Stále se vám občas nějaký ten euronadšenec snaží tvrdit, že EU má menší byrokracii než průměrné evropské hlavní město? Na mě to ještě o minulých vánocích zkoušel jeden německý známý, který jako synek euroúředníka vystudoval privilegované eurogymnásium vyhrazené pro děti euroúředníků. To bylo před nějakými pětadvaceti lety. On tomuto klišé opravdu dodnes věří a vůbec se mě nesnažil obelhat. Ono se na těch eurogymnáziích za jeho studií vyučovalo. Musí to tedy být pravdivé. Jako Pythagorova věta. Snad se tam i s ní vyučuje dodnes.

Tehdy to ještě jakž takž pravdivé bylo. Kromě oficiálního bruselského aparátu, možná početně ještě někde na úrovni byrokracie londýnské nebo pařížské, existovala jen tři „quanga“ – též zvaná agentury. Quango byl tehdy čerstvě vymyšlený pojem sympaticky znějící jako nějaký právě objevený populární tanec z jižní polokoule v rytmu tanga s bubny bonga a sladkostí manga. Znamená ve zkratce „quasi non-governmental organisation“ čili organizace „téměř nevládní“. To „téměř“ spočívá v tom, že quango není oficiální součástí vládního aparátu, ale vládní politiku buď vykonává nebo připravuje, navrhuje a diktuje. A vláda je platí. Z našich peněz. Je to méně nápadné, úředníci jsou anonymní a když něco vyloženě zbabrají, vláda si nad tím umyje ruce, svede to na někoho bezejmenného, nechá to vyšumět a nikomu se nic nestane.

Není divu, že quanga zapustila kořeny a dala se do bujného košatění. Ze tří quang z roku 1990 jich do konce století vyrašilo dvacet a do dneška dvaapadesát. Nejvíc v posledních dvou letech, čirou náhodou v hospodářské krizi. Čím víc strádáme, tím víc potřebujeme úředníků, aby to naše strádání efektivně řídili a regulovali. Za ty dva roky se jejich rozpočet zvýšil o třetinu. Posedávají nejen v Bruselu, ale porůznu i v různých evropských městech, často provinčních a nenápadných. Letos nás vyjdou na 2,64 miliard eur. Z českých daní do nich teče přibližně 30 milionů eur, což je asi desetina toho, co dává Itálie a desetinásobek příspěvku litevského. Nejvíc – téměř půl miliardy – dávají Němci.

Úspěšné polapení doktora Ratha při „poškozování zájmů EU“ nepochybně přispěje k obhajování jejich existence. Kdyby existovala jen ta evropská agentura na chytání švindlířů a korupčníků (a kdyby se jí dařilo je chytat i v samotných řadách bruselských), zaplať pánbůh za ni, aspoň si díky ní občas platíme něco napínavého a zábavného.

Jenže ona se ta quanga zabývají všemožnými prokazatelnými nezbytnostmi a blahodárnostmi. Od životního prostředí, přes drogy, podnikové řízení a zaměstnanecké vztahy, bezpečnost práce, kontrolu potravin a léků, ekonomické a sociální potřeby lidu, decentralizaci, finanční dozor, regionální rozvoj, bezpečnost a obranu, jednotlivá průmyslová odvětví, zemědělství, hygienu, lidská práva, pohlavní rovnoprávnost, rozvíjení řemeslných dovedností, zlepšování životních a pracovních podmínek, bezpečnost dopravy železniční, silniční, letecké a námořní (na každou je zvláštní quango), bezpečnost informací, zabezpečení elektronické komunikace, koordinaci regulace energetiky, harmonizaci vnitřního trhu, zdravotní prevenci, regulaci rybolovu, audiovizuální výuku, registraci a standardizaci výrobků, koordinaci ostrahy hranic, koordinaci imigrace – po úřady s bizarními názvy jako „Agentura pro operační management rozsáhlých systémů IT v oblasti svobody, bezpečnosti a justice“ nebo „Komunitní úřad pro rostlinnou rozličnost“ („Community Plant Variety Office“) vydávající licence na sázení rostlin, či „Komise pro systémová rizika“ („Systemic Risk Board“).

Jejich oficiálně vyhlášeným účelem je vytvářet úspory odstraňováním národních odlišností v implementaci (toto slovo se k nám dostalo od nich) evropských regulací, sjednocováním a harmonizací (další slovo od nich) postupů, technických standardů a technologií. Aby jim žádná neimplementace a disharmonie neunikla, tuplují a suplují práci jedna druhé a podobným národním quangům zabývajícím se tímtéž v jednotlivých členských státech. Zaměstnávají na to asi deset tisíc talentovaných a činorodých odborníků, kteří volně přecházejí z quanga do průmyslu a obchodu, pak zase zpět do dalšího quanga a zpět do dalšího průmyslu, kde si všude nadělají kamarádšofty a vědí, komu tam či onde dohodit tu či onu zakázku. Jako třeba průzkum mediální informovanosti o sobě samé, který spřátelené rešeršní firmě zadala Evropská agentura pro životní prostředí za čtvrt milionu eur. Nebo „živá mapa Evropy“, kterou si od spřáteleného designérského zahradnictví nechala táž agentura na pět měsíců pokrýt fasádu spletí pěti tisíc rostlin na „oslavu biodiverzity a vertikálních zahrad“ za 300.000 eur.

A vytvářejí živnou půdu pro korupci s neustále se zvyšujícím rozpočtem EU, na příští rok plánovaným o dalších 6,8 procent. Na rozdíl od doktora Ratha to umějí tak, že je při tom nikdo nenachytá, třebaže auditní komise rok co rok už patnáct let nachází v účetnictví „nevysvětlené nesrovnalosti“. Na lokální frajírky jako Rath si dovedou posvítit, aby jim nefušovali do kšeftu, aniž si zjistili, koho k tomu potřebují v Bruselu připodmáznout, aby je nestíhal.

Psáno pro www.ceskapozice.cz