Prof. Kučerová (nar. 1927) je mým dnes již dlouholetým ideovým guru. Je to pedagožka a filosofka, bývalá (samozřejmě polistopadová) děkanka Pedagogické fakulty MU a je to naprosto výjimečná žena; lepší jsem během svého života nepoznal.

Před nedávnem jsme si znovu připomněli Masaryka. Přečetl jsem si a vyslechl jsem některé komentáře a skoro mne bolelo, že jsou jakoby z jiného než z jeho světa. (Prof. Kučerová: „Žijeme v nemasarykovské době.“) Jejich různí autoři o něm v různé míře leccos vědí, ale jeho svět, který byl kdysi skutečný - tím, že se naplňoval, neboť mu lidé rozuměli a přijímali ho – nemají v krví, a proto mu nerozumějí. Se souhlasem paní profesorky si proto dovoluji čtenářům Aktuálně připomenout jednu z jejích prací, neboť její obsah je z první ruky, od autorky, která Masaryka v krvi má.

Masarykovo desatero
1. Braňte pravdu. ( Připomeňte si boje o Rukopisy, hilsneriádu, záchranu života 53 Srbů a Chorvatů v říšském sněmu v inscenovaném, podvrženém „velezrádném“ procesu ). Presidentskou standartu se symbolickým heslem „Pravda vítězí“. x Dnes: cynické manipulace a bezohledná propaganda ze všech mocenských center. V zájmu zvyšování účinnosti manipulace se zneužívá i vědeckého poznání a technického simulování skutečnosti.
2. Buďte uvědomělý národ. Pěstujte vlastní národní historii a filosofii. (Význam husitského apelu na svobodu úsudku a svědomí, českobratrských snah vzdělávacích, Komenského světovosti a tolerance, myšlenek buditelů, zvláště Dobrovského, Kollára, Šafaříka, nezapomínejte na historické a politické dílo Palackého a na přínos Havlíčkův.) Bez historické paměti není národa. x Dnes: destrukce historické paměti ve všech médiích, jen s nepatrnými výjimkami.
3. Pečujte o velikost malého národa. Jděte klidně svou vlastní cestou. I malý národ může být kulturně vyspělý a šťastný a hrdý. „Bude-li každý z vás z křemene, je celý národ z kvádrů“, říkejme s Janem Nerudou. Neopičte se po těch větších a bohatších. x Dnes: opičíme se bez míry, nevěříme si, neceníme si vlastní historie a kultury, ztrácíme svou identitu.
4. Vyznávejte ideál humanity (lidství, člověčenství), který se vyvíjí od dob reformace a renesance. Nepropadejte individualismu, utilitarismu, pesimismu, nehledejte nadčlověka. Chraňte přírodu a ctěte člověka. Zachovávejte staré přikázání lásky k bližnímu. Co nemáš ty rád, nečiň druhému. x Dnes: jsme tu každý sám za sebe. Smysl života jedince se stále víc jeví jako honba za ziskem a za požitkem. Ideálem se stává bohatství, neomezená spotřeba, povrchní zábava a pochybný styl života v komerčním šoubyznysu.
5. Uznávejte ideje volnosti (svobody), rovnosti a bratrství (solidarity). Usilujte o spravedlnost. Každý má právo na chléb a plnohodnotné vzdělání. Jsou nejen práva politická, ale i hospodářská. Chudí nepotřebují almužnu, ale práci a spravedlivou odměnu. Všichni mají právo na důstojný život. Svoboda bez odpovědnosti je lichá. x Dnes: spravedlnost se pokládá za iluzi. Nerovnost přerostla do nesouměřitelnosti. Vládne zásada maximalizace zisku a konkurenceschopnosti. Kapitál má přednost před člověkem.
6. Važte si svobody a samostatnosti státu, kterou jsme vybojovali v 1. válce světové. Važte si hrdinství legionářů, nadšení Sokolů, važte si těch, kteří pracují obětavě a nezištně pro blaho národa. x Dnes: zpochybňuje se sama existence a identita národa, zesměšňují se nadosobní cíle. Státu prý má být co nejméně. “Perspektivní” jedinec se ptá: co mi ta která funkce (podnik) vynese? Co se mi více vyplatí?
7. Mějte na paměti naši Washingtonskou deklaraci z r.1918, „Prohlášení československé nezávislosti“ a jeho principy. Stát budiž republikou, bude mít demokratický parlament, institut referenda, zaručí svobodu svědomí, projevu a shromažďování, zrušeny budou šlechtické výsady a tituly, velkostatky budou vyvlastněny pro potřeby domácí kolonizace (pozemková reforma), bude provedena odluka církve od státu, ženy budou mít stejná práva, pracovní doba bude 8hodinová, ústava zabrání třídnímu zákonodárství. x Dnes: státní idea chybí. Hrozí návrat poměrů před Deklarací z r.1918. Trpíme pochybné restituce církevní i šlechtické, mlčíme k nekritickému a nezaslouženému hodnocení Rakousko-Uherska a některých jeho představitelů, přepisujeme dějiny v protimasarykovském a v protidemokratickém duchu.
8. Zajímejte se o vývoj v Evropě a ve světě. Státy se spojují, integrují. Dbejte o to, aby se tak dálo na principech rovnosti. „Já pán, ty pán“. Podporujte svébytnost a vzájemnost, neopomíjejte slovanské národy, octly se historickým vývojem většinou v méně příznivých podmínkách. x Dnes: poselství nejvýš aktuální. Dovedeme je přijmout a uskutečňovat? Jsme ve vleku bezohlednosti mocných.
9. Dbejte o kulturu slova. Věnujte pozornost literatuře a umění. Vděčíme jim za povznesení národa. Nejsou tu pro zábavu, ale pro zušlechtění. Přinášejí prožitek lidského údělu. Celé veliké masy národní z nich přijímaly ideály mravní a sociální. x Dnes: pokračuje kulturní destrukce. Neoliberalismus a postmodernisus odmítají s posměchem výchovné a vzdělávací tendence umění. Cení se narušování stávajících estetických norem a velebí se „šok“ z nového díla. Vulgárnost a obscénnost nezná mezí.
10. Starejte se o školu a o učitele. Ať vedou žáky v duchu přirozeného vlastenectví, prostého jakéhokoli šovinismu, k uvědomělé lásce k vlasti, která se projevuje činy, ne slovy. Ať uplatňují demokratičnost. Výchova má směřovat k rozumné a odpovědné správě věcí veřejných. Ať posilují rozvoj myšlení, aby bylo kritické a metodické a činilo člověka způsobilým řešit praktické problémy života. Ať vedou k úctě k ideálům individuální i národní mravnosti, ať pěstují lásku k práci, k duchovním hodnotám, k vědě, k poznání pravdy, ať rozvíjejí smysl pro krásu a umění. A ať se dbá o důstojnost a autoritu učitele i pokud jde o finanční zabezpečení. x Dnes: škola bez kázně, učitel bez vážnosti, vzdělanost není uznávanou hodnotou. Máme tu generaci, která netouží po vzdělání, tím méně po službě vlasti. Chce se zviditelnit, chce zbohatnout a chce si něco „užít“. A média ji v tom intenzivně podporují.
Závěrem: Odkaz Masarykův není neuaktuální, neurčitý, mlhavý a vzdálený realitě. Naopak. Nabádá nás k radikální proměně společnosti, která se ocitla v krizi, podobně jako celá euroamerická civilizace. Jak? To už je na současných generacích, které by měly vědět, že život je nejen dar, ale i riziko a úkol a že svoboda je poznaná nutnost.