Když do sportovců napumpujete steroidy, zvýšíte jim hladinu testosteronu a tím i jejich výkon. Uděláte-li totéž finančním makléřům, pomůžete jim i sobě vydělat miliony. Či tak nějak jednoduše by to mělo logicky a teoreticky vypadat podle anglické vědecké studie nazvané „Endogenní steroidy a finanční riskování na londýnském makléřském trhu“. Vydala ji National Academy of Sciences a autorem je cambridgeský fyziolog a neurolog John Coates, který sám byl kdysi makléřem na Wall Streetu, takže ví, o čem povídá.

Základní premisou jeho výzkumu (a zřejmě i vzpomínek na vlastní zkušenosti) je poznání, že finanční úspěch na burzách se neřídí nějakými ekonomickými cykly růstů, poklesů, recesí a krizí, nýbrž iracionálnem dvou chemikálií proudících v tělech makléřů při obchodování.

Jednou je už výše zmíněný testosteron, což je chemikálie mužské macho-kultury, rajcu, sebejistoty, furiantství, výdrže, neúnavnosti a agresivity. A s tím spojeného optimismu, vášně riskovat, dobývat a pokoušet osud krkolomnými činy zaměřenými na fantastické výsledky. Hladina testosteronu stoupá o to výš, čím víc fantastických výsledků se nám daří dosahovat již předtím zvýšenou hladinou testosteronu. Tomu se říká spirála úspěchu. Ta je silně opojná a testosteron v ní působí jako stimulant, ale zároveň i jako analgetikum tlumící únavu a bolest, rozptylující pochybnosti, posilující sebejistotu, zaslepující před překážkami a nebezpečími. Jestliže se tento spirálovitý růst testosteronu nezastaví, mohl by nás zabít.

Naštěstí nás před smrtelnou otravou nadměrnými dávkami testosteronu vytvářenými ve vlastním těle naším spirálovitě rostoucím furiantstvím chrání psychologický, neurologický a vlastně už teologický zákon, kterému staří Řekové říkali hubris. Ten zní, že bohové zničí každého, kdo si na boha začne hrát. Hubris znamená stav iracionální nekritické sebejistoty a falešné víry v neomezenost vlastní moci. Na hubris skončili všichni velcí dobyvatelé a diktátoři. Zabili se svým vlastním testosteronem, dalo by se dnes říct vědecky. K makléřům jsou bohové shovívavější tím, že je občas nechají padnout na hubu a hodně peněz na burze prohrát. Naneštěstí to ale bývají peníze někoho jiného, takže ani na hubu spadlý makléř nedostane pořádně za vyučenou a jen co se otřepe, začne znovu řádit.

Ta doba pádu na hubu a otřepávání podléhá opačné chemické reakci, jakou dlouhodobě trpí lidé bojácní, neúspěšní a pesimističtí. Tato hormonální chemikálie se jmenuje cortisol a působí útlum, nejistotu, ztrátu sebedůvěry, pesimismus, v pokročilém stádiu depresi, v extrémních případech může být sebevražedná. Fyzicky může působit poruchy metabolismu, ochablou imunitu, bolesti kloubů a svalů. Psychologický účinek má ten, že vyvolává krátkodobé vzpomínky na negativní události, pesimistické vnímání reality a strach ze života.

No, a z toho všeho vědecky vyplývá, že růsty a poklesy cen obchodovaných akcií – tedy i hodnoty vašich úspor, investic, akcií a penzijních fondů – jsou do značné míry závislé na tom či onom hormonálním stavu těch či oněch makléřů, kteří v ten či onen den s vašimi investicemi tak či onak zacházejí.
Studie své výsledky odvodila z několikatýdenního sledování a měření hormonálních stavů sedmnácti namátkou vybraných makléřů v plné mužské síle, většinou dvacátníků až čtyřicátníků. Těch je teď na všech světových burzách statisticky nejvíc (až 90 procent) a jsou našponovaní na ta nejkrkolomnější rizika. Z makléřských bojišť čili „trading floors“ v rozhalenkách, s vyhrnutými rukávy a neholenými tvářemi již dávno svou energií a agresivitou vytlačili někdejší gentlemany v tmavým proužkovaných oblecích a buřinkách. Mnozí z nich běžně ve svých pětadvaceti vydělávají pět či deset milionů liber ročně.

