerance a vstřícnosti už téměř celá oficiální církev od papeže Jana XXIII a hrozí jí splynutí či rozplynutí v „ekumenických kompromisech“, které by mohly způsobit i „ztrátu národní identity“. Ekumenismus se proto nesmí ponechávat „jen teologickým jednáním mezi vedoucími představiteli církví“, neboť to by vedlo k „rozplynutí národů v EU“. Vyzývá český Spasitel věřící lid – v klasické tradici spíš husitské než katolické – ke vzpouře proti církevní hierarchii, k návratu k „po staletí tradičně ověřené víře“ a opětnému zatracení „kacířů a bludařů“? Vyzývá i všechny ostatní k nějaké lidové vzpouře proti demokracii hrdým přiznáním, že k žádným volbám už nepůjde, protože „je lhostejné, koho volíte, zbytečné jako za bolševika“ a dokonce i „kontraproduktivní“?

Chystá se nám, svým téměř čarodějnickým vlivem na prezidenta a na skupinku obdivovatelů pokládající se za skutečnou konzervativní pravici, vytvořit nějaký nový ráj na zemi, který svou božskou dokonalostí překoná všechna dobra demokracie a uchrání nás všech zel, jaká všechny takové utopické experimenty přinášejí?

Vychvalme ho za to do nebe. Třeba tam zůstane.

Psáno pro www.ceskapozice.cz