Imigrace posiluje evropské ekonomiky a imigranti k nim víc přispívají, než z nich získávají. Imigranti udržují při životě systém důchodů, který by se bez nich následkem stárnoucí a řídnoucí domácí populace zhroutil. Imigranti zaplňují volná pracovní místa, pro něž nejsou domácí pracovní síly.

Imigranti jsou pracovitější než zlenivělí Evropané a tím, že jsou ochotní pracovat za nižší mzdy, pomáhají udržovat konkurenci pracovních sil a nízkou inflaci, což evropským zaměstnavatelům pomáhá udržovat nižší výrobní náklady. Imigranti obohacují evropskou kulturu a vzdělanost a vstřebáním evropské kultury a civilizačních hodnot pomáhají povznést i země svého původu, s nimiž udržují kontakt.

Tyto neustále opakované heslovitě zjednodušené informační štěky zvané anglicky „sound bites“ se v evropské politice už dávno staly náboženskými mantrami a dogmatickými poučkami, o nichž málokdo pochybuje, tím méně, aby ověřoval jejich pravdivost. Tak to holt za nás někdo chytrý spočítal, tak je to správné, a tak už to asi bude. Navždy a kolem dokola, dokud se Evropa nepromění v multikulturní ráj.

Jedním z největších propagátorů těchto dogmat je britská labouristická vláda. Té už nezbývá, než brát na vědomí (přehlédnout už to dokáže jen slepec), že nekontrolovaná a neomezovaná emigrace přibližně dvou set tisíc ročně napíná k prasknutí „social cohesion“ čili soužití společnosti, mění k nepoznání britskou kulturu, školství, vzhled měst a každodenní chování lidí, působí přetlak na zdravotnictví a bydlení, ve svých extrémech i ohrožuje bezpečnost země a občanů. A že téměř osmdesáti procentům Britů (včetně dříve usazených imigrantů) už imigrace působí úzkost, ale přiznávají, že se o problému imigrace bojí hovořit, aby nebyli obžalování z trestného činu rasismu a xenofobie.

To vše ale dosud vláda obhajovala tvrzením, že všechna negativa imigrace se více než vyrovnají obrovským ekonomickým obohacením Británie a každého jejího obyvatele. Dokonce si dala práci propočítat, že čistý příspěvek imigrantů britské ekonomice činí šest miliard liber ročně. A že tudíž jakékoli omezování imigrace by škodilo prosperitě britského národa.

Vážně? – řekl si ekonomický výbor sněmovny lordů, v němž sedí vedle bývalých konzervativních ministrů financí Nigela Lawsona a Normana Lamonta i bývalý guvernér Anglické národní banky a několik významných ekonomů labouristických a liberálních.

A s pomocí univerzitních expertů se dali sami do počítání. Letos v březnu jim po devítiměsíčním studiu dokumentů Anglické národní banky, Konfederace britského průmyslu, Britské lékařské asociace, místních správ, odborů, státní auditní komise, ministerstva vnitra, předních ekonomů a sociologů z kalkulaček vyšlo v pětisetstránkové zprávě něco trochu jiného.

Hrubý národní produkt se sice v roce 2006 skutečně zvýšil o přibližně 6 miliard liber (možná, ale vůbec ne výlučně díky imigraci), ale širší výdaje na imigraci činí každoročně 8,8 miliard. To pro výbor lordů spočítal oxfordský profesor David Coleman, a to z položek jako tyto: Jen provoz azylového úřadování stojí 1,5 miliardy. Na miliardové částky vycházejí položky jako výuka angličtiny pro imigranty, zdravotní péče, právnické, soudní, tlumočnické a překladatelské služby při vyřizování azylových sporů, povinné ubytování, podpora v nezaměstnanosti a rodinné příplatky, extra práce policie a etnických referentů při obecních správách. Podle těchto propočtů by tedy spíš vycházelo, že Británie se nekontrolovanou imigrací ochuzuje každý rok o 2,8 miliard liber.

Prosperita populace – připomínají lordi – se navíc měří ne podle hrubého domácího produktu celkově, nýbrž v propočtu na hlavu. Ten za celých deset let labouristické vlády podle vlastních labouristických propočtů nárůstem přistěhovalých pracovních sil o 2,5 milionu vzrostl jen o 58 pencí týdně a to ještě není jisté, co z toho je následek inflace a zda se to dá vůbec propočítat. Jiný (nevládní a tudíž pravděpodobnější) propočet uváděl jen 28 pencí. Slovy šéfa think-tanku Migrationwatch Sira Anthony Greena, „imigrace za deset let průměrnému Britovi polepšila nanejvýš o jednu tabulku čokolády Mars týdně.“ (Nebo obtýden, podle druhého propočtu).

Imigrace systém důchodů nezachrání, neboť i imigranti stárnou a po letech práce mají nárok na důchod i oni, připomněli lordi. Z každého dnešního pracujícího imigranta se jednou stane britský důchodce. A domyšleno do důsledku: na každého pracujícího imigranta, který půjde do důchodu, budeme muset přivézt – dalších kolik že to nových imigrantů, aby na jeho důchod vydělávali? A domyšleno do dalšího důsledku, neznamená to náhodou, že jsme nastavili do setrvačnosti systém nikdy nekončící a trvale se zrychlující imigrace? A není to třeba náhodu taky proto, že labouristická vláda imigranty neomezeně přijímá proto, že obrovská většina z nich po získání občanství volí levici? (Stejně jako třeba v Holandsku a Belgii).

Jestliže imigranti zaplňují místa, pro které nejsou domácí pracovní síly, jak je možné, že i po náhlém přílivu 700 tisíc východních Evropanů počet volných míst v témže roce zůstal přibližně beze změny na 600 tisících? Ptají se opět lordi. Není to třeba tím, že každý imigrant je taky spotřebitel zvyšující poptávku po zboží a službách a tudíž vytvářející nová volná pracovní místa?

Nebo třeba taky tím, že těch zhruba 600 tisíc britských nezaměstnaných jsou lidé trvale nezaměstnatelní nebo po zaměstnání netoužící? Nebo třeba taky tím, že ne každý imigrant přichází nutně za prací, nýbrž někteří i za podporou v nezaměstnanosti? A že tudíž imigrace na stavu zaměstnanosti vůbec nic nemění? Navíc – a to lordi pokládají za dlouhodobě katastrofální – přijímáním kvalifikovaných pracovníků z ciziny se oslabují šance na zlepšení kvalifikace domácích. A že s případným odchodem cizích pracovníků – jak už se děje u Poláků – se Británie ocitne bez kvalifikovaných sil.

Jestliže jsou imigranti ochotnější pracovat za nižší mzdy, jak je matematicky možné, že v roce 2007 vychází průměrná mzda imigranta na 424 libry týdně, zatímco britského občana na 395? Částky, které imigranti odvádějí z britské ekonomiky do svých zemí, jdou do miliard a většina z nich ani není zjistitelná, neboť obchází oficiální bankovní a poštovní převody a je tedy neznamenaná. A navíc, velký a nezjistitelný počet imigrantů pracuje na černo za hotové a neodvádí daně. „Jediný, kdo na imigraci vydělává, jsou samotní imigranti a jejich zaměstnavatelé, ostatní prodělávají, nejvíc dělníci na nízkých mzdách “, uvádí zpráva lordů konkrétně.

Za všechny členy komise, světoznámý ekonom labourista Lord Layard vládu vyzval, aby na imigraci stanovila číselný limit a pravidla, jak jej dodržovat. A varoval, že jinak bude Británie vystavena trvalému náporu přibližně 190.000 imigrantů ročně na dalšího půl století či víc. Současný systém klasifikace imigrantů podle bodování, který labouristická vláda částečně okopírovala od Austrálie, je podle lordů nedostatečný a na tlaku imigrace nic nemění. Předseda komise konzervativec Lord Wakeham nenechal nikoho na pochybách: „Dali jsme vydatně a jasně najevo, že neshledáváme, že by dosavadní vládní politika přinášela jakýkoli velký ekonomický prospěch.“

Jenže socialisté by nebyli socialisté, kdyby si z výtky neudělali pochvalu.

„Tato zpráva potvrzuje, že náš bodovací systém byl správný,“ dal se slyšet ministr pro imigraci Liam Byrne. „Jsme rádi, že výbor tento systém uvítal. Jeho zpráva skutečně potvrdila, že v roce 2006 narostla britská ekonomika o 6 miliard, a to je opravdu hodně.“ A aby si trochu ohřál i svou vlastní polívčičku, přidal: „Zpráva vzala v úvahu i mnohá moje vlastní dřívější doporučení.“

Což v socialistickém newspeaku znamená, že zásluha za všechna zlepšení patří těm, kdo způsobili všechna ta zhoršení, která nelze zlepšit.


Vyšlo v týdeníku Euro