Trumpovo překvapivé vítězství v prezidentských volbách 2016 zapůsobilo na americké progresivisty (počítající s pomocí 90% médií se samozřejmým vítězstvím Clintonové) jako klacek vpíchnutý do vosího hnízda. Miliony jedovatých žihadel se vyrojily ze všech koutů, temných zákoutí a zastrčených skrýší, z nichž o mnohých neměla veřejnost sebemenší tušení, že vůbec existují. V pouličních demonstracích, v médích, na univerzitách a sociálních sítích se přes noc sjednotila a vyplavala na povrch nevídaná agresivita nenávisti ke všemu kapitalistickému a bělošskému, jehož se Trump stal ohavným symbolem a jeho voliči opovrženíhodným odpadem, na němž je pokrokové i páchat násilí. Jeho slogan „America First“ probudil v liberálních Američanech dlouho pod povrchem doutnající nenávist k Americe. Feministky pochodovaly ruku v ruce s islamisty. Univerzity vyhlašovaly krizové situace, jak se studenti i profesoři hroutili děsem z nástupu nacismu. Fakulty zaváděly seminární práce na téma jak vymýtit běloškou mentalitu a kulturu. Hollywoodské hvězdy předpovídaly zavádění koncentráků a vyhlašovaly proti Trumpovi kulturní boj.

Polovinu Ameriky zachvátila fanatická hysterie, kterou psychologové pojmenovali „Trump syndrome“. Ochořela jím i spousta obvykle nefanatických lidí zavlečená do nenávistného proudu osobními antipatiemi k Trumpovu neohrabanému a nekultivovanému stylu vystupování. Mezi těmi se ocitly i ty v té době už k pokrokovosti, uvědomělosti a politické korektnosti převychované kruhy náboženské, včetně katolíků a progresivní větvě judaismu. Ta dokonce Trumpa podezírala z antisemitismu, či přinejmenším z jeho tolerování, třebaže jeho dcera k judaismu konvertovala, jeho židovský zeť se stal jeho poradcem, a sám Trump se projevil jako nejvíc proizraelský a prožidovský prezident všech dob. Jiní ho zase vinili z rasismu a dokonce sympatií ke Ku-Klux-Klanu, třebaže nikdy nevyřkl nic, co by se dalo vyložit jako rasistické. Další si vymýšleli báchorky o jeho laškování s Ruskem, holdování ruským prostitutkám a znásilňování nevinných žen, které se nikdy nepotvrdily.

Mnohoproudé tažení na zvrácení výsledku demokratických voleb a svržení Trumpa nedemokraticky trvalo po celou dobu jeho prezidentského období a vyvrcholilo neúspěšnou fraškou „impeachmentu“, během níž se – jako ve všech předchozích nařčeních – neprokázal Trumpovi žádný trestný čin. A po celou dobu se mediálně ignorovaly Trumpovy úspěchy ekonomické, mezi něž patřily: Navrácení výroby do USA, vytvoření 4 milionů pracovních příležitostí. Hospodářský růst 4 %. Nejnižší nezaměstnanost všech dob u Afroameričanů a Hispanoameričanů. Daňové úlevy drobným podnikatelům. Šestiprocentní roční růst objemu maloobchodního prodeje. Suma sumárum: znatelné zlepšení životní úrovně nižších a středních tříd, na nichž Trumpova popularita stojí.

Kousek po kousku se však odhaloval rozsah, v jakém se neomarxistické vlně podařilo okupovat mysli amerických vzdělanců a v jakém se Obamovu osmiletému prezidentství podařilo infiltrovat veřejné instituce neomarxistickými levičáky a islamisty. Klíčové pozice v Bílém domě obsadil levicovými extrémisty jako (jmenujme jen těch několik nejvýraznějších a nejaktivnějších): Novinář a ekologista Van Jones, autor Demokratickou stranou později přijatého programu „New Green Deal“, sám sebe hrdě označující za komunistu. Vrchní referent pro diverzitu Mark Lloyd, veřejný obdivovatel venezuelského komunistického diktátora Chaveze. Ředitelka komunikací Anita Dunn, která ráda jako svého nejoblíbenějšího filosofa jmenovávala Mao-cetunga. Referent pro výrobní průmysl Ron Bloom, který rád souhlasil s Maovým rčením, že „politická moc se nejlíp získává hlavní pistole“. A sám Obama se se svým prezidenstvím v roce 2016 loučil návštěvou Kuby a fotografií s kubánskými komunistickými papaláši před obrovskou sochou Che Guevary.

