Postupuje pomalu, ale prostupuje hluboko. Roste pod povrchem běžného vnímání, kousek po kousku, hidžáb po hidžábu, halal restaurace po halal restauraci, obecní správa po obecní správě, starosta po starostovi. Všichni si na něj zvykají, jako ta příslovečná žába v pomalu ohřívané vodě, až zaživa uvařená.

Ale úplně nejúčinnější je džihád vlastnoruční, tedy takový, který vykonávají jeho oběti samy na sobě. Ten se daří nejlíp Británii. Nejlíp, protože nenápadně, neokázale a pod povrchem. A pod povrch prorůstá. Hádky kolem brexitu mu tři roky poskytovaly užitečnou clonu a posunuly ho mimo pozornost médií a veřejnosti. Místy to vypadalo, jako by se nic jiného než brexit nedělo.

A dělo se toho zatraceně hodně.

Boris Johnson byl obviněn z islamofobie za vtípek, že ženy v burce vypadají jako poštovní schránky, podala se na něho žaloba, navrhovalo se poslat ho na „přeškolování“ a chvíli se zdálo, že bude vyloučen z Konzervativní strany za porušení stranického kódu chování, a že na něho bude dokonce podána trestní žaloba. Byl nezávislou komisí oproštěn.

Ve chvíli, kdy už bylo jasné, že vyhraje volby na šéfa strany, zaprotestovalo „Konzervativní muslimské fórum“, které ústy svého předsedy, dlouholetého člena strany a držitele Řádu impéria za služby mezináboženskému dialogu Mohammeda Amina přirovnalo Johnsona k Hitlerovi a prohlásilo ho za tajtrlíka a nedostatečně morálního pro funkci premiéra. „Popularita není žádné kritérium,“ řekl Amin, „mnozí Němci taky vnímali Hitlera jako správnou volbu“. A pohrozil, že stane-li se Johnson premiérem, on a mnoho dalších muslimských členů ze strany vystoupí.

Mezitím muslimské organizace vyzvaly vládu k zákonnému přijetí takovéto definice islamofobie:

„Islamofobie má kořeny v rasismu a je typem rasismu, který útočí na projevy muslimství nebo pomyslného muslimství“.

Vláda definici zatím nepřijala a zkoumá, do jaké míry taková vágní definice může narušit existující i budoucí zákony týkající se bezpečnosti a kontraextrémismu. Na to muslimské organizace vyzvaly Konzervativní stranu k prověrce „islamofobie“ u členů. S tou souhlasili, nebo proti ní nic nenamítli, všichni konzervativní politici, parlamentní i lokální.

Vládou ani parlamentem neschválený zákon o islamofobii už však přijala Labouristická strana a přijímají ji obecní správy, včetně třeba oxfordské. Podle nich jsou trestné takovéto projevy „islamofobie“:

Vyslovovat nepravdivá, odlidšťující, démonizující nebo stereotypická prohlášení o muslimech jako jednotlivcích, nebo muslimech jako kolektivní skupině, například, ale ne výlučně, konspirační teorie o pronikání muslimů do politiky, vlády nebo jiných společenských institucí, mýty o muslimské identitě zahrnující jedinečný sklon k terorismu nebo o „muslimském přebírání moci“.

Obviňovat muslimy jako skupinu, nebo většinu muslimský zemí, z vymýšlení islamofobie, z etnických čistek nebo genocidy.

Obviňovat muslimské občany z větší loajality k nadnárodní islámské komunitě než k zemím svého občanství.

Používat symboly nebo zobrazení související s klasickou islamofobií.

Vinit muslimy kolektivně z odpovědnosti za činy jakéhokoli většinově muslimského státu.

Svou troškou do islamizačního mlýna přispívají:

Armáda, s trestním stíháním každého vojáka, který by se vysmíval nebo kritizoval reklamní náborový film ukazující britské muslimské vojáky modlící se čelem k zemi uprostřed bitvy.

Soudy vyplácející statisíce liber na obhajobu sexuálních pedofilních muslimských násilníků, zatímco jejich oběti zůstávají bez finanční pomoci.

Úřední rozhodnutí místních správ, že násilníci mají otcovská práva vůči dětem jimi znásilněných dívek.

Policie ztrácející vzorky DNA u osob podezřelých z terorismu.

Povolení práce na letišti osobám podezřelým z terorismu.

Televizní seriály zobrazující postavy napravené islámem (a žádným jiným náboženstvím) od zločinnosti.

