Největším politováním britských důchodců je prý to, že ve svém životě neměli víc sexu. Zjišťuje to britská sondáž televizní stanice UKTVGold, v níž se sedmdesát procent pětašedesátníků a starších přiznává, že největší chybou, kterou ve svém životě udělali, bylo to, že v mládí netrávili víc času milováním. To daleko před ostatními chybami. Na druhém místě byl nedostatek cestování, na třetím chybná volba životního partnera. Ta samozřejmě s tím nedostatkem sexu taky souvisí.

Jenže počkat – čemu vlastně pětašedesátníci říkají nedostatek sexu? Dnešní pětašedesátníci přece ve svých dvaceti patřili do generace hippíků a květinových dítek, která provedla sexuální revoluci povyšující sex na úroveň náboženství a dělající z něho každodenní všudypřítomný rituál kdekoho s kdekým, který skončil až příchodem aidsu o téměř generaci později. Snad nikdy v dějinách nikdo nikdy nezažil tolik radostného a rozmanitého sexu jako dnešní pětašedesátníci. Tak co fňukají?

Následné generace ho měly mnohem míň a dnešní mladá generace nemá skoro žádný, protože pro tu je nejdůležitějším cílem života vydělat co nejvíc peněz a hromadit majetek. Sexem si dělá starosti jen třetina, a to jen vyslovením lítosti, že přišla o panenství s chybnými partnery.
Jak by taková sondáž dopadla v Česku?

Čeští pětašedesátníci sice ve svých dvaceti nepatřili k hippíkům a květiňátkám, protože v Česku se to nesmělo. V socialismu přece byli všichni šťastní, tak nebylo proti čemu rebelovat. Zato ale prožívali podobnou sexuálně uvolněnou revoluci, která nesměle prosákla i do literatury v Kunderových Směšných láskách. A tak ji na svou hruď přivinul i ten socialismus s lidskou tváří, který konečně povolil i dovoz takových nových neslýchaných sloganů jako „make love not war“. Dodatečně ho to, pravda, zamrzelo, když mu pod nimi začaly vybublávat na povrch i takové slogany jako „méně Lenina, více Lennona“.

Sexuální revoluce, už bez těch sloganů, jakoby v zákulisí, zjevně pokračovala plnou parou i přes celá léta sedmdesátá, jako jeden z mála oborů lidské činnosti, v němž přežívala svoboda a radost ze života, jakýsi ostrůvek uprostřed moře šedi a nudy Husákova režimu. I to někdy osmdesátých letech odumřelo, jako by si šetřilo energie na explozi revoluce kapitalistické v roce devadesátém, kdy se muži i ženy vrhly plnou parou na vydělávání peněz. Tak se dnes můžete setkat s nádhernými ženami nejaktivnějšího sexuálního věku, které se po krátkém interview přiznají, že žijí už dva roky bez sexu. Je jich všude plno a jsou přesně takové, o jakých, chlapi, odjakživa sníte: mladé, krásné, bohaté, chytré, hodné a vás obdivující (nezapomněl jsem na nic?).

Tak naslouchejte, prosím, těm pětašedesátníkům. Jestli to nezačnete dohánět, budete toho opravdu jednou litovat. A abyste přestali pochybovat, že sex je po všech stránkách prospěšný – a pravděpodobně prospěšnější, než vydělávání peněz – můžete si to podložit vědeckými důkazy ze skotské University of Paisley.

Tam doktor Brody z katedry sexuologie na lékařské fakultě nedávno objevil, že sex má tyto léčebné účinky:

Snižuje krevní tlak, takže i pomáhá lépe zvládat stres.
Vytváří v těle přírodní opiát zvaný endorfin, který oslabuje arthritidu a bolesti hlavy a zahání depresi.
Předchází nachlazením a léčí je, když už začala. To ostatně věděly už moravské vesnické bylinářky, které jako nejlepší lék na nachlazení doporučovaly „vypotit se na cizím těle“.
Zmírňuje riziko srdečních chorob.
Rozhání a vyhání rakovinové buňky.
Stimuluje, omlazuje a chlácholí velké části nervové soustavy.
Zvyšuje hladinu imunních tělísek.
Ozdravuje, očišťuje a zvláčňuje pokožku.
Pálí nejméně stejné množství kalorií za minutu jako rychlá chůze.

Účinky dobře a radostně vykonaného sexu podle doktora Brodyho vydrží až týden, ale je dobré je osvěžovat alespoň dvakrát týdně, a úplně nejvíc prospívá každodenní dávka.

Nejmarkantnější léčivé účinky to prý má u mužů „středního věku“ – což dnes znamená ony na začátku zmíněné pětašedesátníky.

Některé z těchto účinků se ale podle doktora Brodyho dostavují v plné míře jen při plném heterosexuálním sexu bez prezervativu, tedy přímého semknutí obou pohlavních orgánů s vzájemným mícháním odlišných fluidů. Na což zase, vzhledem k rizikům spojených s promiskuitou, doktor Brody doporučuje regulérní partnerství, v němž se ostatně taky dá praktikovat lepší souhra. Neuvádí sice specificky, která léčba je výlučně hetero a co z ní zbývá i na homo – kromě, samozřejmě, toho pálení kalorií – takže zatím není možné neheterosexuálům (či jak se jim dnes smí korektně říkat?) přesně naordinovat, které choroby léčit mazlením a jakou léčbu si budou muset doplňovat pilulkami. Je mně to, hoši, moc líto, vždyť víte, jak se snažím být nestranný.

(Vyšlo v měsíčníku Xantypa)