Z islamistů napojených na Muslimské bratrstvo (zakázané coby teroristická organizace v řadě zemí včetně několika islámských) se nejblíž politické moci za Obamy ocitli ve funkcích „poradců“ (uveďme jen těch několik nejvlivnějších): Mohamed Magid, Ministerstvo obrany. Mohamed Elibiari, Ministerstvo vnitřní bezpečnosti. Rashid Hussain, Ministerstvo spravedlnosti, plus speciální poradce pro muslimské země. Hula Abedin, ministerstvo zahraničí u Clintonové. Konvertita na islám John Brennan, šéf CIA. To vše možná skýtá odpověď i na otázku, jak to, že radikální agresivní islám ve světě nabyl takové síly zrovna za Obamova prezidentství.

Ti nejnápadnější marxisté a islamisté sice z vládních pozic odešli s Obamou, ale zanechali po sobě ve státním aparátu síť méně nápadných funkcionářů na sabotování Trumpovy politiky, přezdívanou „deep state“ („hluboký stát“). Sestavili ji přesně podle instrukcí chicagského revolučního proroka Saula Alinskyho, jehož byl Obama pilným a mimořádně bystrým učedníkem.

Druhý slavný Alinskyho bystrý učedník, přesněji řečeno učednice, Clintonová, se po volební prohře a nervovém vyčerpání vytrácí do zákulisí Demokratické strany a její místo ve světlech ramp přebírá třetí z Alinskyho nejbystřejších učedníků Bernie Sanders. Ten už se hrdě k socialismu hlásí a ujišťuje, že jej hodlá v Americe nastolit.

Jeho sympatie s komunismem vystopovává archiv Vermontské univerzity už do 80. let minulého století. Volební „hrdá podpora“ kandidátů Socialist Workers Party obdivujících a podporujících Castrův režim. Kampaň za bývalého člena militantní organizace Black Panthers chválícího Castrovu Kubu jako „nejvelkolepější příklad socialistické revoluce“. Návštěva Nicaraguy v roce 1985, s chválou tamního komunistického režimu a jeho „inteligence a upřímnosti“. Návštěva Sovětského svazu v roce 1988, s chválou tamního komunistického režimu za „levné bydlení a bezplatné zdravotnictví“. Návštěva Kuby v roce 1989, s chválou Castrova „obrovského pokroku ve zlepšení života chudých“ a „hloubky revoluce pokud jde o hodnoty“. Obzvlášť se proslavil jeho komentář odpovídající na otázku, zda v komunistických zemích vnímal i ty dlouhé fronty před prodejnami: „To je přece skvělá věc! V jiných zemích se lidé nestavějí do fronty na jídlo. Všechno jídlo dostanou bohatí a chudí umírají hladem.“

Sandersův přešvih Demokratické strany do extrémní levice posílila hlasitá parta velkými většinami hlasů nově zvolených kongresmanek s mládežnickou energií a s agendou už nezastíraně antikapitalistickou kombinovanou s antisemitismem. Výrazné až agresivní vystupování jí vysloužilo přezdívku „The Squad“ čili útočná četa. Její nejvýraznější bojovnice jsou: Alexandria Ocasio-Cortez, rodilá Američanka hlásící se k hispánskému původu po rodičích. Rashida Tlaib, po rodičích původu palestinského. Ilhan Omar, rodilá Somálka přistěhovaná do USA s rodiči v roce 1992.

Politický program této čety shrňme do těchto několika bodů, které by podle názoru některých ekonomických a politických komentátorů Ameriku finančně zruinovaly, politicky centralizovaly a vojensky oslabily:

Zrušení „Electoral College“, která je tradiční zárukou svobodných voleb v každém jednotlivém státě, na rozdíl od federálního součtu hlasů (díky níž volby vyhrál Trump a ne Clintonová). Větší moc soudům na úkor voleného kongresu. Zrušení veškerých omezení imigrace. Zrušení časových omezení u potratů. Nepřátelská politika vůči Izraeli včetně DBS (desinvestice, bojkot, sankce). Reparace Afroameričanům za historické poškození otroctvím a diskriminačními zákony. „Green New Deal“, který chce eliminovat fosilní paliva do deseti let, přeinstalovat všechny budovy na „čistou“ energii a odevzdat kontrolu federální vládě nad mnoha sektory. Záruka vysoce placené plné zaměstnanosti, dostupného bydlení a státního zdravotnictví, nastavující nebývalou centralizaci moci. Bezplatné studium včetně studentského ubytování.

