Ředitel Odboru azylové politiky Ministerstva vnitra Tomáš Haišman možná opravdu odchází z funkce na vlastní žádost, ale těžko se ubránit podezření, že jeho odchod byl ovlivněn předcházející kampaní kádrování, udavačství, cenzury a vyhazovů připomínající komunistické praktiky, jaké jsme doufali, že se už nevrátí. Vedl ji ultralevicový internetový Deník Referendum výpady jako „alibismus nejhrubšího zrna“, „nepřijatelné výroky“, „zásadní porušení povinností a nestrannosti státního úředníka“, „lže v xenofobních panelech po boku s islamofoby“, „lišácký český úředník má drzost“, „naši zemi řadí k těm, kdo se už nehlásí k hodnotám humanismu a solidarity, ale k nesnášenlivosti a nepřátelství vůči slabým” a „pohár trpělivosti přetekl“.

Ten pohár přetekl jistému Martinu Rozumkovi, řediteli neziskovky Organizace pro pomoc uprchlíkům. Tím přetečením bylo Haišmanovo sdělení, že migrace je ekonomická spíš než uprchlická a že středoevropské země V4 jsou „základním oponentem neomarxistických sociálních experimentů z pera Evropské komise, když jejím nápadům, jak přistupovat k migraci, oponují selským rozumem“.

Připusťme, že Rozumkovou logickou snahou musí být přísun co největšího počtu migrantů, aby mohl obhájit svoje živobytí. Můžeme tedy u něho chápat důvody osobní, existenční a ekonomické. Ty Tomáš Haišman svou resistencí ke kvótování „migračních toků“ (jak jim EU říká) nepochybně ohrožoval a musí tedy pryč. Pan Rozumek se samozřejmě pokusil své důvody zastřít povýšeneckým sarkasmem „zřejmě tedy podle něj v Sýrii válka není“, snažícím se Haišmana shodit na úroveň ignoranta. Na tu se však shazuje sám, když na rozdíl od Haišmana neví, že procento uprchlíků syrských v loňské a předloňské migrační vlně činí maximálně čtvrtinu, a to včetně Nesyřanů za Syřany se vydávajících, často s falešnými syrskými dokumenty. Ostatní jsou z tuctu různých zemí, od Nigérie a Čadu přes Súdán a Somálsko po Afghánistán, Pákistán a Bangladéš. Rovněž neví, že přibližně 80 procent migrantů jsou zdatní muži ve vojenském věku, mezi nimiž jsou – jak potvrzují evropské bezpečnostní služby – desetitisíce ostřílených džihádistů Islámského státu a podobných islámských radikálních skupin. Stejně tak neví, že téměř denně se objevují zprávy ze Západní Evropy o násilnostech migrantů (téměř výlučně muslimských) vůči ženám a účasti na teroristických útocích, nebo německé policejní statistiky, podle nichž jen v roce 2016 migranti spáchali 280.000 trestných činů. Rovněž neví, že EU stále odmítá chránit vnější hranice a nechává různé agentury, včetně známých neziskovek, přivážet ilegální migranty bez sebemenší kontroly až od Libyjského pobřeží po desetitisících. Dále také neví, že v Libyi a v Turecku rostou mnohamilionové fronty migrantů, s dalšími desítkami milionů na cestě, pro něž stále není stanoven žádný limit ani vytvořen systém kontroly kdo je kdo. Že pokud se nějaký limit co nejdříve nestanoví a nedodrží, výsledkem nemůže být nic jiného než totální kolaps evropské civilizace a její islámská kolonizace během jedné generace. A že tato kolonizace je už v plném proudu v několika západoevropských zemích.

Opravdu neví – nebo ze svých ekonomických důvodů záměrně zamlčuje? Při počtu kolika milionů kolonistů by byl ochoten připustit, že by to už stačilo – a stal se tak sám „xenofobem“, za jakého dnes šmahem označuje lidi pracně sledující průběh migrace a záměry islámských radikálů? A jestliže si „xenofobii“ nepřipustí při žádném počtu, kdy by ho mohlo napadnout, že by se mohl stát spoluviníkem evropské genocidy?

Ještě o několik stupňů tristnější je však „Výzva k odvolání ředitele Odboru azylové politiky Tomáše Haišmana z funkce,“ kterou se stejnými cenzorskými a udavačskými útoky na Haišmana adresovala ministrovi vnitra a v Deníku Referendum zveřejnila se svým podpisem paní Táňa Fischerová. Na úroveň politické nemravnosti ji povýšila tím, že ji zaštítila hlavičkou Helsinského výboru. Ten, jestli si ještě někdo pamatuje, vznikl za hluboké totality na obranu práv a svobod československých občanů, včetně svobody slova. Jeho zneužití k umlčování a perzekuci člověka, který s mimořádnou prozíravostí a vizí přicházejících nebezpečí konal pro tyto občanské svobody víc než kterýkoli český politik, svědčí o tom, jak hluboce některé vrstvy českých intelektuálů zabředly v komunistické totalitě, z níž se ani po téměř třech desetiletích nedokážou osvobodit.

Převzato z www.securitymagazin.cz