Češi jsou národ neveselý až truchlivý. Kromě zasmušilosti a neúsměvnosti, které zaznamenáte po příletu třeba z Anglie nebo Itálie, a nedostatku smíchu v politice, obchodech a na ulicích, vás do očí praští černota oblékání. Černé kabáty, černé čepice a šály, černé bundy, svetry, kalhoty a boty – na třech čtvrtinách lidí.

Nejčernější ostudou Prahy jsou uhlířské mundúry pražských policistů, které v eleganci historického města působí jako pěst do oka a modřina pod okem. Okrádají policisty o důstojnost, sebevědomí a respekt a dělají z nich mrzouty, kteří se pak z frustrace nad svým vzhledem potřebují prát třeba s Johnem Bokem. Jak je možné, že se proti ohavnému vzezření nebouří a neodmítají je nosit? Praho, styď se a dej svým policistům slušně ušité sako, do puků vyžehlené kalhoty a do leskla vypucované kožené boty. Koukni se, jak fešácky policisté vypadají třeba už v sousedním Německu a Rakousku, o Francii a Itálii nemluvě. To se to jejich spoluobčanům vesele dodržují zákony.

Čeští podnikatelé, sotva odrostlí fialovým sakům a bílým ponožkám, chodí na jednání i za bílého dne v pohřebně černých oblecích, nemohou-li už přijít v černém tričku a černých džínách. Znám několik podnikatelů, kteří nevlastní oblek, vlastně ani sako, jiné barvy než černé. Podnikatelky, právničky, sekretářky jakbysmet. Dokonce i učitelky, proboha. Nemluvě o šmudlech umělcích a novinářích. Černota, kam dohlédnete. Zda je to jen sezónní nebo trvalý výraz celonárodní blbé nálady, se ukáže na jaře, kdy snad pražské ulice zase zajiskří a prosvitnou krátkými sukněmi dlouhonohých Češek.

Do té doby si na sebe dejte něco barevnějšího (nemáte-li, v sekáči to dostanete za dvacku) a jděte s tou svou blbou náladou do St. Tropez. Máte je už v Praze dvě. Jednou je véritable francouzská pâtisserie (jste tu na Azurovém pobřeží, tak jí neříkejte cukrárna) v pasáži U Nováků, druhou nově otevřená provensálská restaurace v Týnské uličce. Zas trocha jídla místo politiky.

V patisserii (třeba se to do češtiny ujme, jako pizzerie) máte kromě jedné z nejlepších pražských káv výběr asi dvacítky podomácku připravovaných, elegantně tvarovaných a pestrobarevných koláčků, dortíčků a keksíčků, z mandlí, ořechů, pomerančů, jahod, meruněk, hrušek, čokolády, tvarohu, pudinkového krému. Majitelkou je elegantní Francouzka švitořící šarmantní češtinou, ale chcete-li si na ní vyzkoušet svých deset francouzských slov, vysloužíte si od ní dvojnásobný úsměv.

V restauraci St. Tropez se konečně dozvíte, co je pravá provensálská bouillabaisse. Přehršle mušliček, pár chobotniček a několik ozdobných krabů. A batalion ryb. Středomořských, žádní lososi. Základem je šeredka zvaná rascasse čili ropušnice, úhoř a nejmíň dvě další ryby. Čím škaredší, tím autentičtější. Zde jsem jich napočítal pět. Vařené do husta s cibulí, celerem, česnekem, rajčaty, fenyklem, pomerančovou kůrou, petrželkou, tymiánem, bobkovým listem, šafránem a bílým vínem. Pomalu, dlouho, na mírném ohni, jak taky přikazuje jméno. S majonézovitou pepřovitě šafránovou omáčičkou zvanou rouille. Ale na to musíte dát dohromady předem partu alespoň deseti, pro míň se to dělat nedá.

Vyšlo v MFDnes