Soukromá obrazárna Saatchi Gallery zakrývající „rouhačská“ díla pohoršující muslimské návštěvníky.

Studentská unie Salford University volící za předsedkyni somálskou studentku Zamzam Ibrahimovou doporučující „islámské převzetí moci“ a „zničení Izraele“.

Šéf labouristů Jeremy Corbyn posílající vyznání solidarity masové londýnské demonstraci na podporu Hamásu.

Britská policie školená o islámu a islamofobii radikálními islamisty skupiny MEND napojené na Muslimské bratrstvo, jejíž šéf schvaluje zabíjení britských vojáků.

Daňový úřad podporující daňovou úlevou více než 6 milionů liber ročně islamistické „charity“ pracující proti britské společnosti, včetně několika napojených na Hamás a Muslimské bratrstvo.

Více než 150 škol nařizujících hidžáby i u nejmenších děvčátek a přibývající počet škol bojících se hidžáby nezavádět, je-li na ně konán tlak, aby je zavedly.

Arcibiskup Canterburský kázající, jak „musíme vítat cizince v naší zemi, přizpůsobovat se jim a tak tvořit hlubší a bohatší způsob života“.

Londýnská veřejná doprava s inzeráty vyzývajícími k většímu udávání „projevů nenávisti“, obzvlášť „islamofobie“.

Pokračující organizované prznění tisíců anglických puberťaček muslimskými gangy i po několika stovkách odsouzených a uvězněných pachatelů – a uvěznění lidového antiislamizační hrdiny Tommyho Robinsona za to, že na ně upozorňuje veřejnost.

Vysoký policejní důstojník Mark Rowley přirovnávající Tommyho Robinsona k radikálnímu imámovi Anjemu Choudarymu, který propaguje ISIS a zavedení zákonů šaria v Británii.

Episkopální katedrála v Glasgowě začleňující do své bohoslužby čtení z Koránu jako „vstřícnost vůči muslimům“.

Učitelské odbory hlasující většinou pro petici vyzývající vládu, aby zrušila zákonné právo rodičů neposílat děti na výuku islámu.

Městská správa Edinburku vyzývající občany, aby hlasovali pro projekt nazvaný „město oproštěné od islamofobie“.

Trestní řízení proti Britům, kteří bojovali v řadách Kurdů proti ISIS, ale zatajování informací, zda a kolik bylo souzeno navrátilých bojovníků ISIS.

Totální zapomění islámským teroristou zavražděného vojáka Lee Rigbyho, se zamítnutím návrhu na pamětní desku (slovy místního labouristického poslance) že by to „nebylo užitečné, neboť by to mohlo přitahovat nežádoucí zájem extrémistů“.

Fotbalová asociace rušící tradiční oslavu šampaňským po vítězném utkání a nahrazující je nealkoholickým nápojem, aby neurážela muslimské hráče.

Londýnská módní přehlídka nejrychleji rostoucí módy islámské „cudnosti“ s více než 40 designéry prezentujícími islámskou ženskou módu, včetně od hlavy k patě pokrývajících plavek „burkini“.

Amatérská plavecká asociace měnící pravidla plaveckého oděvu tak, aby umožnila muslimkám se plaveckého sportu účastnit.

Dívčí genitální mrzačení zjištěné státním zdravotnictvím dosahující přes 5 000 ročně a netrestáno, třebaže je protizákonné.

Deník Guardian brojící proti „mýtu Eurabie, který vytvořil anti-islámskou ideologii pravicových islamofobů,“ jimž se daří přesvědčit „masivní počty Evropanů“, že s islámem je nějaký problém a „jejichž myšlenky vedou k masakrům muslimů“.

Mluvčí regionální policie West Midlands prohlašující, že rodiče provádějící na svých dcerách genitální mrzačení, by neměli být stíháni, protože „by to asi sotva pomohlo postiženým dětem“.

Stovka šariátských soudů působících mimo britský právní systém.

Teresa Mayová doporučující, aby se teroristické útoky nepojmenovávaly „islámský terorismus“, nýbrž „perverze velkolepé víry“.

Šéf vzdělávací kanceláře anglikánské církve prosazující, aby se britské děti učily o islámu a aby křesťanským rodičům nebylo dovoleno děti na výuku neposílat.

Británie má nevětší počet (35 000) „islámských fanatiků“, podle zjištění koordinátora EU pro kontraterorismus Gillese de Kerchovea.

Islámské bankovnictví v Británii dosahuje ročního objemu 3,8 milirad liber.

Džihádsistická propaganda získává v Británii víc kliknutí než v kterékoli jiné evropské zemi a internetové sítě ji nevymazávají.

