Měla by být světovým lídrem, protože je civilizačně nejdál. Kvůli nedostatečné jednotě jím však není.
„Stát se udržuje idejemi, z nichž vznikl,“ napsal Masaryk v knize Světová revoluce. Neplatí to vždy a všude, avšak Benátská republika se udržela tisíc let, Atatürkův turecký sekulární stát se udržel donedávna a Američané dodnes respektují ideje svých Otců zakladatelů.
Petr Fiala vědomě lhal, když „chytal ptáčky“ a tvrdil, že jeho vláda chce být vládou všech. Věděl, že pravice, aby se dostala nebo udržela u moci, lhát musí. Že nutně musí lid „oblbovat“ a že to tak dělala odjakživa.
Předesílám, že v žádném případě nejsem antisemita. Upozorňuji též, že tohoto slova se užívá nesprávně, protože semité jsou vedle Židů i Palestinci a ostatní Arabové, tedy jejich nejen jazykoví, ale též genetičtí příbuzní.
1. Palestinci uznají existenci Izraele, byť se po nich „po zemanovsku“ bude chtít to přijmout, jako by Ukrajinci měli ustoupit v případě Krymu. Izrael vlastním nákladem zrekonstruuje Gazu. Atd.
O přímou či v pravém slova smyslu polemiku nešlo, neboť nejdříve (21. 10.) vyšel na Seznamu.cz článek středolevicového filosofa Michala Komárka „Válka mezi Izraelem a Palestinci: 10 milníků na cestě bezvýchodné krutosti“ a po něm článek středopravicového diplomata a literáta Michaela Žantovského „Polemika: Chceme-li chápat Blízký východ, potřebujeme fakta“.
Pro čtenáře to bylo nepřehledné, mimo jiné proto, že oba články jsou poněkud tendenční. Aby bylo možno posoudit, kdo z obou autorů byl přesto přínosnější a aby jeden z nich neměl výhodu posledního slova, pokusil jsem se vybrat z jejich stanovisek „na přeskáčku“ tyto důležité věty nebo odstavce: