Pokud bychom u nás neměli nevyspělou a nemocnou demokracii, problém s Babišem by nebyl: vyspělé a zdravé demokracie uznávají princip politické presumpce viny. Kdyby Babiš nebyl takový … jakým je, sám (když přece zde chtěl - údajně - zavádět pořádek, a na to konto vyhrál) by odstoupil.

(Všichni na českou politiku rádi nadáváme, avšak pokud z toho máme vyvodit konkrétní závěry, jsme najednou jakoby slepí. Jinak by u nás lidé typu Babiše, Zemana a dalších vítězit nemohli.)

Co se týče politické presumpce viny, všichni naši politici o ní vědí, ale nemluví o ní a jen se teď omezují na „s Babišem ne“, protože co kdyby někdy uhodilo na ně? Těžko někdo může hlásat vyšší principy a morálku, když sám nebo některý z jeho spolustraníků má máslo na hlavě? A samotný Babiš jim dal malou, ale poučnou lekci stran poslanecké imunity: dokud nepočítal s tím, že na něj dojde, stavěl se k ní úplně jinak než když na něj uhodilo. Teď má na hlavě velké máslo, je v pasti kterou si sám nastražil, a s křížkem po funuse pouze mlží a hraje o čas. „Díky“ naší nevyspělé a nemocné společnosti mu to možná vyjde.

Ještě větší ostudu nám ve vyspělém světě a u všech soudných lidí bude - pokud bude znovu zvolen - dělat prezident Zeman. Jeho zaslepeným voličům nedochází, že jeho evidentní dosavadní povahová a mentální degradace (viz už třeba jen jeho skelný pohled!) bude dál pokračovat, neboť je nezadržitelná, a že na to, jak to s ním bude dopadat na konci druhého prezidentského období, lépe ani nemyslet.

To bude naše h l a v a státu?

Nezadržitelně skončí jako svého času prezident Svoboda. Tehdy se o něm vyprávěl vtip: „Všichni říkají, že jsem senilní. Já jsem na tom však přece velice dobře… Musím to zaklepat… Dále!“