Jméno Mohamed včetně svých jinak psaných variant je od roku 2016 nejčastějším jménem novorozenců v Anglii a Walesu.

Statistiky zveřejněné křesťanskou organizací Barnabas Fund (která už pár desetiletí monitoruje perzekuci křesťanů v islámských a komunistických zemích), ukazují na systematickou diskriminaci křesťanských azylantů oproti muslimským. V roce 2017 Británie udělila azyl 4 850 uprchlíkům ze Sýrie, z toho jen 11 křesťanům.

Dvěma Iráncům (muži a ženě), kteří přestoupili z islámu na křesťanství a prchli před trestem smrti, Ministerstvo vnitra na žádost o azyl vysvětlující, že konvertovali, protože v křesťanství nalezli mírové náboženství, odpovědělo ocitováním několika drsných biblických pasáží dokazujících, že i Bible „je plná obrazů pomsty, destrukce, smrti a násilí“. A že tudíž „tyto příklady jsou nekonsistentní s vaším tvrzením, že jste konvertovali na křesťanství proto, že jste v něm našli mírové náboženství, oproti islámu, který také obsahuje násilí, zuřivost a pomstu.“ A ještě taky: „Tvrdíte, že Ježíš je váš zachránce, ale zároveň se obáváte, že vás nedokáže zachránit před íránským režimem. To dokazuje, že nejste o své víře zcela přesvědčeni a vaše víra v Ježíše je polovičatá.“

Britské univerzity pořádají ročně přes stovku přednášek islámských extrémistů, včetně bývalých vězňů Guantanama, sděluje Henry Jackson Society.

Kostel All Saints v Kingstonu slaví společně narozeniny Ježíše a Mohameda.

Manchesterská policie stíhá „neznámého bílého muže středního věku“, za trestný čin „rasové nenávisti“, spočívající v tom, že si na fotbalovém utkání zavtipkoval na adresu vousem i oděvem identifikovatelného muslima, jestli si nezapomněl přinést bombu.

A podobné.

Pro informace, kam bude směřovat mírumilovný britský a evropský islám do budoucna, si zajdeme k Dr. Sadekovi Hamidovi z Islamic Human Rights Commission.

„Kolonalisté nikdy nečekali, že potomci národů, které dobyli, budou jednou zalidňovat jejich vlastní kontinent po desetimilionech,“ zahajuje svou prorockou studii z března 2019. Odhaduje, že v příštích 15 letech muslimská populace celosvětově poroste dvakrát rychleji než nemuslimská a do roku 2030 přesáhne čtvrtinu obyvatel planety. Evropa jich bude mít 58 milionů.

„Rekonfigurace“ evropských společností je nevyhnutelná, jak mladí muslimové budou vstupovat do politického života, mezi stárnoucí a nemnožící se populací evropskou, a bude znamenat „islamizaci Evropy“. Některá města budou mít muslimské většiny, původní obyvatelstvo se bude kulturně přizpůsobovat, například změnou gastronomie, jaká už probíhá dnes. Podstatné počty domorodců budou konvertovat na islám. Islamizovaná Británie bude lákat investice bohatých muslimů. Islamofobie se stane minulostí, jak muslimové budou začleněni do obecního a národního politického života a mainstreamových médií. Tím se zároveň islám s rostoucí vzdělaností zmodernizuje (neupřesněno jak). Jinými slovy, nekonfliktní podvolení přesně podle Houellebecquova románu, procházka růžovou zahradou alkazaru a konec západní civilizace.

To je jedna možná alternativa, ta nejlepší, mírová. Druhá je tato:

„Odliv muslimských mozků“ do postupně bohatšího světa, jako Arabský záliv a Jihovýchodní Asie. V Británii zůstane ta méně vzdělaná a chudší třída ve zchudlých městech, ekonomicky spíš strádající, uchylující se ke zločinnosti a v konfliktu s rovněž chudnoucími třídami domorodými. Islám zakrní a nepřizpůsobí se.

Třetí varianta je otevřený konflikt, xenofobie, radikalizace dělnické třídy, růst terorismu, anti-imigrační politika ústící v repatriaci po vzoru španělské reconquisty.

Dr. Hamid připouští možnost i jiných případných alternativ, vycházejících z nepředvídaných globálních událostí a rozhodnutí, jaká muslimové přijmou jako odpich do budoucna.

Rozhodnutí Evropanů zapomněl brát v úvahu.

Převzato z časopisu Nekorektní