Až zase budete trpět následky obžerství a opilectví z všelijakých rautů, oslav, hod a posvícení – pravicových či levicových – a s obvyklými symptomy jako pálení žáhy, třeštění hlavy, nadmutý pupek, řezavé větry a pálivé rektum, neřiďte se starým moravským heslem „čím ses zepsul, tím se musíš spravit“.

To fungovalo jen za studentských let a bylo vítězstvím ducha nad hmotou a vůle nad realitou. Uspořádejte si místo toho pokorně „den semínek“ jako rituální oslavu obnovy života. Učiňte jej dnem, kdy nebudete jíst nic jiného, než semínka, semínka a semínka.

Na svěží probuzení hlavy a odedmutí pupku si místo kávy uvařte fenyklový čaj. To samozřejmě není čaj, nýbrž v moždířku podrcená fenyklová semínka nasypaná do konvice, zalitá vařící vodou a čtyři až pět minut vyluhovaná. Ty pomalu a rozvážně za poslechu Mozarta nebo Bacha usrkávejte a sledujte, jak vám břišní nadmutost pomalu opadává a vrací se vám radost ze života. Kdo se trochu vyzná v gastronomii orientální, ví, že drcený fenykl je součástí několika víceingredienčních omáčkových směsí indických, čínských nebo arabských. A připomene si, že Indové – včetně mnoha indických restaurací v Británii – podávají fenyklová semínka na konci jídla k žvýkání na cestě domů. Jedna velká polévková lžíce pomalu žvýkaná na kašičku často stačí zabránit nespavosti z přejedení. Fenyklový čaj nebo žvýkaná semínka navíc zmírňují pocit hladu, takže napomáhají k hubnutí. A vylepšují i činnost ledvin a jater. Nejsou ale samy o sobě výživnou potravou.

Tou naopak jsou semínka sezamová, z nichž si můžete ustrojit malou hostinu. Byla známá už ve staré Asýrii, Izraeli a Arábii, pod jmény „sumsum“ nebo „simsim“. Patří mezi nejalkaličtější potraviny, takže jsou ideální na překyselenost zažívacího ústrojí a celého těla. Obsahují vitaminy B1 a E, vápník, draslík, železo, bílkoviny a vlákniny.

K rychlému nastolení alkalické rovnováhy si hrst semínek mírně opražíme v kastrolku nebo na pánvičce. Odstavíme s ohně, jakmile začnou horkem vyskakovat. Vložíme je do moždíře – kamenného nebo keramického – s přidáním špetky mořské soli a podrtíme. Takto podrcené opět krátce opražíme do ztmavnutí a znovu v moždíři trochu podrtíme, ale ne na úplný prášek, měly by si udržet křupavost. Jíme samotné, nejlépe na lačný žaludek, žvýkáme na padrť a zapíjíme čistou vodou nebo fenyklovým čajem.

Protože toto zpracování vymysleli japonští zen-buddhisté, nese také japonské jméno „gomasio“, což je složenina japonských jmen pro sezam a sůl. Dostane se už připravené v některých zdravotních potravinových obchodech jako Country Life. Nejlepší je samozřejmě za čerstva, těsně po upražení a rozdrcení. Můžeme jím ochucovat polévky, tepelně zpracovanou zeleninu a saláty.

Ze středního orientu pocházejí sezamové chleby, tedy pšeničné chleby oplácané sezamovými semínky, která při pečení chlebu dávají lahodnou orientální chuť. Nejlepší sezamový chléb umějí Turci a říkají mu „ekmek“. Sezamový chléb se ze všech chlebů nejlíp hodí k sezamové kašičce zvané „tehina“ nebo „tahini“. To je béžová olejovitá kaše, která se k jídlu připravuje pomalým ředěním vodou za stálého míchání. Při míchání zbělá, nejprve při prvních kapkách vody zhoustne, s dalším přidáváním vody řídne a nejlepší je v hustotě podobné majonéze. Podává se na malém talířku zalitá olivovým olejem, citrónovou šťávou a praženými semínky slunečnicovými nebo dýňovými a nabírá se na chléb nebo na tyčinky čerstvé zeleniny jako mrkev, paprika, cukína, jarní cibulka, fenyklová cibulka, okurka, salát nebo endivie. Používá se také jako chutná příměs pro dvě slavné středo-orientální kašičky zvané “homus“ (drcená kaše z cizrny) a „babaganudž“ (pečený nebo grilovaný šlehaný baklažán). K čaji po jídle se můžeme přejít k prasknutí bohatou sladkostí zvanou „chalva“, která je směsicí tehiny, cukru, medu, někdy s přidanou čokoládou, vanilkou nebo pistáciemi.

Semínka slunečnicová a dýňová jsou nejpopulárnější opět na středním východě, kde se na pouličních trzích prodávají z plných pytlů a neloupaná. Velkou oblibu si získala v izraelské armádě, která je rozloupává a pojídá, kde může. Vyloupávání a pojídání semínek má nepochybně i uklidňující a soustřeďující účinek, kromě výživného. Největší pouliční svinčík ze semínkových slupek najdete asi na tel-avivském autobusovém nádraží, kde se semínka prodávají v několika krámcích, z nichž si je čekající vojáci kupují po hrstech, vykousávají semínka a slupky plivou kolem sebe na dlažbu.

V Evropě se vesměs dostanou už oloupaná, takže je můžete chroustat po hrstech, nebo si je pražit a sypat na saláty a vařenou zeleninu. Obsahují kromě dostatku živných kalorií vitaminy B1, B5 a E, stopové prvky mangan, hořčík, měď, selen a fosfor, kyselinu listovou a aminokyselinu zvanou tryptofan. Lékařsky jsou nejznámější léčebným účinkem na prostatu.

S tímto semínkovým repertoárem a trochou čerstvé zeleniny a bílého chleba si po prvním dni semínek vystačíme klidně i týden, než nás popadne další chtíč po přejídání masem.

Vyšlo v týdeníku Euro