Výsledkem vědeckého měření je přesně to, co by nám v tomto kontextu dávalo smysl: v úspěšné dny stoupajících akcií mají testosteron vysoký, v neúspěšné dny klesajících akcií nízký a jsou naopak zaplaveni cortisolem. V cortisolovém stavu jsou opatrní, pesimističtí až deprimovaní, smíření s prohrou a tudíž prohrávající. V testosteronovém dni jsou naopak nebojácní, troufalí, bažící po vítězství a riskující.

Je-li toto pravda, pak je celá ekonomická a finančnická věda, se všemi propočty trendů, zákonů, pravidel, pouček, taktik a strategií jedna velká snůška nesmyslů. Že to tak asi opravdu bude, už kdysi naznačil George Soros, když vysvětloval, že burzovní hodnoty akcií a jednotlivých podniků a korporací nemají žádnou korelaci s jejich ekonomickou realitou, nýbrž že jsou výsledkem psychického aspektu, kterému se říká anglicky perception. To znamená subjektivní vnímání, čili realita profiltrovávaná osobním pohledem, představami, domněnkami a dogmaty. A že tudíž veškerá burzovní hodnota není „real value“ nýbrž „perceived value“. No a že, dohnáno do důsledků této cambridgeské studie, jsou všechny světové finance na pospas několika tisíc nadržených – a pravděpodobně navíc sexuálně nevyřáděných – samců, kteří nemají kontrolu sami nad sebou, tím méně nad stavem financí. A že tím se celá světová ekonomika ocitá ve velmi prekérní situaci.

Není divu, že některé ekonomické komentátory z toho popadá hrůza a hledají různá řešení, která by do finančního světa vnesla trochu stability. Někteří si všímají toho, že například na londýnském „trading floor“ jsou z 260 makléřů jen čtyři ženy. Je to prý proto, že ženy v sobě nemají tolik touhy a rajcu po furiantství, penězích a ekonomickém úspěchu, jsou od přírody rozvážnější, opatrnější a méně riskují, takže se do makléřství nehrnou. Zda je to konstituce jen psychická nebo i biochemická, by si zasloužilo další vědecký výzkum. Čili podobné měření hormonů u makléřek by studovalo, jaké chemické procesy probíhají v nich a jaké to má výsledky ekonomické. Zatím se teoreticky předpovídá, že takový výzkum by potvrdil, že ženy nepodléhají tak silným výkyvům mezi furiantstvím a depresí z té jednoduché biochemické příčiny, že jejich těla neprodukují testosteron a cortisol, nýbrž estrogen, který má účinek zklidňující. Ten sice muži produkují také, ale v nepatrném množství, jen tak aby v sobě měli dostatek ženských hormonů na to, aby cítili k ženám přirozenou sexuální přitažlivost. (Či tak nějak to hormonální věda vysvětluje).

Zkusme si tedy vyjmenovat možná řešení finančních výkyvů takto:

Připumpovávat makléřům estrogen a makléřkám testosteron, aby se makléři uklidnili a makléřky vyrajcovaly. To ale nese nebezpečí, že neopatrným předávkováním by se z makléřů mohly stát makléřky a z makléřek makléři a mohlo by to končit operacemi změny sexu, po nichž by se nějaké makléřce předělané na makléře najednou začalo rodit dítě. To by způsobilo ve světových financích takový chaos, že o tom raději ani neuvažujme.

Druhé řešení, které už navrhl jeden komentátor Financial Times, je makléře vykleštit, neboť testosteron sídlí ve varlatech, podle nichž (testes) se taky jmenuje. A mimochodem se podle nich jmenuje i test, testament a atestace, a to proto, že středověké sliby a přísahy (přisáhnutí) se skládaly sáhnutím na varlata, čili tím, že se svědčící či přísahající muž zaručuje svým samotným mužstvím. To by ale mohlo způsobit, že by se noví muži do makléřského povolání přestali hrnout.

Další možné řešení je všechny muže z makléřského povolání vykázat a vyhradit je jen ženám. To by ale neprošlo zákony o rovnosti pohlaví a navíc zatím nebyl proveden dostatečný průzkum makléřek, aby se vědělo, jakým jinými rizikům mohou podléhat finanční transakce v ženských rukách.
Nejhumánnější, nejdemokratičtější, pohlavně nejférovější a politicky nejkorektnější by bylo vedle čistě mužských burz zavést burzy čistě ženské, aby si vzájemně konkurovaly, takže bychom mohli sledovat jejich odlišné výsledky a pak si každý svobodně zvolili, které z nich svoje úspory svěřit.