Navazuji na svůj předposlední článek zde na blogu Aktuálně.cz s názvem K Petru Pavlovi, Danuši Nerudové a Zeleným.
Slovo umění, jehož základem je „umět“, může znamenat ledaccos - od toho nejušlechtilejšího po to nejpřízemnější. V politice se často využívá toho druhého, příkladů lze uvést bezpočet. V dnešní době toho přízemního neubývá a je bohužel stále sofistikovanější. Mezi největší „umělce“ patří v USA Donald Trump, u nás Andrej Babiš. Nespojuje je jen červená čapka, ale je toho mnohem víc a mnohem závažnějšího.
Už delší dobu si kladu otázku, proč jsou u nás Zelení, na rozdíl od našich západních sousedů Německa a Rakouska, už víc než deset let v defenzívě. Je to zřejmě dáno jednak tím, že u nás je nižší politická kultura, jednak tím, že Zelení - od doby Ondřeje Lišky, který coby slušný člověk po prohře „samozřejmě“ odstoupil - nemají silného vůdce, který by je, a s nimi i mladé lidi dokázal mobilizovat. Není ovšem divu, politická chudoba, stejně jako jakákoli jiná, nikoho nepřitahuje.
Je jisté, že konec bojů o nového prezidenta bude dramatický a krajně tvrdý. Oba hlavní protagonisté i jejich týmy budou bojovat ze všech sil, „na doraz“. Pravděpodobně zvítězí Petr Pavel, a to i kdyby Babiš byl v nastávajícím konečném klání včetně televizních debat úspěšnější.
Pravda se musí stále opakovat, protože také blud se kolem nás neustále hlásá,
a nehlásají ho jen jednotlivci, nýbrž i davy.
Johann W. Goethe