A kdo kroutí hlavou, kde na to mládežnice vezmou, má tuto odpověď: Zvýšení boháčské daně na 70 % z nynějších 37 %. Donedávna sám Sanders prosazoval tuto státní loupež všech příjmů nad jeden milion ročně. Pak ale sám dvakrát za sebou přes milion vydělal, takže jeho mládežnice, určitě se těšící na podobné štěstí, už mluví jen o multimilionářích. Jak kdysi kdosi definoval cíle socialistů: „Okrást každého, kdo má víc než já“.

I přes ty svoje dva melouny a něco navíc je Sanders „nefalšovaný socialista, který se jen maskuje jako demokratický socialista,“ říká o něm Kyle Jurek, sám sebe indentifikující jako „anarcho-komunista, tak doleva, jak si jen dokážete představit“, též jeden z mnoha Sandersových mládežnických stoupenců a organizátor volební kampaně 2020 ve státě Iowa. Ta mládežnická soldateska infiltrující Demokratickou stranu a vynášející Sanderse do čela je možná pro americkou demokracii na něm to nejnebezpečnější.
Poslechněme si pár dalších Jurekových výroků z prezidentské kampaně, které skrytě natočili reportéři internetové webstránky Project Veritas, samozřejmě označované mnohými, včetně harvardských profesorů, za „pravicovou dezinformační partičku“.
„Hodně věcí, které Sanders navrhuje jako cestu vpřed, nás posunou dál, než jen k demokratickému socialismu.“
„Jestliže Sanders nedostane nominaci, fucking Milwaukee bude hořet, policajti dostanou fucking do držky a budou na ten shit muset povolat Národní Gradu.“
„Na Kubě, co dělali s reakcionáři? Chcete bojovat proti revoluci? Za to bude smrt.“
„Gulagy měl Stalin z dobrých důvodů. Ne jen na odstranění nepřátel státu a revoluce, ale taky aby se naučili pravé hodnoty a byli dobrými soudruhy. Tak to musí být.“
„Liberály postavíme ke zdi. Zavládne teror.“
„Kdo odmítne převýchovu, jakou Sanders zavede, má se na co těšit.“
„Německo muselo vydat miliardy na převýchovu fucking nacistů. My možná budem muset dělat fucking totéž. Tak nějak můžeme Bernieho shrnout. Bezplatné vzdělání pro každého. Protože vás budem muset naučit nebýt fucking nacisti.“
„Takových jako já má Bernie víc.“
A tak si jich taky Project Veritas víc natočil:
Volební organizátor Martin Weissberger: „Vždycky jsem říkal, že jsem komunista. Věřím, že všecko se tvoří třídním bojem. Jsem pro kompletní zabavení výrobních prostředků, znárodnění všeho. Guillotinu na boháče.“
Volební organizátor v Jižní Karolině Mason Baird: „S Berniem v Bílém domě budeme mít skutečný plán dvojité moci, v němž prezident bude mít podporu masového hnutí, které bude mít podporu instituční.“
Trochu tutlat se to snaží PR manager Daniel Taylor: „Nesmíme lidi moc vystrašit. Napřed se budem snažit vycítit odezvu, než přejdeme na ty šílenosti. Jako ty extrémnější organizace jako Antifa. Takže to zatím necháváme na zadním hořáku. Ale ani když Bernie vyhraje, změny nebudou rychlé ani snadné. Bohužel ale musíme plánovat i extrémní akce. Bernie by nám to určitě schválil. Protože holt někdy tohle musíte dělat, abyste toho dosáhli.“

Co na to sám Bernie, se nedozvídáme. Nahrávky Project Veritas nekomentovala žádná mainstream media a jeho se na to nikdo nezeptal.

Co vlastně pojí tyto post-demokratické, prosperitou a svobodou rozmazlené anarchistické mládežníky se starým prskavým dědkem oživujícím dogmata starého komunismu, která způsobila světu tolik tragédií a stamilionových masakrů? V čem se jeho vztek podobá vzteku jejich? Čím je jim vzorem a příkladem? Co na něm nacházejí, že kolem něho tvoří k němu vzhlížející politické hnutí, které si hrdě říká „Bernie Bros“ čili Berniho bratříci?

Zde je pár pokusů o vysvětlení:

Znuděnost z příliš dlouho trvajícího snadného života, dobrého bydla, nedostatek překážek a výzev, na nichž by si mohli trénovat kreativitu, provázená intelektuální leností domýšlet následky té či oné ideologie, které se neobtěžovali nastudovat z historie. Ty vlastnosti, které v nich pilně pěstují už tři generace progresivistických pedagogů.

Přesvědčení, že mají nárok na výsledky práce jiných, aniž by sami pro to museli něco dělat. Kromě revoluce, která by to těm pracovitým a podnikavým sebrala.

