O Masarykovi toho v loňském roce bylo napsáno a řečeno hodně, je ovšem třeba v tom pokračovat. Skvělou práci odvedl zejména Pavel Kostatík; některá jeho tvrzení, například, že Masaryk byl rváč a rozporuplný člověk, však byla podle mého názoru přeexponovaná. Stačilo říct „bojovník“ a co se týče rozporuplnosti, se stejnou nebo dokonce i menší nadsázkou by bylo možno naopak říci, že byl jako člověk mimořádně integrovaný. Zejména by to platilo pro jeho ideje. Je moc smutné, že ti. kdo by k němu měli být nejbílž, tj. sociální demokraté, "Lidovci", Zelení a Piráti, se z něj dodnes dostatečně nepoučili.
O nepravostech páchaných soudními znalci toho bylo už napsáno i řečeno mnoho, a byly uváděny též otřesné případy. Sám jsem se stal obětí soudní znalkyně ing. Jitky Kuncové, která mne poškodila naprosto nehorázným snížením odhadní ceny našeho domu. Už jsem o tom psal a nechce se mi se k tomu vracet, jen uvedu, že například cenu naší zachovalé, 18 metrů hluboké kopané studny s vydatným přítokem čisté vody „odhadla“ na 100 korun.
Kdokoli dnes přemýšlí o stavu naší společnosti a považuje ji za nemocnou, měl by v uvažování dojít až ke kořenům její nemoci. Ty dnes už neleží ani tak v naší dávné minulosti nebo v relativně nedávné době komunistické totality, ale spíše v době polistopadové, zásadním způsobem poznamenané prohrou Václava Havla s Václavem Klausem.
Dne 30. 1. 2019 vyšel v Přítomnosti článek známého literáta a bývalého komunisty Pavla Kohouta Vážený pane prezidente Miloši!, s původním názvem Otevřený dopis voliče M. Z. k sedmému výročí první přímé volby (http://pritomnost.cz/cz/politika/3590-vazeny-pane-prezidente-milosi). Šéfredaktor časopisu David Bartoň tento článek uvedl docela silnými slovy: „Přetiskujeme otevřený dopis s jistou úzkostí, že se čtenářům Přítomnosti z občasných patetičností a poloslepot autora udělá zle. Snad převáží užitek z toho, že můžeme číst dobře stylizovaný srovnávací elaborát zabalený do dopisu. Vypořádat se s vlastními instinkty není snadné, i když chytrá hlava a obratné pero nabízejí mnoho zdánlivých možností úniku.“
Karel Havlíček: “Nehodno je nám lekat a strachovat se před zlými: my nejsme slepými nástroji času ale jsme jeho páni, jsme sami tvůrci svého osudu. Nesténejme zdětile ale chopme se činu jako muži. Opírejme se statečně o svou moc a mějme pevnou důvěru, že neodolá moc zlého moci dobré. Přičiňme a pomáhejme si sami a Bůh nám pomůže. Svoboda nepůjde sama od sebe, nepřijde z pouhé milosti králů a mocnářů, nepřijde najednou: my sami si ji musíme zasloužit.”