Výsledkem je snadná manipulovatelnost, do níž moudrý a zkušený Bernie vstupuje jako nůž do másla v roli krysaře slibujícího vše, po čem oni touží. Za jeho píšťalkou budou vesele poskakovat až do utonutí, ochotní strhnout se sebou vše, co pro ně dřívější generace pracně budovaly, a co se naučili tolik nenávidět.

Po britské zkušenosti s neomarxismem unesenou Labour Party a jejím krachem ve volbách by se dalo soudit, že tak jako Corbyn vyhrál volby Johnsonovi, tak je i Sanders vyhraje Trumpovi. Že Američanům konečně dojde, že Demokratická strana Wilsona, Roosevelta, Trumana, Kennedyho, a ještě i Clintona byla ryze Americká, ale Sandersova už je něčím jiným. Jak se kampaň ve volebním roce rozjíždí, začíná to tak odhadovat i část těch mediálních komentátorů, kteří nemohou Trumpa vystát, ale v hloubi duše si přiznávají, že přece jen představuje menší zlo než Sandersův nezastíraný socialismus nestydící se obdivovat, a kdoví možná i kopírovat, vražedné revoluce.

Že některým demokratickým voličům to pět minut před dvanáctou začalo docházet, se po vlně Sandersem vyhrávaných primárek projevilo v náhlém přesunu hlasů k Joe Bidenovi, jemuž média a PR manažeři narychlo přilepili nálepku „decentní“. Jenže tomu kromě pomyslné (a ostatně ne zcela prokazatelné) decentnosti nezbývá nic, čím by stranu mohl zachránit. Jeho veřejné projevy začaly škobrtat na čemsi, co někteří komentátoři pojmenovali trochu eufemisticky „cognitive decline“ (pokles myslících schopností). Jiní v nich už bez eufemismu poznávali pokročilé stadium Alzheimerovy choroby, když série jeho nesouvislých blábolů vyvrcholila tímto: „Protože nemůžeme být znovu zvolení, nemůžeme tyto volby vyhrát, pardon – můžeme jen znovu zvolit Donalda Trumpa – jestliže ve skutečnosti se budeme angažovat v kroužící popravčí četě“.

Ostatně, stranu před socialismem zachraňují skoro už jen důchodci. Voličské statistiky podle věku vypadají takto: V kategorii od 65 let výš získává Biden 73%. U 50-64 let 66%. Ale u čtyřicátníků už má jen 49%, u třicátníků 34%, a u dvacátníků a osmnáctiletých 16%. Tam má Sanders 84%. Dá se tedy snadno spočítat, že „decentnost“ Demokratické strany má jen několik let života, než se promění ve stranu socialistickou.

Popularita Sandersova socialismu u mládeže sílí. Médiím i skalním fandům Demokratické strany se daří explozivní podhoubí Bernieho „bratří“ v zákulisí a „sester“ na jevišti ignorovat nebo brát jen jako nějaký okrajový fenomén, který se časem vypaří. Věrnost až do hrobu, podle hesla „moje strana v dobrém i zlém“.

Americký, stejně jako britský neomarxismus nevyrašil jen tak z ničeho nic. Oba jsou výsledkem několika desetiletí kulturní, mediální a vzdělávací indoktrinace nevraživostí k tradiční rodině, křesťanství, demokracii, kapitalismu, a samotnému „vrozeně rasistickému“ bělochovi. Poháněné vírou, že všechno bohatství je výsledkem vykořisťování chudých a barevných a je tedy spravedlivé je konfiskovat. Oba jsou vyhlášením války proti tvořivosti a úspěchu. A ta asi neskončí, ani kdyby v amerických volbách prohrála i podruhé.

Mašinérie socialistické převýchovy pracuje v americkém školství na plné obrátky. Sondáž 12 372 vysokoškolských pedagogů, která vyšla pod názvem „Partisan Registration and Contributions of Faculty in Flagship Colleges” (česky nejspíš „průzkum stranické příslušnosti a finančních příspěvků u pedagogů hlavních vysokých škol“) uvádí přesilu Demokratů nad Republikány v takovýchto poměrech: Průměr všech oborů - 8,5:1. Z toho nejvíc antropologie – 43:1, sociologie a angličtina – 27:1, nejmíň ekonomie 3:1. Při sečtení finančních přispěvatelů nestraníků se zjistila přesila sympatizantů Demokratické strany 95:1.

A teď hádejme, komu by mohla brzy patřit americká budoucnost. Co by to udělalo se zbytkem světa, si raději ani nechtějme představovat.

Převzato z Playboye